premierato meloni

Premierato

Řadu let stálo nahrazení parlamentního systému vládnutí prezidentským systémem v centru politického programu současné ministerské předsedkyně Meloni. Nejen v Itálii, ale i v jiných evropských zemích by to vylepšilo politickou kulturu, vdechlo demokracii nový život a povýšilo fungování politického systému. V Itálii by proces transformace politického systému mohl počítat i s podporou opozice a občanů a měl by šanci na úspěch. Meloni však místo spuštění zdlouhavého ústavního procesu, navrhla tzv. premierato, které lze rychle realizovat parlamentní cestou, parlamentní systém vládnutí zůstane zachován, ale lid v přímém hlasování zvolí ministerského předsedy. Podle představy navrhovatelů to posílí pozici premiéra při vyjednáváních o sestavení vlády a omezí možnosti prezidenta vetovat jmenování ministrů. Svrhnout v parlamentu ministerského předsedy by nebylo snadné.

              Přímá volba ministerského předsedy v parlamentním systému vládnutí  znamená pouze technický zásah do fungování politického mechanismu. V Itálii je část opozice proti návrhu, i když návrh akceptuje, výhrady má i Salviniho Lega, obyvatelstvu je to celkem lhostejné. Meloni má jistou popularitu a tak veřejné mínění není proti jejímu návrhu, stejně jako prezident, který signoval zahájení ústavního procesu schválení návrhu. Předseda nejvyššího soudu proti návrhu velmi chabě argumentuje tvrzením, že by to omezilo pravomoci prezidenta, ovšem ty jsou stejně minimální a spíš symbolické. Prezident podle předsedy nejvyššího soudu reprezentuje národní jednotu a tak je chápán i v zahraničí, volený premiér by ohrozil jeho optický majestát. Návrh se diskutuje v tisku, důvody pro i proti návrhu jsou různé, ale vesměs ne moc přesvědčivé, snad až na vůdkyni opozice Elly Schlein, která tvrdí, že Meloni nejde o stabilitu vládnutí, ale o stabilitu diktátu, přitom se domnívá, že diktovat bude právě ona. Meloni chce komandovat, ne vládnout, vůdkyně italské levice má pravdu. Elly Schlein říká, že stabilitu vlády může dobře pojistit osvědčený princip konstruktivní nedůvěry vládě.

           To že český ministerský ouřada není schopen ani minimálně reflektovat zkušenosti sousedních zemí, ale na druhé straně slepě a směšně dogmaticky aplikovat befely Evropské unie, je známé, ale je téměř neuvěřitelné, že se v Itálii nikde neobjevil jeden silný argument proti nesmyslu ministerské předsedkyně - v zemi podobné politické roztříštěnosti v Izraeli se od roku 1996 do 2001 tj. ve třech volbách, volil ministerský předseda přímým hlasováním. V první přímé volbě v 1996 porazil Natanjahu Perese, ale Peresova strana práce dostala relativní většinu v parlamentu. Natanjahu nebyl schopen sestavit stabilní parlamentní většinu. V předčasných volbách 1999 porazil Ehud Barak Natanjahua, ale jeho strana dostala pouze 26 poslaneckých mandátů v 120 členné sněmovně. Podařilo se mu sestavit vládní koalici, ale ta se za pár měsíců rozsypala.  

          V přímých vobách premiéra se ukázalo, že politické strany nebyly nuceny před volbami vytvářet programově příbuzné bloky stojící za lídrem, který aspiruje na post ministerského předsedy. Negativní zkušenosti s přímou volbou vedly k tomu, že izraelský parlament v 2001 přímou volbu zrušil. V izraelských politologických magazínech jsou na toto téma rozsáhlé studie, vesměs s negativními závěry, je velmi podivné, že v Itálii si toho nikdo nevšiml. Přímá volba ministerského předsedy podle izraelské zkušenosti ochromí již tak málo funkční parlamentní  demokracii založenou na politických stranách a ne na občanovi. Na stránkách Izraelského demokratického institutu v analýze dr. Shapira a dr. Fuchse se píše, že přímá volba ministerského předsedy vedla k desintegraci politického systému, dopad na velké strany byl dramatický. Vyplývá to z psychologie voliče, který hlasuje na jednom lístku pro ministerského předsedy a na druhém lístku vybere stranu, která se nutně nemusí krýt se stranou ministerského předsedy. Např. ve volbách 1992 velké strany dostaly ve volbách do Knesetu 76 mandátů, ve volbách 1996, když se zavedla přímá volba premiéra, pouze 45 mandátů, jak pak sestavovat vládu v 120 členné sněmovně? Přímá volba povýšila roli malých stran ve sněmovně do té míry, že vláda nemohla aplikovat koherentní politiku, vláda pracovala pod permanentním nebezpečím nových voleb. Ke stejným argumentům se dospělo v řadě dalších studií.      
         V redakčním komentáři novin Destra kvalifikují Meloni návrh jako velkou chybu, podle komentáře to znamená opuštění mistrovské cesty k prezidentskému systému záměnou za velmi nebezpečnou cestu. Premierato se ani zdaleka neblíží prezidentskému systému, kde v centru moci stojí prezident jako hlava exekutivy volená lidem. Hrozí omezení funkce parlamentu a autonomie zákonodárné moci, aniž by se vyřešil skutečný problém hlavy státu volené partajemi místo lidu. Redakce novin Destra dokonce vyhrožuje, že pokud reforma projde v parlamentu, budou noviny propagovat lidové referendum, které by zákon vetovalo, v tom případě by Meloni pravděpodobně hrozil osud jejího předchůdce Renziho, který po lidovém odmítnutí ústavních reforem, skončil v politickém propadlišti.