Jacques Delors

Jacques Delors v posledním interview před smrtí v magazínu Point vyjádřil velké zklamání z toho, kam Evropská unie došla, řekl, že Evropská unie nemá duši a  obává se, že EU bude hrát v historii druhé housle. V pětaosmdesátém ho Mitterand poslal do Bruselu, aby vedl Evropskou komisi, pryč z postu ministra financí topící se Mauroyovy vlády se chápalo jako politická záchrana. Mitterandovy vlády se vyznačovaly výjimečnou neschopností, obvykle i v částečně demokratickém systému volební mechanismus nastolí změnu, ovšem kvalitám Mitteranda v machivalismu a intrikování se nikdo nevyrovnal a aby zachránil topící se socialistickou loď, místo funkční ekonomiky nabídl Francouzům vizi budoucí Evropy, kterou svedl i ostatní národy. Delors byl velmi úspěšným operátorem tohoto politického kmotra. Mitterandismus znamenal velký ekonomický i sociální propad a aktéři tohoto propadu, aby se vyhnuli politickému propadlišti ve vlastní zemi, konstruovali dnešní Evropu. Mitterandův obrat k europeismu, který posléze následovala celá levice, a který levici dovedl ke ztotožnění s neoliberalistickými principy, vymazal z politické scény tradiční levici. Levice se v recyklačním procesu ztotožnila s liberály v nejnesmyslnějších dobových utopiích.   

           Delors prosadil architekturu sjednocené Evropy, která se vyznačovala neprůhledností a gnostickou komplikovaností, v které mohly dobře excelovat nevolené francouzské elity blízké Mitterandovi. Delors v intencích svého pána konstruoval evropskou politickou architekturu, která nakonec zardousí samotnou Francii. Desítky milionů muslimů v zemi, která přišla nejen o průmysl, ale i o politický a kulturní význam, která kdysi excelovala ve světě, to je bilance Delorsovy životní kariéry, zklamání, které projevil v Pointu je pochopitelné. V roce 1995 evropské publikum bylo plné romantických vizí o velké evropské budoucnosti, plánovala se společná měna, kontinent bez hranic atd., a evropskými vavříny ověnčený Delors měl velkou šanci vyhrát oproti rozdělené pravici prezidentské volby. Pouze sedmdesátiletý a plný vitality Jacques Delors odmítl proti očekávání účast v prezidentském klání a zvítězil Chirac. Proč? Spisovatel Gauthier v BVoltaire dešifruje problém, píše, že stejně jako tehdejší prezidentský kandidát Balladour, Delors nikdy neprošel žádnými volbami. V prezidentské kampani je nutné objíždět Francii, vstupovat do styku s potenciálními voliči, přesvědčovat je a konfrontovat své ideje s jejich idejemi. Spisovatel píše, že Delors dobře věděl, že francouzský prezident s většinou v parlamentu nebo v kohabitaci s opozicí, má velmi omezenou moc podřízenou moci bruselských byrokratů v pozadí. Delors v jednom hovoru přesně vystihl podstatu dnešních evropských politiků, řekl, že své neúčasti v prezidentských volbách nelituje, na rozdíl od politiků, kteří ho obklopují, má potřebu být nezávislý, není jako oni. Lépe už se nedá vystihnout podstata dnešní evropské politiky. Delors a politici tehdejších let mohli být slabší, schopnější, intrikáni, naivní atd., ale byli to lidé úrovně, dnešní politici nejen, že jsou slabí, ale jsou to i lidé bez úrovně. Demokracie Jacquesa Delorse je systém, který dobře funguje když se volič neúčastní a nebo ještě lépe, vůbec se volby nekonají. Je to vláda znalců, po třiceti letech vlády těchto znalců se rychle blížíme prvobytně pospolné společnosti s mobilem permanentně před očima.
              Alternativní webovské noviny Ripostelaique komentují Delorsovo úmrtí. EU měla být demokratická a reprezentovat všechny Evropany a skončila jako globalistické, extrémně levicové, fašistické monstrum. Měla chránit kontinent, ale místo toho otevřela hranice všem vuju, zločincům, kriminálníkům a teroristům a dovolila jim, aby bez obav cirkulovali v prostoru Schengenu, EU je garantem kolosální imigrace do Evropy, na Ukrajině EU vtáhla evropské národy do krvavé války, která se Evropanů vůbec netýká. Podle komentátora byl Delors hrobařem evropských národů.