afrika zelena

Když se rozvíjet, tak zeleně.  

Často se diskutuje, čím jsou vedeny nebo motivovány sebenominované a seberozplozující evropskounijní elity, jsou řízeny nějakou americkou agenturou, Sorosem nebo bůhvíkým, nedá se vyloučit ani hloupost, která ovládla české pole, obzvlášť v případě zamini a obrny? Všechno to bude pouze půl pravdy, hlavním motorem elitního počínání bude něco jiného. Když už si tyto kádry vysedí dlouhé měsíce nebo roky na absolutně zbytečných školících pracovištích o hodnotách a programech EU, na zasedáních operačních programů a podprogramů, s aktivitou, která připomíná polospánek, vysedí nesčíslná zasedání evropskounijních komisí, ve srovnání s tím i jednání se soudruhy z RVHP byla opojně zábavná, když pseudoelitní kádry projdou kůrou největšího maření  času, kterou zná historie, pak je jasné, že hlavním mementem jejich počínání musí být uchování stavu, který ovšem sám o sobě je výrazně špatný. Pokud by se stal císař nahým a elity pochopily nicotnost a zbytečnost sebesama, většina z těchto kádrů by musela spáchat harakiri. Do všech částí evropskounijní politiky se promítá aspekt uchování systému a jeho elit. V podstatě i zbraně na Ukrajinu, větrné elektrárny, zelená ekonomika, podvod s demokracií, genderová komedie atd. všechno je to aspekt uchování systému s jeho elitní strukturou a na druhé straně symptomaticky vždycky tento aspekt v dané oblasti znamená její největší úpadek.

         Může soudně myslící člověk vidět ve větrné elektrárně energetickou perspektivu? Naše vlastní amorálnost nám trochu brání vidět některé závažnější aspekty amorálního počínání evropskounijních vládnoucích než je dopad jejich perverzí do evropského prostoru. Ugandský prezident Museveni v článku ve WSJ(.com) "Solární a větrná bída v Africe" píše, že Afrika nemůže obětovat svou budoucí prosperitu klimatickým záměrům Západu, kontinent musí zvolit rovnováhu v energetickém mixu a slepě nevolit obnovitelné zdroje. Afričané mají právo na spolehlivé a levné energetické zdroje. Senegalský prezident Macky Sall řekl, že Afrika musí být schopna exploatovat vlastní gigantická naleziště zemního plynu a vyrobit elektřinu pro dalších 600 milionu lidí, kteří ji nemají. Afričan v průměru spotřebuje za rok tolik elektriky, co jedna lednička, ale Světová banka a EU mu budou prostřednictvím investic diktovat typ energetických zdrojů a snažit se politickým a finančním nátlakem limitovat exploataci fosilních zdrojů. Od dekolonizační epochy v šedesátých letech Západ  Africe oktrojuje svoje rozvojové představy a výsledkem je Afrika, jejíž odstup od rozvinutých a dnes i asijských zemí se čím dál víc zvětšuje, Afrika se proto  čím dál víc přiklání k čínským rozvojovým projektům. Např. východoafrický ropovod má přivádět ropu z ugandských naftových polí do tanzanijského přístavu Port of Tanga. Proti projektu se stavěl Evropský parlament a mnohé západní banky, podle EP projekt prolomí globální emisní cíle. Ugandská a tanzanijská vláda argumentují, že si nemohou dovolit nevyužívat své přírodní zdroje, přitom západní svět je ve velkém využívá. Západní rozvojové banky odmítají podporovat i využití nukleární energie v Africe. 
          Evropská a americká prosperita mají základ v exploataci fosilních zdrojů energie, tyto země plodí na hlavu největší emise CO2. Afrika je nejzelenější kontinent s nejnižšími emisemi, ovšem nutit Afriku, aby se kvůli tomu ekonomicky nerozvíjela a neinvestovala do využití energetických zdrojů, je vrcholná forma amorálnosti. Západ má v rukách silný nátlakový nástroj, Afrika není investičně soběstačná a od dob Obamovy administrativy západní finanční instituce investují do tzv. čistých obnovitelných energií. Bidenova adminstrativa šla ještě dál, přikázala globálně zastavit investice do projektů využívání fosilních zdrojů a v tomto duchu instruovala jimi ovládané mezinárodní finanční instituce. Od 2019 Světová banka finančně nepodpořila ani jeden projekt využití ropy a plynu, podobně evropská investiční banka (EIB), která zastavila i projekty na využití nukleární energie. V Africe se tato politika opírá o nesčíslné neziskovky, které nátlakovou a korupční taktikou sejí po kontinentu větrné a solární pomníky. "Když se rozvíjet, tak zeleně."    
        Evropskounijní hypermorálka v poslední době naštěstí pro Afriku korodovala, EU se dobrovolně odsekla od ruských uhlovodanů a hledá náhradní zdroje a Afrika je možnou volbou. V Africe se nachází 13% světových rezerv zemního plynu a 7% zásob ropy a Západ bude kontinentu blokovat využívání těchto zdrojů. Svět by měl být Africe vděčný, že dokázala čelit evropskounijní vrcholně amorální ideologii Net Zero, kterou EU arogantně vnucuje celému světu. Afrika by měla zabránit i dnešní evropskounijní amorální metamorfóze, nedodávat do EU uhlovodany, ale použít je k vlastnímu rozvoji.