attal bardella

(EU)Kompetence k vládnutí

Z mrtvolné stagnace může Evropu zachránit jen nějaká málo pravděpodobná revoluce  a nebo pravděpodobnější politický zvrat, ovšem spojený evropský mainstream zná dnes plejádu metod, jak zardousit skutečnou politickou změnu. Ve Francii by skutečnou demokratickou alternativu znamenal prezidentský úřad v rukou le Penové, ta včera prohlásila, že pokud k tomu dojde, a francouzská politička o tom nepochybuje, předsedou vlády se stane předseda RN Jordan Bardella. RN Marine le Penové vede před evropskými volbami v sondážích veřejného mínění, podle sondáží by dnes le Penová porazila Macrona i v prezidentském klání. Velmi mladý předseda hnutí RN si vysloužil politické ostruhy v imigrantském departamentu Saint Denis, nejdřív zde vedl mládežníky RN a posléze i RN. Před pár dny jmenoval Macron premiérem Francie Gabriela Attala, nejmladšího ve funkci v historii Francii. Má se za to, že jedním z důvodu jmenování je Macronova válka s RN, Attal by měl srazit Bardellovu popularitu, který vede kandidátku RN do Evropského parlamentu. Mladý proti mladému.

            Ovšem dneska ráno se dočteme v BVoltaire, že macronisté se probudili do chmurného rána: neprokázalo se, že Gabriel Attal je dobrou  zbraní, průzkum realizovaný státní televizí potvrdil prvenství  kandidátky RN vedené Bardellou: RN má 28,5% preferencí, Macronova Renaissance o deset bodů méně. Pokud by červnové evropské volby průzkum potvrdily, znamenalo by to velkou změnu politické orientace Francouzů, velké vítězství dlouhá desetiletí systémem satanizované politické síly. Průzkum odhalil i některé další podstatnější změny politické orientace společenských sektorů,  je velkým překvapením, že RN má sympatie u 28% vyšších profesionálních kádrů oproti 26% macronistů, ale stejně tak má RN největší sympatie u nejchudších lidových vrstev.
          V zemi s tak závažnými ekonomickými a společenskými problémy jako je Francie, by se očekávalo, že popudem k jmenování nové vlády bude snaha nalézt premiéra, který by byl schopen v dnešní krizové situaci kormidlovat tak důležitou evropskou zemi. Ovšem nový předseda vlády se kromě půvabu mládí ničím dalším neprokázal. V RiposteLaique píše Sophie Durand, že po rozchodu se svým bývalým partnerem, kterého nyní jmenoval ministrem zahraničí, obohacoval nový premiér své zkušenosti s francouzským lidem hlavně přes jeden selektivní pařížský gay bar. Bývalý Mitterandův synovec a ministr kultury Frédéric Mitterand v rádiu novou vládu charakterizoval slovy: "Nic neznají, ale není to závažné. Vybral (Macron) je proto, co jsou, a ne proto, co umí nebo dělají. Je to casting pro reklamní film, výsměch jakékoliv kompetentnosti." Luis de Funes v Bláznovství velikosti řekl: "Jsem ministrem, ale nic neznám", ovšem tento film jsme považovali za dobrou komedii. Jsou některé profese, kde je mládí předností, např. u manekýnů, ale vláda není přípravou na módní přehlídku. Slovo kompetence tu nemají ve slovníku".
     Attal jmenoval svého expartnera Stéphana Sejourné ministrem zahraničí (dnes je na návštěvě u Zelenského v Kyjevě), člověka bez jakýchkoliv profesionálních nebo politických zkušeností, některé noviny jeho jmenování kvalifikují jako "promotion canapé." Nový ministr soudí, že zkušenosti má velké, protože vyrůstal v zahraničí a ví, co Francie ve světě znamená. Francie měla na postu velké postavy své minulosti, jako Chateaubrianda, Brianda, dobrého znalce Německa Jean François-Ponceta , schopného Villepina atd. Pokles úrovně vlády je spektakulární, vesměs se Francouz nad novou vládou ušklíbne. Vláda složená z frekventantů pařížských šik center totálně bez vazby na ostatní Francii. Bývalé tradiční strany gaullističtí Republikání a socialistická strana úplně vymizely z politické infrastruktury, levičácké Insoumise a Reconquete Erica Zemmoura jsou považovány Francouzi za příliš extrémistické. Zůstaly pouze dvě reálné politické síly a mezi nimi se vede boj o osud Francie a celé Evropy. Jeviště je připraveno aneb kostky jsou vrženy: Macronova Renaissance a Rassemblement National Marine le Penové.