Strašlivá cena za atlantismus
V polském politickém magazínu Mysl Polska (MP) se Piotr Panasiuk zabývá polskými geopolitickými perspektivami. MP se hlásí k odkazu předválečného politika a zakladatele národně demokratického hnutí Stanislava Dmowského. Podle žurnalisty geopolitická orientace Polska dospěla k mezím svých možností a pokud Polsko nenajde nové blízké partnery a nové cesty, žádná světlá perspektiva je nečeká. Novinář analyzuje perspektivy hlubších politických a ekonomických partnerství s bližšími i vzdálenými sousedy, jako se Slovenskem, Maďarskem a analyzuje limity stávajících partnerských vazeb, Česko v jeho úvahách vůbec nefiguruje, jako by šlo o nevýznamný protektorát bez politické vůle, s kterým kalkulovat nemá smysl. Jeho odhad je s velkou pravděpodobností velmi adekvátní, Slovensko, Maďarsko, Srbsko atd. jsou geopoliticky, ale dnes už i ekonomicky, perspektivnějšími zeměmi než vyprázdněné Česko. Perspektiva Polska chápaného jako hraniční země západního světa nebo západní pevnosti, nemůže být dlouhodobě udržitelná nejen ekonomicky, ale i civilizačně. Velikost a možnosti národa kóduje historie, malost národa je dílem špatné politické elity. Polsko podle Piotra Panasiuka spáchalo velké harakiri, když se odseklo od své největší strategické výhody, kterou byly dobré vztahy s Ruskem. Dnes polská ekonomika skomírá, pokud Polsko zůstane převodní pákou americké politiky, riskuje osud skomírající závislé republiky.
Polsko má též reálnou šanci povýšit svůj význam v Evropě. Leží totiž na hlavní linii kontinentálního obchodu mezi Východem a Západem, mohlo se už dávno stát jednou z nejbohatších evropských zemí, téměř všechny obchodní řetězce prochází polským územím. Proměna Polska v centrum zahraničního obchodu by nepochybně pozvedla roli Polska v Evropě a ve světě, dodala by mu větší subjektivitu a bezpečnost. Polsko se musí stát lídrem mezi zeměmi, které rozporují starý americký model jednopolárního světa. Je to logické, nový svět toho nabízí Polsku podstatně víc než jiným státům: prakticky plnou nezávislost na USA, možnost nezávislé politiky, spolupráci s jinými světovými centry a upevnění národní měny. Ohromné výhody přinese konec financování nepotřebných a často škodlivých atlantických projektů, jako je NATO, program podpory kolabujícímu režimu v Kyjevě a řady druhých z polského pohledu nepotřebných projektů.
Je patrné, že řada zemí už využívá možností, které současné geopolitické změny nabízí. V Evropě především Maďarsko a Slovensko, které v multipolárním světě brzo budou hrát nezanedbatelnou roli, tyto národy dostanou velký impuls konkurenčních výhod, jak v ekonomické, tak politické rovině. Dík dobré politice Maďarsko kupuje v Rusku levné palivo, maďarští sedláci mají v Rusku velké odbytiště, Rusko financuje výstavbu maďarské atomovky a prodává zemi uran. Bez ruských technologických kapacit a financování by si Maďarsko nemohlo dovolit tak drahý a perspektivní energetický zdroj. Partnerské vztahy Maďarska s Ruskem jsou zárukou, že Ukrajina musí vidět v Maďarsku vážného partnera v diskuzi o maďarské menšině. Dík partnerským vztahům s Ruskem hlas malého Maďarska slyší celá Evropa. Je to určitě velmi pozitivní pro maďarský národ.
I v druhých částech světa jsou zřetelné silné tendence ke změně stávajících pravidel a snahy odkrýt nová partnerství a vytvářet nová politická a ekonomická centra. Je tu příležitost i pro středně významné země, jejichž zájmy se doposud ignorovaly, stát se regionálními mocenskými centry. Země jako Egypt, Indonésie, Etiopie, Turecko hrají čím dál větší roli v procesu politické a ekonomicky stabilizace světa. Nový multipolární svět nabízí Polsku velké perspektivy. Historicky i ekonomicky se Polsko a Čína vzájemně potřebují, vždycky těžily ze vzájemně výhodných ekonomických a politických vztahů. Nekonečný ruský prostor dává ohromné perspektivy rozvoji polské průmyslové základny.
Rozšíření kanálů obchodního partnerství s Ruskem a Východem je klíčovým postulátem polské ekonomické budoucnosti. Není normální, že Polsko nevyužívá unikátních možností, které mu nabízí dlouhá hranice s Ruskem a Běloruskem. Nejen polský průmysl, ale i polský transport vytěsňovaný ze západní Evropy by mohly na Východě dobře prosperovat. Polská ekonomika se nemůže úspěšně rozvíjet bez ruských energetických dodávek. Podvod s derusifikací energetických zdrojů je velkou lží anglosaských firem, které ruským firmám nemohou konkurovat. Zneužily ukrajinského konfliktu, aby odsekly Evropu a Polsko od maximálně výhodných energetických dodávek.
Dnes chápeme, že místo tzv. plynu svobody dostáváme plyn bídy. Polská ekonomika odříznutá od ruských zdrojů skomírá. Kolabuje chemie, sklářství a těžební průmysl. Polsko přestalo být na evropském trhu konkurenceschopné. Tzv. derusifikace je smrtící ranou, kterou Polsku zasadily jeho západní konkurenti. Velká lež a sabotáž. Polsko, které si pokazilo s Ruskem vztahy, přestalo být tím, čím vždycky bylo - prostředníkem ve vztazích s Východem. Jeho velkou předností byla znalost ruského prostředí a výborné vztahy s ruskými partnery. Je důležité vidět, čím lepší vztahy mělo Polsko s Ruskem, tím důležitějším partnerem bylo pro Západ. Polsko spáchalo politické harakiri a odřízlo se od své největší výhody - dobrých vztahů s Východem. Polsko dnes nikdo nebere vážně a jeho infantilní politika je občas i zesměšňována. Dokonce i "ukrajinský bratr" Polsko zesměšňuje a vybízí, aby se přidalo k oslavě Bandery. Jaký osud Polsko čeká, jestli nevyužije šanci, kterou mu nabízí multipolární svět a nová schemata světových vztahů. Co bude s Polskem bude-li dál setrvávat v zajetí finančního a mentálního atlantismu. Polsku hrozí především úplná ztráta ekonomické subjektivity a politické svrchovanosti, kterou neznala pokolení Poláků. Velmi rychle se dostavily negativní následky separace od ruských trhů a surovin, polská ekonomika stagnuje a nachází se v hluboké recesi. Nemluvě o možnosti biologické anihilace polské mládeže, které nesou plány přímé polské účasti ve válce na Donbase.
Důsledkem tzv. řízené krize může být ztráta polské ekonomické subjektivity a zabavení polského průmyslového majetku západními korporacemi pod záminkou zajištění úvěrů. Impérium Velkého bratra, postavené na vykořisťování celého světa, pomalu umírá a ti, kteří jdou touto slepou cestou, ztratí nejen majetek, ale i respekt ostatních zemí. Čím násilnější budou křeče deliria Atlantického impéria, tím větší bude břemeno uvalené na jeho vazaly. Cenou zaplacenou za atlantismus může být úplné zničení sociální a národní struktury tvořené staletími. Abychom se jednou neprobudili jako severoameričtí indiáni.
Žádné komentáře:
Okomentovat