Nuance

Pravice vládne v Maďarsku a v Bavorsku, i Fiala se vydává za pravici. Rozdíl mezi bavorským Soederem a ministerským předsedou Švábska Kretschmannem, který je od zelených, je dohledatelný pouze mikroskopem, rozdíl mezi piráty, Adamovou a Fialou se nedohledá ani mikroskopem. Propastná vzdálenost dělí německé ministerské předsedy, ať jsou jakékoliv politické barvy, od maďarského předsedy vlády Orbána, situační schema tedy nestojí v termínech pravice-levice, ale v adekvátnějším mainsteam-alternativa. Orbán je lidem vybraná alternativa evropskounijnímu mainstreamu, Soeder-Kretschmann je mainstreamová fikce alternativy. V devadesátých letech západní politické struktury Orbána a Fidesz favorizovaly, soudilo se, že o jde tvrdou liberální stranu evropského mainstreamu. Orbána začaly tyto struktury vydávat za nepřítele humanity v okamžiku když se ukázalo, že tento liberál liberalizuje možnosti maďarského národa a ne možnosti nadnárodních finančních struktur.  Orbán je silný svou věrností principům, které od počátků hlásá: zájem a budoucnost národa jsou prioritní a nikdy nemohou být ve hře.

          V Itálii dnešní předsedkyně vlády Meloni dlouhé roky operovala se stejnými principy a vydávala se za mainstreamovou alternativu, evropskounijní vládnoucí kasta se třásla hrůzou už při pohledu na fota, kde Meloni pózovala s Orbánem. Přece jenom je Itálie v proporcích EU těžší váha než malé Maďarsko. Meloni vládne už půl roku a pořád není jasné nemá-li blíž k evropskounijním protagonistům Soederovi, Macronovi než k Orbánovi. Meloni asi tuší, že by se blamovala stejně rychle jako Chirac nebo Sarkozy, kteří se na počátku vládnutí též snažili o alternativu.
          V  některých bodech je u Meloniho vládnutí velmi patrný ústup od předvolebních záměrů, a to zrovna u nejdůležitějšího bodu. Místo blokády imigrantských lodí mířících do Itálie, jak slibovala, se zdá, že Meloni imigrační fakt akceptovala jako nezvratnou realitu. Rychlá reforma politického systému směrem k prezidentskému systému, o níž v programu mluvila, též ustrnula. Letos dorazilo do Itálie z Afriky 31 000 imigrantů, v loňském roce ve stejném období to bylo 7 900 osob. Vláda vyhlásila na šest měsíců výjimečný stav, což má umožnit rychlé dofinancování nákladů spojených s tak velkým nárůstem imigrace. Vláda, včetně Salviniho, se dovolává vstřícného přístupu EU a apeluje na sdílení uprchlíků. Jakoby Evropská unie někdy v minulosti někde vyřešila imigrační problém. Italská vláda zatím nepůsobí dojmem alternativy evropskounijnímu mainstreamu, zatím není jasné jedná-li se o taktický ústup od předvolebního pravicového programu nebo je lepším termínem slovo zrada.    
            Profesor Marco Tarchi z florentské university píše v novinách Destra, že  v normách týkajících se etických tématech je Meloni neoblomná. Etické normy jsou určitě důležité, ale reálná politika je důležitější, etické normy se obnovují pomalu a zatím imigranti Itálii pohltí a budou obnovovat jiné etické normy. Podle profesora Tarchiho Meloni vede boj s levicí ve smyslu Gramciho teorému: kulturní hegemonie předchází dobytí moci. Levice má v Itálii enormní kulturní výhodu a pokud se nezlomí tato hegemonie, není možné mluvit o alternativním vládnutí. V Itálii se oživuje dávný spor o tom, jak číst fenomén fašismu, i když veřejnost tato stará témata moc nezajímají. Aby vyšly vstříc koaličním partnerům, populistické strany M5s a Salviniho Lega zmírnily rétoriku  (M5s koaluje s levicovou partito democratico). Tradiční střet pravice-levice se vyčerpal, dnes je  osa střetu dána póly konzervativní-progresívní, píše florentský  profesor. Báze střetu se dotýká otázek jako je imigrační influx, multietnické a multikulturní chápání společnosti, otázka přirozených lidských práv v kontrastu s vykonstruovanými lidskými právy. Profesor se ptá, má-li Meloni na vedení boje s levicí o kulturu dost idejí a schopných lidí.