Triumf nepřirozeného
Jižní Korea byla kdysi oblíbeným tématem československých filmových týdeníků, časté násilné sociální nepokoje měly spektakulární přitažlivost a v kině nenudily. V barrandovské interpretaci se zdálo, že šlo o velmi nešťastnou zemi, kde vládla bída a diktátoři, kteří se rychle střídali. Po osvobozenecké sametové revoluci vedené geniálním VH jsme pochopili, že nešlo o diktátory, ale o demokratické prezidenty, nicméně tyto kádry dovedly zemi do pozice jedné z nejrozvinutější zemí na planetě, kde dělají čipy, mobily, computery a všechno možné, daleko mimo české možnosti, zdá se, že historická karta se obrátila a genialita VH a spol. nás svedla na korejskou cestu, bohužel severní.
Materiálně jižní Korea podobně jako další východoasijští tygři přešla z grupy nešťastných zemí do grupy šťastných bohatých zemí. V Česku po víc než třiceti letech lektýrování havlovské demokracie víme, že bez prachů není štěstí a proto nás velmi překvapí, že v různých statistikách štěstí publikovaných objektivnějšími světovými organizacemi, které nejsou infikovány západní ideologií, figuruje jižní Korea na předních příčkách pořadí nešťastných zemí na planetě. Nejnižší porodnost na světě, nejvíc sebevražd mládeže, např. mezi 37 zeměmi rozvinutých zemí OECD v sumárním indexu štěstí figuruje jižní Korea na 35. místě ze 37. Můžeme samozřejmě o celém hodnocení pochybovat, navíc když nejšťastnější na světě mají být Finsko, Dánsko, Holandsko, kam z Česka nikdo nebude utíkat. V některých analýzách se to přikládá dvěma faktorům, v průměru Korejec pracuje ročně o 240 hodin víc než je zvykem v zemích OECD, a kupodivu v jižní Korei 43% lidí starších 65 let žije pod hranicí bídy, průměr v OECD je 14,8%. Podle ekologické teologie je důvodem jihokorejského pocitového (ne)štěstí vysoké procento částic pod 10 mikrometrů, 27,4 mikrogramů na kubík oproti 5.6 mikrogramům ve Finsku.
Korejec se ještě psychologicky nestačil zbavit zátěže bídných minulých epoch, a je možné, že už to nebude nutné. Podle Financial Times, jižní Korea, aby udržela dosavadní standard, bude potřebovat nové vývojové modely v ekonomice. V analýze FT se uvádí, že korejský tradiční vývojový model se vyčerpal, vláda se sice snaží o reformy kdysi úspěšných ekonomických strategií, ale podle FT to nemá velké šance na úspěch.
Kořeny korejského zázraku, které zakládají na kořeny hluboké propukající společenské krize, dobře mapuje video na ruském serveru Topcor. Tajemství korejského ekonomického zázraku spočívá ve třech rovinách. Za prvé je to ústup od zemědělství a výhradní koncentrace na průmyslové rozvojové modely. Zde v jedné místní nuanci, vládnoucí moc úplně opominula rozvoj malých podniků a vsadila na několik "klanových" společností (čebola), na jejich rozvoj stát věnoval kolosální prostředky, což jim umožnilo velmi rychle dosáhnout světové úrovně. Ale zájem čebola se povýšil nad zájem státu.
Za druhé je to kultura vzdělávání. Výše zmíněné společnosti potřebovaly vysoce kvalifikované kádry a v souladu s tím, státní moc otevřela dostupnost nejprestižnějších vysokých škol. Za třetí samotná korporativní kultura. Korejci jsou jedním z nejpracovitějších národů. Práce je pro Korejce smyslem života a je důležitější než osobní zájmy a preference. Ovšem fanatismus práce neexistoval vždy, vyplynul z ideologie čebola: úplná identifikace se zájmy korporace a absolutní loajálnost. A do absurda dovedená nepředstavitelná bigotnost rozšířená v anglosaském světě, když socializace, tak s kolegy na pracovišti.
Zdálo by se, že státní moc nastavila ekonomický model, který zabezpečí na dlouhé roky rozvoj země. Ale už dnes začali Korejci platit vysokou cenu za tento model. V zemi existuje 45 čebola, jako je Samsung, LG, Hyundai atd., podílí se 85% na národním produktu země. Přitom tyto společnosti zaměstnávají pouze 10% práceschopných lidí, v zemi existuje vysoká poptávka po dělnické pracovní síle, ale Korejci s vyšším vzděláním nemají o tato místa zájem. Sugesce vysokého vzdělání je absolutním imperativem ve fantazii Korejců, 85% pětiletých dětí předškolního věku se tvrdě vzdělává, aby v školním procesu excelovaly, a daří se jim to, ovšem po tvrdém životě nad učebnicemi, nenajdou adekvátní práci a manuálně pracovat nepůjdou, protože je to urážkou rodiny. V důsledku toho je v Korei vysoká úroveň nezaměstnanosti. Společnost dlouhými roky deformovaná korporativní kulturou se dostala k hranici možností.
Korejec se ještě psychologicky nestačil zbavit zátěže bídných minulých epoch, a je možné, že už to nebude nutné. Podle Financial Times, jižní Korea, aby udržela dosavadní standard, bude potřebovat nové vývojové modely v ekonomice. V analýze FT se uvádí, že korejský tradiční vývojový model se vyčerpal, vláda se sice snaží o reformy kdysi úspěšných ekonomických strategií, ale podle FT to nemá velké šance na úspěch.
Kořeny korejského zázraku, které zakládají na kořeny hluboké propukající společenské krize, dobře mapuje video na ruském serveru Topcor. Tajemství korejského ekonomického zázraku spočívá ve třech rovinách. Za prvé je to ústup od zemědělství a výhradní koncentrace na průmyslové rozvojové modely. Zde v jedné místní nuanci, vládnoucí moc úplně opominula rozvoj malých podniků a vsadila na několik "klanových" společností (čebola), na jejich rozvoj stát věnoval kolosální prostředky, což jim umožnilo velmi rychle dosáhnout světové úrovně. Ale zájem čebola se povýšil nad zájem státu.
Za druhé je to kultura vzdělávání. Výše zmíněné společnosti potřebovaly vysoce kvalifikované kádry a v souladu s tím, státní moc otevřela dostupnost nejprestižnějších vysokých škol. Za třetí samotná korporativní kultura. Korejci jsou jedním z nejpracovitějších národů. Práce je pro Korejce smyslem života a je důležitější než osobní zájmy a preference. Ovšem fanatismus práce neexistoval vždy, vyplynul z ideologie čebola: úplná identifikace se zájmy korporace a absolutní loajálnost. A do absurda dovedená nepředstavitelná bigotnost rozšířená v anglosaském světě, když socializace, tak s kolegy na pracovišti.
Zdálo by se, že státní moc nastavila ekonomický model, který zabezpečí na dlouhé roky rozvoj země. Ale už dnes začali Korejci platit vysokou cenu za tento model. V zemi existuje 45 čebola, jako je Samsung, LG, Hyundai atd., podílí se 85% na národním produktu země. Přitom tyto společnosti zaměstnávají pouze 10% práceschopných lidí, v zemi existuje vysoká poptávka po dělnické pracovní síle, ale Korejci s vyšším vzděláním nemají o tato místa zájem. Sugesce vysokého vzdělání je absolutním imperativem ve fantazii Korejců, 85% pětiletých dětí předškolního věku se tvrdě vzdělává, aby v školním procesu excelovaly, a daří se jim to, ovšem po tvrdém životě nad učebnicemi, nenajdou adekvátní práci a manuálně pracovat nepůjdou, protože je to urážkou rodiny. V důsledku toho je v Korei vysoká úroveň nezaměstnanosti. Společnost dlouhými roky deformovaná korporativní kulturou se dostala k hranici možností.
Žádné komentáře:
Okomentovat