Antisystémový outsider v Senegalu
V západní Africe stíhá západní svět úder za úderem. Znamená to též úder naší prosperitě, i když to zatím nikdo nepočítal, určitě nějakým malým procentem parazituje na západní exploataci tohoto afrického regionu, ovšem uchovejme si mravní tvář a přejme černochům jejich vysvobození od západního vykořisťování. V Mali, Burkině Faso a Nigeru před časem došlo k politickým změnám a noví vládci rychle vyhnali francouzskou armádu a nahradili ji ruskou vojenskou skupinou Vagner, která se po smrti jejího vůdce pomalu transformuje do odnože ruského ministerstva obrany. V ukrajinské válce je v sázce víc než je na první pohled patrné, pokud Rusko vyhraje, velká část Afriky se doslovně napojí na ruský svět a jeho civilizační principy, které už tak jsou Afričanům odjakživa bližší než americké nebo evropské.
Na opravdovou černou Afriku nám v naší fantazii nezbude moc místa, zaplní ji televizní info o potápějících se lodích s davy černých na palubě ve Středozemním moři nebo kýčová emotivní propaganda filmů s tímto tématem. Svým způsobem to znamená velkou urážku Africe, která se hekticky rozvíjí a perspektivně roste. V černé Africe se konstituovala dynamická střední třída a vyrostla tam vzdělaná mládež, která si v ničem nezadá s evropskou a navíc v instinktech má blíž k realitě a k přirozeným formám života. Mladé generace černochů jsou nespokojené s rolí bez perspektivy, kterou jejich zemím přisoudil Západ.
Velké překvapení se zrodilo poslední březnový týden v Senegalu, v prezidentských volbách 54% hlasů zvítězil opoziční kandidát Bassirou Diomaye Faye, který byl před pár týdny ještě ve vězení. Pohroma pro úřadující moc, ale ještě větší pro její souputníky v Paříži, kteří odjakživa považují Senegal za svoji baštu. Pohroma pro západní svět i z toho důvodu, že šlo o privilegovanou zemi, která materiálním standardem daleko převyšuje sousedy, na první pohled působí země zcela evropským dojmem.
V posledních letech Francie ztratila svůj vliv a levné přírodní zdroje ve Středoafrické republice, Burkině Faso, Mali a Nigeru. poslední fáze rozpadu kdysi velkého francouzského impéria. Francie od vyhlášení nezávislosti v šedesátých let v regionu podporovala diktátorské režimy, když bylo nutné intervenovala případně i likvidovala předáky opozice. Francie není v regionu populární. Ředitel centra afro-čínských studií johannesburské univerzity Koffi Koaku říká, že Rusové a Číňané nabízí Afričanům rozvojovou perspektivu a Západ v neokolonialistické tradici kredity od Světové banky, podle profesora západní lídři by si měli uvědomit, že Afrika dnes potřebuje alternativu od směru, který ji Západ padesát let vnucoval. Rusko se v regionu těší záviděníhodné popularitě, např. v Ouagadougou v Burkině Faso v místním národním divadle premiéra Revizora za účasti ministrů, noviny referují o aktuálnosti díla v zemi s vysokou korupcí, tisíce lidí mají zájem učit se rusky, konal se tu mezinárodní turnaj Vladimíra Putina v sambo atd. Macronovo harašení zbraněmi na Ukrajině může být pomstou za ruskou přítomnost v Africe, které se do nedávna říkalo francouzská.
Bassirou Diomaye Faye zvítězil v prezidentských vobách v Senegalu s programem ekonomické suverenity země, kde důležitým krokem bude návrat k národní měně, tj. opuštění zóny společného platidla v regionu západoafrického franku. Nový prezident chce v národním zájmu změnit kontrakty se západními těžařskými společnostmi, které jsou převážně francouzské. Před volbami vyhlašoval změnu zahraničněpolitického kursu země, řekl, že se nedá vyloučit, že Rusko se stane senegalským bezpečnostním partnerem. Francouzská média před volbami Faye vydávala za neznalého a antisystémového outsidera.
Ve francouzském Figaru píše Tanguy Berthemet, že Senegal zažívá panafrickou, antikolonialistickou a konzervativní revoluci, zrodilo se nové ruské domino v Africe. Dokáže Francie limitovat škody, které ji prezidentské volby přinesou? Brutální a spektakulární vytlačení Francie ze sahelské Afriky Francie ještě nestrávila, francouzská armáda až na 350 vojáků v Senegalu byla z regionu vytlačena. Kam až může dospět regionální strategická rekompozice na úkor Francie a ve prospěch Ruska, které předvádí velké umění, jak přitáhnout nové generace. Moskvě se pomocí sociálních sítí a lokálních rádio stanic podařilo diskreditovat v moři západoafrického písku francouzskou armádu. Bassirou Diomaye Faye řekl v 2021: "Sedm století mizérie, ponižujícího zacházení s lidmi, kolonialismus a neokolonialismu už stačily." Figaro se utěšuje, že nový prezidentský tým zmírnil svá stanoviska a nepřeje si rozvrat vztahů s Francií.
Velké překvapení se zrodilo poslední březnový týden v Senegalu, v prezidentských volbách 54% hlasů zvítězil opoziční kandidát Bassirou Diomaye Faye, který byl před pár týdny ještě ve vězení. Pohroma pro úřadující moc, ale ještě větší pro její souputníky v Paříži, kteří odjakživa považují Senegal za svoji baštu. Pohroma pro západní svět i z toho důvodu, že šlo o privilegovanou zemi, která materiálním standardem daleko převyšuje sousedy, na první pohled působí země zcela evropským dojmem.
V posledních letech Francie ztratila svůj vliv a levné přírodní zdroje ve Středoafrické republice, Burkině Faso, Mali a Nigeru. poslední fáze rozpadu kdysi velkého francouzského impéria. Francie od vyhlášení nezávislosti v šedesátých let v regionu podporovala diktátorské režimy, když bylo nutné intervenovala případně i likvidovala předáky opozice. Francie není v regionu populární. Ředitel centra afro-čínských studií johannesburské univerzity Koffi Koaku říká, že Rusové a Číňané nabízí Afričanům rozvojovou perspektivu a Západ v neokolonialistické tradici kredity od Světové banky, podle profesora západní lídři by si měli uvědomit, že Afrika dnes potřebuje alternativu od směru, který ji Západ padesát let vnucoval. Rusko se v regionu těší záviděníhodné popularitě, např. v Ouagadougou v Burkině Faso v místním národním divadle premiéra Revizora za účasti ministrů, noviny referují o aktuálnosti díla v zemi s vysokou korupcí, tisíce lidí mají zájem učit se rusky, konal se tu mezinárodní turnaj Vladimíra Putina v sambo atd. Macronovo harašení zbraněmi na Ukrajině může být pomstou za ruskou přítomnost v Africe, které se do nedávna říkalo francouzská.
Bassirou Diomaye Faye zvítězil v prezidentských vobách v Senegalu s programem ekonomické suverenity země, kde důležitým krokem bude návrat k národní měně, tj. opuštění zóny společného platidla v regionu západoafrického franku. Nový prezident chce v národním zájmu změnit kontrakty se západními těžařskými společnostmi, které jsou převážně francouzské. Před volbami vyhlašoval změnu zahraničněpolitického kursu země, řekl, že se nedá vyloučit, že Rusko se stane senegalským bezpečnostním partnerem. Francouzská média před volbami Faye vydávala za neznalého a antisystémového outsidera.
Ve francouzském Figaru píše Tanguy Berthemet, že Senegal zažívá panafrickou, antikolonialistickou a konzervativní revoluci, zrodilo se nové ruské domino v Africe. Dokáže Francie limitovat škody, které ji prezidentské volby přinesou? Brutální a spektakulární vytlačení Francie ze sahelské Afriky Francie ještě nestrávila, francouzská armáda až na 350 vojáků v Senegalu byla z regionu vytlačena. Kam až může dospět regionální strategická rekompozice na úkor Francie a ve prospěch Ruska, které předvádí velké umění, jak přitáhnout nové generace. Moskvě se pomocí sociálních sítí a lokálních rádio stanic podařilo diskreditovat v moři západoafrického písku francouzskou armádu. Bassirou Diomaye Faye řekl v 2021: "Sedm století mizérie, ponižujícího zacházení s lidmi, kolonialismus a neokolonialismu už stačily." Figaro se utěšuje, že nový prezidentský tým zmírnil svá stanoviska a nepřeje si rozvrat vztahů s Francií.
Žádné komentáře:
Okomentovat