Meze obchodování
Když klesne o pár procent objem čínského zahraničního obchodu, západní svět se dostává do větších ekonomických problémů než Čína samotná. Jak reportovala čínská celní správa, v roce 2023 se snížil celkový čínský export a import o 4,6% a 5,5% na nepředstavitelných 3,4 a 2,2 bilionu dolarů. Export do USA klesl o 13,1%, import o 6,80%, export do EU klesl o 10,2%, import o procento. Jediná země s kterou ukazatele narostly bylo Rusko, export o 46,9%, import o 12,7%. Na ruské a pravděpodobně i na čínské straně je maximální politická vůle utužovat obchodní i jiné styky.
V Moskvě začíná prezidentem proklamovaný rok čínské kultury, centrum hlavního města je vyzdobeno v čínském stylu k uvítání čínského Nového roku. Organizuje se jarmark čínského kulinářství, akrobatická show, kurzy kaligrafie atd., čínské velvyslanectví prohlásilo, že prezentace čínského stylu života má v takovém rozsahu ve světě premiéru. Rusko se vzdaluje od Západu, část elit se domnívá, že je to dočasné a že přijde čas smíření, v tomto pro Rusko a svět klíčovém bodě rozhoduje pouze Vyvolený, a ten je sfingou. Často mluví o euroasijském partnerství a o orientaci na východ, ale často i o evropských partnerech, kteří momentálně zradili. Doufat mohou všichni.
Tradičně západně orientovaní profesoři filozofického institutu když pochopili, že vojenská operace nezkolabuje a prezident nepadne, stali se i patrioty a spolupracují s doněckou univerzitou. Změna postoje neznamená nic amorálního, na stránkách filozofického časopisu lamentují profesoři, že se na ně útočí z pozic ruského pravoslaví a protistrana všechno kvalitní v západní duchovědě přičítá křesťanství. Boj o Institut protistrana prezentuje jako boj velké ruské filozofie s havarovaným západním osvícenstvím. Profesoři lamentují, že není možné se uřezat od Kanta a spol. a vynášet Dugina a jeho žáky, který je občas poněkud jednostranný: "Města budou vysídlena na venkov, silné křesťanské rodiny na venkově, za krádež a rouhání galeje." Profesoři tvrdí, že pokud tento směr bude výhradním rádcem ruské moci, Rusko na tom nebude dobře. Argumentují, že ruské duchovno nemůže hledat na Západě inspirace jen u zapřisáhlých nepřátel liberalismu jako Evola, Alain de Benoit, Wirth, části italské pravice nebo španělských antiamerikanistů.
Podobně i v ekonomické oblasti někteří ekonomové argumentují, že ekonomické vztahy s Čínou mají své meze a bez Západu se Rusko neobejde. Elitní filozofy a ekonomy musí jímat hrůza z možnosti, že už je rozhodnuto, a že tento Rubikon hrál důležitou roli při spuštění ukrajinské operace. V Kommersantu, který má blízko k ruskému byznysu, se moc neztotožňují s metafyzickou vizí ruského splynutí s Východem nebo pravoslavím, ale praktickým byznysmenům je jasné, že pokud už Rozhodnutí padlo, nic se s tím nedá dělat, a do hry vstupují nadčasovější typy kalkulací.
V Kommersantu monitorovali diskuzi kruhu praktických ekonomů o limitách ruského obchodu s Čínou. Ruský byznys se po zahájení vojenské operace vrhl na Čínu a zmapoval si její možnosti možná lépe než Západ za třicet let. Čína se před dvěma lety stala bez alternativním obchodním partnerem, po dvou letech se začínají rýsovat i jiné možnosti, ale nejdou západním směrem. Vzájemný obchod pořád roste, ale zdá se, že potenciál exportu se vyčerpal a růst importu z Číny by šel proti ruským zájmům. Dokonce ani všechny kritické položky se v Číně nedají koupit.
Čína se stala prvním obchodním partnerem Ruska, ale narostla i ruská významnost pro čínskou ekonomiku. Prezident často opakuje, že možnosti rusko-čínského partnerství jsou bez limit, ale po dvou letech začíná ruský byznys vidět meze v obchodu s Čínou, kterě jsou v některých směrech téměř nepřekonatelné. Předností vzájemného obchodu je vyvážená struktura, Čína dováží za 110 miliard dolarů a vyváží za 100 miliard, což umožnilo v obchodování úplně přejít na rubly a juany. S Indií Rusko navýšilo vzájemný obchod na 55 miliard dolarů, z toho dělá 95% ruský export, ovšem za rupie ruské firmy už nemají v Indii co koupit. Dodávky ropy do Číny jsou pro ruské exportéry méně výhodné než do Turecka a Indie, export aluminia do Číny je na hranici rentabilnosti, stejně tak dodávky dřevní hmoty.
Podle ekonomů v této fázi intenzity obchodních styků mohou dodat ruskému exportu nový impuls pouze vzájemné projekty, ale čínské firmy s tím nespěchají. Číňané se snaží i za cenu dlouhého pozdržení z kontraktu vytěžit co největší profit. Číňané jsou tvrdí a nekompromisní partneři. Ruský export má své limity, ale ty se dají posouvat, zajímavé jsou limity na straně čínského exportu do Ruska. Ruské firmy v některých sektorech těžko konkurují čínským, protože Číňané za sebou mají velký trh a unesou náklady na vývoj nových platforem. Rusové kalkulují s tím, že vojenská operace jednou skončí a sta tisíce lidí se z vojenských sektorů přesunou do civilní výroby a nemohou si tedy dovolit přenechat trh Číňanům.
Ruské firmy jsou často přímo napojeny na čínské výrobní závody a dodávky si sjednávají na místě, což má vliv na cenu a rychlost dodávky. Naštěstí pro ruskou stranu mezi čínskými dodavateli do Ruska se nastolilo konkurenční prostředí, které srazilo ceny. Část ruského strojírenského průmyslu našla v Číně náhradního dodavatele, ale některá odvětví se už snaží čínské dodávky omezovat nebo zakázat. Např. v železničním strojírenství je celý certifikační systém nastaven tak, aby ochránil ruský trh, jednoduše nelze kolejovou jednotku koupit v zahraničí a dovést do Ruska, i když momentálně je v Rusku nedostatek vagónů.
I v náročných průmyslových sektorech se Rusko stává soběstačné a pomalu zavádí ochranářská opatření proti cizí konkurenci. Podle ekonomů čínský trh umožnil Rusku přežít poslední dva roky, ale ruské firmy, jak exportéři, tak importéři, začínají kalkulovat se stabilnějšími rozvojovými perspektivami a málo kdo chce ještě zvedat rozsah spolupráce s čínskými partnery. Řešením může být vzájemná integrace a vytváření společných podniků, o čemž ruské politikum mluví, ale ruský ani čínský byznys s tím nespěchají.
Tradičně západně orientovaní profesoři filozofického institutu když pochopili, že vojenská operace nezkolabuje a prezident nepadne, stali se i patrioty a spolupracují s doněckou univerzitou. Změna postoje neznamená nic amorálního, na stránkách filozofického časopisu lamentují profesoři, že se na ně útočí z pozic ruského pravoslaví a protistrana všechno kvalitní v západní duchovědě přičítá křesťanství. Boj o Institut protistrana prezentuje jako boj velké ruské filozofie s havarovaným západním osvícenstvím. Profesoři lamentují, že není možné se uřezat od Kanta a spol. a vynášet Dugina a jeho žáky, který je občas poněkud jednostranný: "Města budou vysídlena na venkov, silné křesťanské rodiny na venkově, za krádež a rouhání galeje." Profesoři tvrdí, že pokud tento směr bude výhradním rádcem ruské moci, Rusko na tom nebude dobře. Argumentují, že ruské duchovno nemůže hledat na Západě inspirace jen u zapřisáhlých nepřátel liberalismu jako Evola, Alain de Benoit, Wirth, části italské pravice nebo španělských antiamerikanistů.
Podobně i v ekonomické oblasti někteří ekonomové argumentují, že ekonomické vztahy s Čínou mají své meze a bez Západu se Rusko neobejde. Elitní filozofy a ekonomy musí jímat hrůza z možnosti, že už je rozhodnuto, a že tento Rubikon hrál důležitou roli při spuštění ukrajinské operace. V Kommersantu, který má blízko k ruskému byznysu, se moc neztotožňují s metafyzickou vizí ruského splynutí s Východem nebo pravoslavím, ale praktickým byznysmenům je jasné, že pokud už Rozhodnutí padlo, nic se s tím nedá dělat, a do hry vstupují nadčasovější typy kalkulací.
V Kommersantu monitorovali diskuzi kruhu praktických ekonomů o limitách ruského obchodu s Čínou. Ruský byznys se po zahájení vojenské operace vrhl na Čínu a zmapoval si její možnosti možná lépe než Západ za třicet let. Čína se před dvěma lety stala bez alternativním obchodním partnerem, po dvou letech se začínají rýsovat i jiné možnosti, ale nejdou západním směrem. Vzájemný obchod pořád roste, ale zdá se, že potenciál exportu se vyčerpal a růst importu z Číny by šel proti ruským zájmům. Dokonce ani všechny kritické položky se v Číně nedají koupit.
Čína se stala prvním obchodním partnerem Ruska, ale narostla i ruská významnost pro čínskou ekonomiku. Prezident často opakuje, že možnosti rusko-čínského partnerství jsou bez limit, ale po dvou letech začíná ruský byznys vidět meze v obchodu s Čínou, kterě jsou v některých směrech téměř nepřekonatelné. Předností vzájemného obchodu je vyvážená struktura, Čína dováží za 110 miliard dolarů a vyváží za 100 miliard, což umožnilo v obchodování úplně přejít na rubly a juany. S Indií Rusko navýšilo vzájemný obchod na 55 miliard dolarů, z toho dělá 95% ruský export, ovšem za rupie ruské firmy už nemají v Indii co koupit. Dodávky ropy do Číny jsou pro ruské exportéry méně výhodné než do Turecka a Indie, export aluminia do Číny je na hranici rentabilnosti, stejně tak dodávky dřevní hmoty.
Podle ekonomů v této fázi intenzity obchodních styků mohou dodat ruskému exportu nový impuls pouze vzájemné projekty, ale čínské firmy s tím nespěchají. Číňané se snaží i za cenu dlouhého pozdržení z kontraktu vytěžit co největší profit. Číňané jsou tvrdí a nekompromisní partneři. Ruský export má své limity, ale ty se dají posouvat, zajímavé jsou limity na straně čínského exportu do Ruska. Ruské firmy v některých sektorech těžko konkurují čínským, protože Číňané za sebou mají velký trh a unesou náklady na vývoj nových platforem. Rusové kalkulují s tím, že vojenská operace jednou skončí a sta tisíce lidí se z vojenských sektorů přesunou do civilní výroby a nemohou si tedy dovolit přenechat trh Číňanům.
Ruské firmy jsou často přímo napojeny na čínské výrobní závody a dodávky si sjednávají na místě, což má vliv na cenu a rychlost dodávky. Naštěstí pro ruskou stranu mezi čínskými dodavateli do Ruska se nastolilo konkurenční prostředí, které srazilo ceny. Část ruského strojírenského průmyslu našla v Číně náhradního dodavatele, ale některá odvětví se už snaží čínské dodávky omezovat nebo zakázat. Např. v železničním strojírenství je celý certifikační systém nastaven tak, aby ochránil ruský trh, jednoduše nelze kolejovou jednotku koupit v zahraničí a dovést do Ruska, i když momentálně je v Rusku nedostatek vagónů.
I v náročných průmyslových sektorech se Rusko stává soběstačné a pomalu zavádí ochranářská opatření proti cizí konkurenci. Podle ekonomů čínský trh umožnil Rusku přežít poslední dva roky, ale ruské firmy, jak exportéři, tak importéři, začínají kalkulovat se stabilnějšími rozvojovými perspektivami a málo kdo chce ještě zvedat rozsah spolupráce s čínskými partnery. Řešením může být vzájemná integrace a vytváření společných podniků, o čemž ruské politikum mluví, ale ruský ani čínský byznys s tím nespěchají.
Žádné komentáře:
Okomentovat