Demokratické iluze
Jen velcí historici jako Polybius, Xenofon nebo Burckhart si mohli dovolit v historických pojmech uchopit přítomnost, obvykle to však vede k jistému typu stalinismu, jeho nejhorší odrůdou je stalinská logika, která manipuluje minulostí a deformuje přítomnost v dogmatech falešné ideologie, ať už to byl třídní boj nebo dogma západní demokratické nadřazenosti. Americký historik Stephen Kotkin v dlouhém hovoru v Hoower Institution o současné politice se pravděpodobně dopustil této chyby. Kotkin napsal řadu knih o Stalinovi a o totalitarismu, ten se může vyskytnout všude jinde kromě USA. Už samotný fakt, že v desetistránkové úvaze se historikovy ideje nevzdalují od běžných argumentů mainstreamových médií může být žil podezřelý.
Téma hovoru: Může nás historie poučit, jak se dnes chovat? Americká pomoc Ukrajině je větší než celý ruský vojenský rozpočet, Rusko je schopné vést válku, jejíž finále se pomalu zvrátilo na ruskou stranu, ruská ekonomika i v období války ukazuje na stabilitu a reálný růst, většina třetího světa není v této válce na západní straně, zdálo by se, že tato fakta mají důležitost v rozšifrování historických trendů, ale americkému historikovi nestojí za zmínku. Podle Kotkina jsou sice v Americe mnozí proti výdajům na válku, ale jde o důležitou investici do americké prosperity a bezpečnosti. Války měla mít pro západní svět velký pozitivní aspekt, stmelila západní blok pod americkým vedením, je to prý velký ukrajinský dar. Evropskou unii považuje historik za úspěšný klub velmi bohatých, za úspěšnou vládu zákona a demokracie. USA jsou garancí lepšího světa a svět by byl ještě lepší, kdyby Německo mělo pořádnou armádu nebo vydávalo víc na zbrojení, americké bezpečnostní garance EU vedly k evropské infantilizaci.
Historik se domnívá, že Putinovy obavy z NATO na Ukrajině nebyly oprávněné, protože NATO je aliance mírumilovných národů?! Pokud se ruský režim nezmění, což mohou způsobit pouze samotní Rusové, vidí historik možnost realistického řešení v korejském modelu, na západní straně se ustaví prosperující Ukrajina a na druhé straně vznikne ruská severní Korea. Ukrajina se stane členem západních klubů, s demokratickými institucemi, ústavním pořádkem a otevřenou dynamickou ekonomikou. Americký historik současnosti není schopen ani minimálně reflektovat ruskou realitu, ruskou ekonomickou dynamiku, ruské politické instituce. Podle Kotkina, i přes velké lidské ztráty, se ještě nějakou dobu musí počkat, jestli se přece jenom nepodaří Ukrajincům vyrvat zpátky něco z Rusy dobytého území. Absurdně USA může dojít dech ve vojenském materiálu dřív než Rusům. Přes všechny sankce a vojenské ztráty konstatuje, že není schopen pochopit, jak to ti Rusové dělají. Pokud se uzavře dlouhodobé příměří, z Ukrajiny se stane úžasná prosperující země se zavedenými institucemi amerického typu a Rusové si svrhnou režim. To už se podobá hollywoodskému scénáři. Podle Kotkina, Západ musí expandovat a být kultivován jako zahrada, Indii nezahrnuje mezi západní země, přitom má stejný liberálně demokratický politický systém jako ostatní západní země. Proč patří k Západu země východní Evropy, přitom demokracie zde má velmi chabé parametry. Není spíš společným jmenovatel západní příslušnosti poddaná poloha k americkému hegemonismu, toto odhalení by už mohlo aspirovat na místo v dějinách, obvykle tomu tak v historii bylo, o čem mluví Kotkin jsou nehistorické politické spekulace.
V evropském konzervativci zpochybňuje chorvatský historik Tomislav Kardum právo Západu na expanzi, píše, že historická fakta se často předkládají způsobem, který je ušitý na míru převládající mainstreamové narativě o svobodném demokratickém Západě oproti diktaturám jinde. Kardum píše, že realita zdaleka není černobílá, Západ nemá problémy se spojovat s ázerbájdžánskou diktaturou, zatímco demokratická Arménie je ruským spojencem. Leyenová několikrát speciálně poděkovala prezidentovi Alijevovi za pomoc v kritické chvíli, měla na mysli moment, kdy s dodávkami zemního plynu podrazil Rusko. Chorvatský historik píše, že ukrajinský boj by nebyl méně noblesnější i kdyby šlo o ukrajinskou autokracii a ne demokracii. Historická fakta nepotvrzují narativu o boji liberální demokracie proti autokraciím. V 1940 fašistická Itálie napadla Řecko, kde vládl vojenský diktátor Metaxa. Evropská demokracie Finsko participovala na německé invazi do SSSR. Autokratické Španělsko a Portugalsko byly součásti Západu.
Historik se domnívá, že Putinovy obavy z NATO na Ukrajině nebyly oprávněné, protože NATO je aliance mírumilovných národů?! Pokud se ruský režim nezmění, což mohou způsobit pouze samotní Rusové, vidí historik možnost realistického řešení v korejském modelu, na západní straně se ustaví prosperující Ukrajina a na druhé straně vznikne ruská severní Korea. Ukrajina se stane členem západních klubů, s demokratickými institucemi, ústavním pořádkem a otevřenou dynamickou ekonomikou. Americký historik současnosti není schopen ani minimálně reflektovat ruskou realitu, ruskou ekonomickou dynamiku, ruské politické instituce. Podle Kotkina, i přes velké lidské ztráty, se ještě nějakou dobu musí počkat, jestli se přece jenom nepodaří Ukrajincům vyrvat zpátky něco z Rusy dobytého území. Absurdně USA může dojít dech ve vojenském materiálu dřív než Rusům. Přes všechny sankce a vojenské ztráty konstatuje, že není schopen pochopit, jak to ti Rusové dělají. Pokud se uzavře dlouhodobé příměří, z Ukrajiny se stane úžasná prosperující země se zavedenými institucemi amerického typu a Rusové si svrhnou režim. To už se podobá hollywoodskému scénáři. Podle Kotkina, Západ musí expandovat a být kultivován jako zahrada, Indii nezahrnuje mezi západní země, přitom má stejný liberálně demokratický politický systém jako ostatní západní země. Proč patří k Západu země východní Evropy, přitom demokracie zde má velmi chabé parametry. Není spíš společným jmenovatel západní příslušnosti poddaná poloha k americkému hegemonismu, toto odhalení by už mohlo aspirovat na místo v dějinách, obvykle tomu tak v historii bylo, o čem mluví Kotkin jsou nehistorické politické spekulace.
V evropském konzervativci zpochybňuje chorvatský historik Tomislav Kardum právo Západu na expanzi, píše, že historická fakta se často předkládají způsobem, který je ušitý na míru převládající mainstreamové narativě o svobodném demokratickém Západě oproti diktaturám jinde. Kardum píše, že realita zdaleka není černobílá, Západ nemá problémy se spojovat s ázerbájdžánskou diktaturou, zatímco demokratická Arménie je ruským spojencem. Leyenová několikrát speciálně poděkovala prezidentovi Alijevovi za pomoc v kritické chvíli, měla na mysli moment, kdy s dodávkami zemního plynu podrazil Rusko. Chorvatský historik píše, že ukrajinský boj by nebyl méně noblesnější i kdyby šlo o ukrajinskou autokracii a ne demokracii. Historická fakta nepotvrzují narativu o boji liberální demokracie proti autokraciím. V 1940 fašistická Itálie napadla Řecko, kde vládl vojenský diktátor Metaxa. Evropská demokracie Finsko participovala na německé invazi do SSSR. Autokratické Španělsko a Portugalsko byly součásti Západu.
Žádné komentáře:
Okomentovat