Dva diktátoři?
Historik komunismu Thierry Wolton publikoval řadu knih o historii současné epochy, v roce 2008 knihu "KGB u moci", "Systém Putin" atd. V evropském mainstreamu, aby vylepšili zdání vědeckosti, ho tu a tam používají jako odbornou kulisu. Problémem toho historika je poněkud statické a dogmatické chápání termínu, osmdesátá léta znamenala přece v Čechách jinou epochu než padesátá, pseudodemokratický paskvil macronovské epochy má daleko k demokracii šedesátých let. Jedním z motorů historie je tendence politických systémů degenerovat nebo se regenerovat, čínský politický systém regeneroval v úžasné dimensi a naopak americký a francouzský ve stejné dimensi degenerovaly. Francouzský historik, jako mnozí jiní, moc nerozlišuje mezi Mao Cetungovou Čínou a Brežněvovým SSSR a dnešní Čínou a Ruskem, domnívá se, že hlavním posláním těchto velmocí je boj s úžasným Západem.
Podle historika se čínský prezident návštěvou Moskvy staví do pózy Bidenova rivala, který před časem navštívil Kyjev. Historik vidí v Bidenovi prvního muže planety, tento styl historického čtení nemůže vést k objektivní historii. Ve Figaru píše, že ukrajinská válka slouží čínským zájmům, ekonomicky a vojensky oslabí Západ, který posílá na Ukrajinu finance a zbraně. Inflace na Západě a vyčerpání skladů zbraní dělají západního soupeře Číny méně výkonným, válka ve středu Evropy zredukuje americký potenciál a otevře Číně možnost pohltit Taiwan. Pokračování ukrajinského konfliktu je v čínském zájmu, čínské zprostředkování nemá nic neutrálního, Čína neodsuzuje ruskou imperiální politiku. Woltonovo ideologické vidění historie postrádá logiku: který stát bude na své hranici podporovat expansi velkého impéria? Historik spekuluje s tím, že v příštích měsících se Rusko dostane na bojišti do obtíží a Čína, aby se vyhnula americkým sankcím, sáhne po diskrétních dodávkách zbraní Rusku. A tu je kořen problému, historie nepřeje sankcím, sankce nikdy dlouhodobě neuspěly, totiž pokud by platil opak, historie by nebyla historií, ale petrifikovaným panoptikem s žandárem s bičem v centru scény. Málokdo např. ví o sankcích Kartága proti římské republice, nakonec sankce zbortily samotné Kartágo, ale stejně opačně vedly k pádu republiky, když sankcionovala kde koho. Pokud francouzský historik mluví o spojenectví dvou diktátorů, svědčí to minimálním citu pro historii. Ruského prezidenta zvolil lid větší většinou než kohokoliv na Západě, ani čínský prezident není diktátorem, je silným mužem stranické hierarchie, který nediktuje ani nejbližšímu okolí. Podle historika válka na Ukrajině upevní spojenectví obou zemí, především k profitu Číny.
Pokud se však ruské ekonomice podaří definitivní obrat na východ a ruské společnosti asijská optika nahradí evropskou, např. šachová federace opouští Evropu a začleňuje se do Asie, bude následovat fotbal a další, význam čínštiny převáží angličtinu, pak dojde k významnému historickému obratu. Rusko se začlení do jiného civilizačního prostoru, Čína a další asijské země dostanou posilu ve velmi kvalitním segmentu bílé rasy. Samozřejmě Evropané kolonizovali Asii, ale vždy to mělo charakter střetu nenáviděných dobyvatelů a místní poipulace, co zůstalo v Číně nebo v Indii po Britech, ve Vietnamu po Francouzích? Pokud se Putinovi podaří Rusko harmonicky včlenit do asijského kontinentu, historie dostane jiný směr, ovšem o tom Woltonovy ideologicky podmíněné historické úvahy nic netuší.
Je pozoruhodné, že dnes západní myšlení ztratilo velkorysost a rozmach: podle Woltona si čínský prezident uvědomuje achillovu patu čínské ekonomiky v surovinové základně. Čínský prezident se podle historika přepočítal v jednom, Západ se sjednotil kolem amerického vedení, Evropa se poučila, zmobilizovala se a nakonec vyjde posílena. Čína se pokusí převzít světové vedení, čínské diplomacii se podařilo sblížit Irán a Saúdskou Arábii, obě tyto země se chtějí stát členy Brics. Saúdská Arábie usiluje o členství v Šanghajské kooperaci, kterou založilo Rusko s Čínou, organizace si klade za cíl být ekonomickou platformou zemí Blízkého východu a střední Asie. Historik píše, že je evidentní, že svět už nepatří Západu, ale západní dominance od průmyslových revolucí byla doprovázena demokratizací. Pax Čína ve světovém rozměru znamená něco opačného, země, utlačuje své sousedy (např. Hongkong), komunistická strana pod Xi Jinpingovým vedením se vrátila k ideologické rigiditě. Čína se snaží prosadit svůj řád po celém světě. Ovšem jedním z hlavních důvodů proč tomu tak je, je ideologická rigidita amerického hegemona a evropskounijní impotentní unifikace všeho, došlo k negaci principů na nichž západní (evropská civilizace) tisíciletí stavěla, nastoupila politická uzurpace a znásilnění evropských hodnot.
Pokud se však ruské ekonomice podaří definitivní obrat na východ a ruské společnosti asijská optika nahradí evropskou, např. šachová federace opouští Evropu a začleňuje se do Asie, bude následovat fotbal a další, význam čínštiny převáží angličtinu, pak dojde k významnému historickému obratu. Rusko se začlení do jiného civilizačního prostoru, Čína a další asijské země dostanou posilu ve velmi kvalitním segmentu bílé rasy. Samozřejmě Evropané kolonizovali Asii, ale vždy to mělo charakter střetu nenáviděných dobyvatelů a místní poipulace, co zůstalo v Číně nebo v Indii po Britech, ve Vietnamu po Francouzích? Pokud se Putinovi podaří Rusko harmonicky včlenit do asijského kontinentu, historie dostane jiný směr, ovšem o tom Woltonovy ideologicky podmíněné historické úvahy nic netuší.
Je pozoruhodné, že dnes západní myšlení ztratilo velkorysost a rozmach: podle Woltona si čínský prezident uvědomuje achillovu patu čínské ekonomiky v surovinové základně. Čínský prezident se podle historika přepočítal v jednom, Západ se sjednotil kolem amerického vedení, Evropa se poučila, zmobilizovala se a nakonec vyjde posílena. Čína se pokusí převzít světové vedení, čínské diplomacii se podařilo sblížit Irán a Saúdskou Arábii, obě tyto země se chtějí stát členy Brics. Saúdská Arábie usiluje o členství v Šanghajské kooperaci, kterou založilo Rusko s Čínou, organizace si klade za cíl být ekonomickou platformou zemí Blízkého východu a střední Asie. Historik píše, že je evidentní, že svět už nepatří Západu, ale západní dominance od průmyslových revolucí byla doprovázena demokratizací. Pax Čína ve světovém rozměru znamená něco opačného, země, utlačuje své sousedy (např. Hongkong), komunistická strana pod Xi Jinpingovým vedením se vrátila k ideologické rigiditě. Čína se snaží prosadit svůj řád po celém světě. Ovšem jedním z hlavních důvodů proč tomu tak je, je ideologická rigidita amerického hegemona a evropskounijní impotentní unifikace všeho, došlo k negaci principů na nichž západní (evropská civilizace) tisíciletí stavěla, nastoupila politická uzurpace a znásilnění evropských hodnot.
Žádné komentáře:
Okomentovat