ai chatgpt inteligence

Sterilita mašin AI

Intelektuální zvědavost od nepaměti hnala lidstvo kupředu, a nezdá se principiálně možné, že by ji mohly nahradit inteligentní gadgety v stále debilnějších rukách. A konečně výstup této operátorské inteligence vidíme kolem sebe, slabá věda, generalizovaná televizní kultura zázraků přírody, skleněno-betonové slepičáky v centru Prahy a kýč FialaPekarová@comp. vládne. Inteligence člověka je inteligencí proto, že je soběstačná, dodneška nás fascinuje v dialozích Sokrates, o němž se říká, že byl nejinteligentnější ze všech lidí, a jen dialogem dokázal odkrýt velké pravdy. Občas mu někdo vyčítá, že až moc akcentoval roli mozku, a měl se víc držet při zemi. Inteligence se rychle pozná podle toho, že nepotřebuje gadgetové a jiné berle. Dnešní redefinice inteligence je spojena s leností, pasivitou a závislostí na těch "kteří znají", ovšem nikdo takový už neexistuje. AI nevychází z nějakých nových metod, matematické metody, které používá, jsou už sto let stále stejné, ale staví na filigránském umění Tajvanců, kteří na čipovou hlavu vměstnají víc čipů. V sedmdesátých letech byla v Čechách velmi populární metoda GUHA, která se dala považovat za silnou aplikaci AI, metoda ani nepotřebovala silnější počítače a generovala vědecké hypotézy. Ovšem rychle se ukázalo, že ty opravdu vědecké kreativní hypotézy dokáže generovat pouze lidský mozek, který není ve své fantazii omezen datovou množinou bývalé zkušenosti.

             Specializovaný robot vedený v jistém intervalu činnosti sebeinovujícím programem je určitě velmi užitečný a ulehčí člověku práci.  Umělá inteligence,  která má k dispozici myriády větných spojení z webové sítě, z nichž konstruuje podle jistých, celkem triviálních algoritmů jenom zdánlivě nová větná spojení, je naopak pro lidstvo vrcholně nebezpečná. Umělá inteligence tohoto typu staví na podlosti a záludností amerických štábů a fikcí, ať už mají jakoukoliv podobu. Lidský projev může být nesen nenávistí, láskou, sdělením něčeho nového, touhou po dobrém, špatném, zastřený chtíčem apod., ale celá tato výroková struktura je spřažena s jedním člověkem a jako taková čelí střetu se strukturou jiného člověka. Tak je tomu odjakživa. Výroková struktura jednoho člověka není nic zkamenělým, člověk mění náhledy, vášně, lásku v nenávist apod. Obvykle jsme schopni dešifrovat výroky výjimečných jedinců a nějakým způsobem je vkomponovat do své výrokové struktury. Za výroky programů AI vyvinutými americkými štáby je též nějaká ideově podmíněná struktura, ne ve smyslu biblické zvěsti, ale umaštěného hmotou posedlého amerického chtíče: genderové osvícení, globalistická a imigrační láska, antiruská nenávist až za hrob, hvězdný hollywoodský kýč a další podobné parametry. Lidská inteligence není stavěna na objektivitě, člověk je neustále pod vlivem sebe sama, svého ega, své minulosti, svých hříchů, svých tužeb, vede permanentní dialog s Bohem. Až  horizont vnější nutnosti přiblíží člověka k objektivnímu nazírání na děje kolem a koriguje mu vidění sebe sama. Je podvodnou fikcí AI, že se dokáže tvářit objektivně, a to jenom proto, že dokáže zdánlivě objektivně vyhodnotit velké datové množiny. Předně samotný fakt vyhodnocení datové množiny s inteligencí nesouvisí, může to jenom výrok inteligence podpořit. AI nemůže nikdy oplývat nejvznešenějším atributem inteligence, kterým je kreativita.
        Kdysi americká počítačová mašina IBM porazila šachového mistra Kasparova, spousta lidí pak uvěřila zázraku AI, ovšem zrovna v tomto případě rozšifrování fikce AI bylo velmi snadné. Počítač jednoduše v sekundě mechanicky zešrotil desítky miliard šachových pozic z tisíců šachových partií popsaných v literatuře a srovnával to s Kasparovým tahem, musel ho porazit. V nejjednodušší strategii našel nejlepší tah z nějaké minulé partie a tak stále dokola.  
          Dneska se na VŠ moc nestuduje, disertace vytvořené v AI těžko kdo odhalí, ovšem těžko se odhalí i profesorské práce zfalšované pomocí AI. PhD rychle bez práce, kdysi doktorská práce vyžadovala dva roky vysedávání po knihovnách. Velmi temnou perspektivu hrozící konkrétně české společnosti spojenou s AI popsal Martin Lichtmesz v dobrém německém Sezzesion: "Kreativita s ChatGPT." Píše o robotizaci a zbanalizování řeči. Velmi problematické je to obzvlášť pro úzký český prostor, kde v současné době neexistují vrcholné literární etalony ve smyslu širší literatury a neexistuje kategorie znalců, která by ovlivňovala publikum. Např. neexistují vrcholně kvalitní periodika typu Frankfurter Allgemeine (Sezzesion) , Le Figaro, Il Giornale apod., které jsou automaticky etalonem kvality. Sterilita mašiny AI není pro běžného českého čtenáře vůbec rozpoznatelná, tak totiž píše velká většina českých žurnalistů, téměř jakoby si všichni ChatGPT už nainstalovali.
         Martin Lichtmesz nechal ChatGPT vygenerovat novinový text, Licht­mesz je známý antimainstreamový publicista  a zadal ChatGPTu napsat článek o politické situaci ve svém stylu. ChatGPT celkem dobře nastínil Lichtmeszovy ideje o společenském nihilismu a dekadentní společnosti, ale celkově článek působil nezajímavě a nudně, styl psaní vyvolával dojem nezajímavého klišé bez originality, Lichtmesz nikdy nepíše nudně. Lichtmesz nechal vygenerovat ChatGPT báseň Georga Trakla o smrti. Píše, že ani vzdáleně výstup básníka nepřipomíná, klišé bez myšlenky, prázdné, ale není to nesmysl, výtvor má strukturu a koherentní obsah. Ovšem velká většina populace by necítila žádný rozdíl. Podobně další pokusy: ne moc dobré, ale ne úplně špatné. Hranice mezi lidským výtvorem a produktem ChatGPT se úplně smažou, pokud je lidský výtvor bez kreativní ambice, což je případ českých médií a bohužel celé literatury.