Moc málo legitimní
V ideální koncepci amerického systému vládnutí, která se učí na školách, jde o dobře vybalancovaný systém se spoustou bariér zabraňující zneužití. Ve skutečnosti tomu očividně tak není, moc je koncentrovaná v byrokratických centrech, která nikomu neskládají účty. V USA se kromě tradiční administrativy v průběhu času ustavila řada regulačních a kontrolních agentur s obrovským vlivem. Steve Bannon před pár lety nazval hlavním zadáním Trumpovy administrativy dekonstrukci "administrativního státu", což se ukázalo nereálným. Americký deep state, jak se byrokratická struktura dnes nazývá, se podobá každému jinému na konci svých vývojových možností, např. tureckému počátkem 20. století. Administrativa těchto států je jenom zdánlivě transparentní a zdánlivě plní služby, které se od ní požadují. Pokud nehraje byrokracie striktně služebnou roli, s tvrdým dozorem nad sebou, stane se nebezpečnou a promění se v nejhoršího tyrana, který není kompatibilní s demokratickým systémem. Služebná role byrokracie se transformuje do elitních poloh, které přísluší jen voleným strukturám. Kompetentnost v tomto systému postupně ztratí na důležitosti a nakonec tato byrokratická struktura vynuluje i kritické kontrolní mechanismy, k čemu v USA i jinde v Evropě došlo.
Jens Woitas v Secession píše, že existují důležitější typy manipulací než jsou volební podvody. Před volbami se objevila fakta o laptopu Huntera Bidena se závažnými kompromitujícími materiály o Bidenově klanu. Okamžitě nasadila státní byrokracie tvrdou internetovskou cenzuru a mediální mainstream se dobrovolně cenzuroval sám. Až 20 % Bidenových voličů uvádí, že znalost této informace by ovlivnila jejich volební rozhodování, znamenalo by to jisté Trumpovo vítězství. Druhou obrovskou manipulací je patologická nenávist vůči Trumpovi v mainstreamu, jak americkém, tak evropském. Přes monstrózní a antidemokratické usilování amerického státního aparátu, Trump má největší předvolební preference. Bidenova korupční aféra je mainstreamem kompletně ignorována. Počínání senilního prezidenta, kterého nepostižitelná kamarila táhne čím dál víc do bažin ukrajinské války, s rizikem atomové války, které dík mediálním kamuflážím už nevnímáme. Jens Woitas píše, že se nedá vyloučit puč generálů, kteří odstraní Bidena a ty, co tahají za špagáty této loutky, od rozhodování o atomových zbraních. Do mocenského boje Trump kontra Bidenův klan vstupují další protagonisté, kteří mohou zabránit nejhorší systémové katarzi. Ultrakonzervativní guvernér DeSantis, kterého mainstream nechápe jako antisystémového. S podnikatelem Vivekem Ramaswamy se objevil kandidát s dynamikou kandidatury, kterou lze srovnávat s počátkem Obamovy kampaně v 2007. Ramaswamy zamyšlí ještě dál radikalizovat Trumpův program, ale na rozdíl od Trumpa se mainstreamu jeví "čistým." Na demokratické straně quer kandidát Robert Kennedy jr., překvapuje dobrým ratingem. Ramaswamy i Kennedy si mohou zvolit předvolební heslo: pravda. Kennedyho ideje o atentátu v 1963, covidové krizi a vakcínách, o klimatických změnách, o 11. září 2001 atd. by v případě jeho zvolení musely vést k totálnímu kolapsu důvěry v média i v politický systém. Jak by americký stát mohl dál existovat po těchto odhaleních, není jasné. Duel mezi pravým konzervativcem Ramaswamy a skutečným liberálem Kennedym by USA přinesl očištění a nové možnosti, státní moci by to vrátilo legitimitu. Duel mezi Trumpem a Bidenem může skončit občanskou válkou nebo pučem.
Žádné komentáře:
Okomentovat