primo de rivera

Doba, kterou žijeme

Po Francovi v 2019 přišel v pondělí na řadu Primo de Rivera. 24. dubna byly exhumovány z hrobu v Údolí padlých tělesné pozůstatky zakladatele Falangy  Antonio Primo de Riveri. Údolí padlých  je totiž považováno za čestné místo věčného spánku a je cílem návštěv milionů lidí, návštěva jeho hrobu režim uráží. Památník padlým nechal postavit caudillo Franco a měl být místem smíření obou stran občanské války. 120 let po narození a osmdesát sedm let po násilné smrti osnované tehdejšími sociality, dnešní vládnoucí socialisté nařídili vykopat kosti z hrobu a odvézt zatím neznámo kam. José Antonio byl synem generála Miguel Primo de Rivera, který vládl ve Španělsku v 1923-30. Mladý politik a právník José Antonio  byl bezdůvodně zatčen krátce po vypuknutí občanské války a popraven. Španělská vládnoucí levice provádí revizi historicky komplikovaných událostí, které se odehrávaly před sto, osmdesáti lety, událostí, které naše epocha neumí pochopit a navíc brýlemi evropskounijních dogmat. Španělská odnož evropskounijní kasty se rozhodla znectít pozůstatky člověka, který byl bezdůvodně zabit v mladém věku, dnešní režim sahá k poněkud perverzním nástrojům, aby dokladoval svou legitimitu a vynutil si respekt.

            V španělském pravicovém El Correo nasadili na téma nejlepší psavce. Dobu velmi přesně popsal v El Correo Fernando Candela:  "Miguel Primo de Rivera nastolil diktaturu, aby zařídil zkrocení politické třídy velmi podobné té, která uvrhla dnešní Španělsko do jha mizérie a neschopnosti, uvědomil si, že chamtivost a podlost této třídy je bezuzdná. Pár let tohoto měkkého diktátora přineslo zemi velký pokrok, konec války v Maroku a ekonomický rozmach, ovšem šlo o relativní klid, který předcházel bouři. José Antonio byl od narození odsouzen k smrti za to, že byl potomkem úspěšného manažera, který odhalil politickou podlost a neschopnost. Idealismus José Antonia nemohl uniknout ani po osmdesáti letech levicové demagogii."
        José Antonio měl velkou inspiraci v y Gassetovi, počátkem třicátých let napsal: "Řešením problémů komplikované doby není ani pravice, ani levice. Vítězství jedné ze stran znamená porážku a ponížení druhé strany. Stát nemůže žít ve stavu permanentního boje dvou nesmiřitelných táborů. Skoncujme s levicí i pravicí, skoncujme s kapitalistickým egoismem, přišel čas jednotného Španělska." Podle José Antonia všechny historické procesy vyplývají z religiózních procesů, pokud se neodkryje religiózní charakter společenských procesů, nikam nedojdeme. Rivera ve třicátých letech dobře odhadl meze liberálního kapitalismu: "Pokud mluvíme o kapitalismu, nemluvíme o vlastnictví, vlastnictví je protikladné kapitalismu, je to projekce člověka do světa věcí, je to atribut lidské mentality. Kapitalismus nahradil vlastnictví patřící člověku, vlastnictvím kapitálu, technickým instrumentem ekonomické dominance. Kapitalismus pomocí strašné a nespravedlivé konkurence velkého kapitálu proti malým výrobcům zničil řemeslnou kapacitu, malý průmysl a přirozené zemědělství: koncentroval vše v rukách velkých korporací a bankovních skupin."  
         Francisco Ayuso komentuje v El Correo Riverovu exhumaci socialistickou vládou, píše o století trpaslíků, popisuje evropskounijní levicovou kastu, která vládne Španělsku, téměř jako by popsal českou realitu: Halucinace neschopnosti, dominuje průměrnost, podlost sublimuje, neexistuje jedna lidská perverze, které by neholdovali, jsou to trosky a odpad v nejlepším případě, odborníci na házení prvního kamene. Toto je doba, kterou musíme žít a... trpět. Čas duševních trpaslíků, intelektuálních chudáků, mravních darebáků a duchovní pouště. Žádná perspektiva v dohledu. Nic nás nezachrání kromě přímého božího zásahu. Nemluví, jen vřeští, trpí verbálními a duševními průjmy, chlubí se tím, čím nejsou a skrývají to, čím vědí, že jsou, protože sami sebe nesnesou. Ať už jsou z té nebo oné strany, staří nebo mladí, v uniformě nebo v úřednickém...  
          Zdědili skvělou zemi, svobodnou, suverénní, hrdou, nezávislé Španělsko, znovu postavené po staletích sebedestrukce a dekadence, silné a klidné. Španělsko nikdy nebylo lepší. A stačí pár desetiletí, aby je zničili až do morku kostí, tak, že je dnes nepozná ani matka.