Imigranty do Albánie
Po víc než ročním vládnutí se Meloni nepodařilo ani vyvolat zdání, že se něco bude dít se stále rostoucím imigračním influxem z Afriky a islámské Asie, přitom s tím před volbami všechny koaliční strany, které se na jejím vládnutí podílí, operovaly jako s hlavním bodem programu. U samotné Meloni se dá předpokládat, že podobně jako v dalších bodech její pravicovosti, šlo pouze o předvolební taktiku. Její politický mentor Gianfranco Fini považoval i masovou ekonomickou imigraci za pozitivní jev, Fini nikdy neviděl v křesťanství normotvorný fundament evropské civilizace. Masovou islámskou imigraci nechápal jako nebezpečí evropskému civilizačnímu fundamentu, ale viděl v ní jen technický problém. K zakladateli kdysi velmi vlivné politické strany Alianza Nationale Finimu měla Meloni vždy velmi blízko. V interview v novinách Il Foglio z počátku září poodkryl tento emeritní politik kamufláže pravicovosti některých stran.
Podle Finiho jedna země samotná nemůže čelit imigračnímu fenoménu, je třeba koordinace na úrovni OSN a EU, v případě ministra Salviniho, když požaduje blokování italských přístavů před imigrační záplavou, jde pouze o propagační tweet, o typický volební slogan. Jedinou možností Evropy, jak čelit imigraci, je redistribuce imigrantů do evropských zemí, pokud se zůstane u logiky národních států, neexistuje řešení imigračního problému. Tedy podle Finiho řešením problému masové imigrace, je její akceptování. Překážkou řešení imigrace jsou Finimu suverenisté ve Francii, v Německu a Maďarsku jako le Penová, Orbán a strana AfD. Finiho domněnka o Salviniho volební hře se zablokováním imigrace, není oprávněná, Salvini před lety jako ministr vnitra zablokoval italské přístavy, dal v sázku svoji politickou kariérou, ještě dnes ho soudy za blokádu přístavů pronásledují.
Po měsících spekulací o tiché dohodě s bruselskými byrokraty o trpěné imigraci, musela Meloni za každou cenu dokázat politickou rozhodnost na imigrační frontě. Meloni minulý týden podepsala s albánským ministerským předsedou Ramou dohodu o imigrantech, kterou některé noviny nazývají geniálním tahem, minimálně na propagandistickém poli, Meloni samotná v dohodě vidí výsledek vysilující diplomatické práce. Po víc než roce vládnutí už s imigrací musela něco udělat, ovšem toto její vysilující gesto dlouhodobě k ničemu nepovede. Evropská unie už na tom musí být velmi mizerně, když v jedněch seriózních novinách v této albánské výpomoci vidí příslib přiblížení Albánie k Evropě, což prý urychlí vstup Albánie do EU. Ročně Albánie odlehčí Itálii o 30 000 imigrantů, kteří si stejně najdou způsob, jak se dostat do cílové země. Podle bruselských byrokratů dohoda nemá v Evropě precedent a musí projít právními analýzami a pak se uvidí, je možné, že nesplňuje evropské komunitní právo. Obě dvě menší koaliční strany Lega i FI se staví proti dohodě i proti způsobu, kterým se problém řeší, např. Salvini, i když kvůli tomu vládu nebude rozbíjet, se domnívá, že Itálie by měla zablokovat ilegální imigraci jako takovou a ne přesouvat imigrační zatížení na jinou evropskou zemi. Přesně jak to dělal před pár lety coby ministr vnitra.
Podle dohody s Albánií, italské vojenské lodi, které v prostoru Středozemí zachraňují imigranty, převezou zdravé muže do Albánie do dvou předem vytypovaných míst, ženy a nezletilé převezou do Itálie. V albánských imigračních spotech proběhne proces vyhodnocení práva na azyl, imigranti kteří azyl nedostanou budou vráceni do mateřských zemí. V tomto bodě by mohl být viděn velký albánský přínos bezzubé a slabé Evropské unii. Albánie dokáže velmi rychle odsunout do mateřských zemí ilegály bez práva na azyl, protože jde o zemi s přirozenou suverenitou a právem, které platí, na druhé straně v zemích EU se pohybují miliony imigrantů bez práva na azyl, které unijním diktátem svázané země nedokáží odsunout. Tento aspekt je vrcholem byrokratické ledovce zv. Evropská unie, kde se kromě dalších ujařmujicích regulí už tak pasívního obyvatelstva, neplodí nic konstruktivního. Ovšem jediný přínosný bod dohody je podmíněn tím, že imigranti nemohou být vráceni do mateřské země přímo z Albánie, musí se to dít přes Itálii, kde to stejně zablokují kohorty soudců. V jednou měsíci nesmí převýšit počet imigrantů ve sběrných místech 3 000 lidí, tedy dohoda se týká maximálně 36 000 imigrantů za rok. V roce 2022 se vylodilo v Itálii 89 183 lidí, od 1. ledna do počátku listopadu 2023 to bylo 145 883 imigrantů.
A jak je italským zvykem, mezi oběma jadranskými břehy se rychle ustaví hustá právní síť - advokáti, soudci, donucovací orgány - která bude řešit nesčíslné právní spory a nekonečné výjimky, k tomu příspěvek 100 milionů Abánii za výpomoc a 80 milionů na garanční fond této výpomoci. Salvini a Lega kvůli nesouhlasu s dohodou nerozbijí koaliční vládu, i když podle Salviniho dohoda nejenže není přínosná pro řešení imigračního problému, ale navíc nabourá image koaliční vlády, ukáže na neschopnost vlády, která po roce otálení není schopná říct dost pašerákům imigrantů do Itálie.
Noviny Il primato nazionale píší, že za počínáním Meloni a její vlády se skrývá moc strachu, moc sterilního evropanství, cementovaného nesčíslnými předpisy, které nás kradou o čas, ale nedokáží zabrzdit cestu ilegální imigraci. Strach jednat je horší než zlo samotné a z vlády děla atrapu vlády. Těch lodí je už dnes rekordní počet. Dohoda s Albánii jen zastře celý problém, jediným pozitivním aspektem dohody je podle novin fakt, že poprvé vůbec vláda jedná bez předchozího požehnání bruselských byrokratů.
Po měsících spekulací o tiché dohodě s bruselskými byrokraty o trpěné imigraci, musela Meloni za každou cenu dokázat politickou rozhodnost na imigrační frontě. Meloni minulý týden podepsala s albánským ministerským předsedou Ramou dohodu o imigrantech, kterou některé noviny nazývají geniálním tahem, minimálně na propagandistickém poli, Meloni samotná v dohodě vidí výsledek vysilující diplomatické práce. Po víc než roce vládnutí už s imigrací musela něco udělat, ovšem toto její vysilující gesto dlouhodobě k ničemu nepovede. Evropská unie už na tom musí být velmi mizerně, když v jedněch seriózních novinách v této albánské výpomoci vidí příslib přiblížení Albánie k Evropě, což prý urychlí vstup Albánie do EU. Ročně Albánie odlehčí Itálii o 30 000 imigrantů, kteří si stejně najdou způsob, jak se dostat do cílové země. Podle bruselských byrokratů dohoda nemá v Evropě precedent a musí projít právními analýzami a pak se uvidí, je možné, že nesplňuje evropské komunitní právo. Obě dvě menší koaliční strany Lega i FI se staví proti dohodě i proti způsobu, kterým se problém řeší, např. Salvini, i když kvůli tomu vládu nebude rozbíjet, se domnívá, že Itálie by měla zablokovat ilegální imigraci jako takovou a ne přesouvat imigrační zatížení na jinou evropskou zemi. Přesně jak to dělal před pár lety coby ministr vnitra.
Podle dohody s Albánií, italské vojenské lodi, které v prostoru Středozemí zachraňují imigranty, převezou zdravé muže do Albánie do dvou předem vytypovaných míst, ženy a nezletilé převezou do Itálie. V albánských imigračních spotech proběhne proces vyhodnocení práva na azyl, imigranti kteří azyl nedostanou budou vráceni do mateřských zemí. V tomto bodě by mohl být viděn velký albánský přínos bezzubé a slabé Evropské unii. Albánie dokáže velmi rychle odsunout do mateřských zemí ilegály bez práva na azyl, protože jde o zemi s přirozenou suverenitou a právem, které platí, na druhé straně v zemích EU se pohybují miliony imigrantů bez práva na azyl, které unijním diktátem svázané země nedokáží odsunout. Tento aspekt je vrcholem byrokratické ledovce zv. Evropská unie, kde se kromě dalších ujařmujicích regulí už tak pasívního obyvatelstva, neplodí nic konstruktivního. Ovšem jediný přínosný bod dohody je podmíněn tím, že imigranti nemohou být vráceni do mateřské země přímo z Albánie, musí se to dít přes Itálii, kde to stejně zablokují kohorty soudců. V jednou měsíci nesmí převýšit počet imigrantů ve sběrných místech 3 000 lidí, tedy dohoda se týká maximálně 36 000 imigrantů za rok. V roce 2022 se vylodilo v Itálii 89 183 lidí, od 1. ledna do počátku listopadu 2023 to bylo 145 883 imigrantů.
A jak je italským zvykem, mezi oběma jadranskými břehy se rychle ustaví hustá právní síť - advokáti, soudci, donucovací orgány - která bude řešit nesčíslné právní spory a nekonečné výjimky, k tomu příspěvek 100 milionů Abánii za výpomoc a 80 milionů na garanční fond této výpomoci. Salvini a Lega kvůli nesouhlasu s dohodou nerozbijí koaliční vládu, i když podle Salviniho dohoda nejenže není přínosná pro řešení imigračního problému, ale navíc nabourá image koaliční vlády, ukáže na neschopnost vlády, která po roce otálení není schopná říct dost pašerákům imigrantů do Itálie.
Noviny Il primato nazionale píší, že za počínáním Meloni a její vlády se skrývá moc strachu, moc sterilního evropanství, cementovaného nesčíslnými předpisy, které nás kradou o čas, ale nedokáží zabrzdit cestu ilegální imigraci. Strach jednat je horší než zlo samotné a z vlády děla atrapu vlády. Těch lodí je už dnes rekordní počet. Dohoda s Albánii jen zastře celý problém, jediným pozitivním aspektem dohody je podle novin fakt, že poprvé vůbec vláda jedná bez předchozího požehnání bruselských byrokratů.
Žádné komentáře:
Okomentovat