luco fare

Úžasná epocha

 Nacházíme se v přechodovém období, které mělo začít pádem Berlínské zdi, domníváme se, že jde o extra úžasné období, kde je výjimečné úplně všechno, ale kupodivu to všechno se točí kolem našeho materiálního welfaru, konzumovat a užívat a mimo to už nic neexistuje. Po třiceti letech této úžasné epochy  už skutečně nic dalšího neexistuje, všechno jsme zkonzumovali, i co vypadalo, že je věčné. Goethe o takové epoše napsal, že v historii nebude stát za zmínku.  Epocha oplývá originální schopností, dokáže vyvolat iluzi věčnosti z chvilkového konzumního nic, aby to vzápětí odkopla a vynesla na oltář jiné v řadě, a na konci této řady je v komoře eutanazie odkopnut samotný  konzument. Cyklus vody je věčný, už v nižších třídách škol se rozumí jeho vznešenosti, cyklus unifikovaného člověka evropskounijního věku nemá vznešenost, nemá užitečnost, nemá nic.

           Totální relativismus všeho, který nám evropskounijní epocha naoktrojovala, nemá hranic, je to virus, který zasáhne jednou člověka, jednou historii nebo národ a rozloží jeho identitu ať je biologická nebo historická, mytologická atd. Velká česká kultura, když usekneme posledních třicet let, protože to není kultura, ale paskvil, byla skromná, rostla ve skromných poměrech, byla vnímavá k ostatním a přijímala od nich. Měla vitalitu a energii, tisíc let se dokázala udržet proti velké německé kultuře, aby se nakonec během pár let  rozpustila v importovaném konzumním fundamentalismu.
          Ekonom Luce Faré v editu v Il Sussidariu analyzuje parametry dnešní fluidní západní epochy, před třiceti lety jsme volili neperspektivní politickou a ekonomickou cestu a pokud je relevantní ekonomova analýza, budoucnost bude ještě horší, protože nenajdeme kádry, které by byly schopny vést stát v intencích jeho paradigmatu. Luca Faré píše, že parametry rozplizlé západní epochy jsou antropologické podstaty. Paradigmatem globálního volného trhu je obsesivní umanutost maximálním ziskem a materiálním efektem. Paradoxně v kontextu maximálního globálního propojení byly sociální vztahy zredukovány na minimum. Člověk západního světa ztratil svoji identitu a proto není schopen dialogu. Sociolog Bauman ukázal, že společnost bez pevných pout má tendenci se fragmentovat, absence vztahů a individuální polarizace se promítají do politické a společenské roviny. Monadizace individua vede k ekonomické, politické a sociální fragmentaci, a odtud konflikty a bezprecedentní násilí. Není náhodou, že dnes vznikají protichůdné bloky a aliance. Podle ekonoma se v tomto kontextu formuje nové ekonomické paradigma. Odvolává se na Gailbraitha - ekonomické teorie nejsou ničím absolutním a nelze je analyzovat bez ohledu na dobu a místo. Paradigma už není založeno výhradně na volném trhu, ale vyznačuje se rostoucí úlohou veřejného sektoru. Neviditelná ruka volného trhu bude čím dál víc vedena rukou státu, který zaujme důležitou pozici na nové geopolitické mapě. Směřujeme k rostoucí vzájemné závislosti mezi veřejným a soukromým sektorem. Toto paradigma dávno platí v čínské a čím dál víc v ruské  ekonomice, v Čechách, kde kdysi existovala relativně dobře fungující plánovitá ekonomika, po třiceti letech stát nenávratně ztratil kapacitu organizovat národní ekonomiku nebo dokonce podnikat.