aktualni spengler

(aktuální)Spengler

Velký německý myslitel Oswald Spengler je dnes velmi aktuální, už před sto lety popsal velmi přesně dnešní fatální dekadenci a skomírání západního světa. Spengler fascinoval spoustu velkých Evropanů, odvolávali se něj Gehlen, OyGasset, dnes  Alain Benoist, Onfray, španělská pravice aj. Dnešní evropskounijní kulturtégři ho vyvrací přehazováním lopatou všeobecným idejí s věčným evropskounijním rájem na konci. Velký estét Robert Musil byl k Spenglerovým vývodům skeptický, ale napsal, že námitky proti jeho učení platí pouze za předpokladu, že se má dospět k poznání, ale copak je nutné jenom poznávat, zřídka se najdou tak krásné a silné náběhy k tvorbě jako u Spenglera, píše Musil. Spengler ve svém veledíle ukázal, že u civilizace podobně jako u jiných živých organismů po zrození přichází období růstu, stárnutí a nakonec smrt. Podle Spenglerovy cyklické morfologie dějin je znakem koncového vývojového stavu kultury (civilizace) všemocný technokratický imperialismus s vůlí dominovat přírodu a svět,  je to znamení sklerotického přechodu kultury v civilizaci bez vitality.

         Symptomem této kulturní dekadence je debilizace elit, nemají už schopnost čelit dobových výzvám, civilizace bez energie nemá už schopnost se regenerovat a bránit úderům zvnějška, přežívá do doby, než ji náhodný planetární proletariát neuštědří poslední úder z milosti. Tyto procesy Spengler vsadil do silného a přesvědčivého konceptu. V koncovém období kultury, které zažíváme, vládnou peníze a totalita, svoboda degeneruje. Kolo osudu není zastavitelné, populace se koncentruje do užitkových baráků megapolis. Impotentní gigantická města vysušují zbytek země, moderní nomád zde raději umře na dlažbě než v blízké vesnici. Šílené užívání v  posledním stadiu kultury nezná oddechu, nelze je pochopit, protože je to produkt kosmického rytmu. Sterilita civilizovaného muže musí být chápána jako podstatný metafyzický obrat ke smrti. Když běžné myšlení začíná spekulovat o dětech ve smyslu pro a proti, došlo k obratu, příroda nic takového nezná.  
       V měsíčníku La Nef filozof Patrice Guillamaud vsazuje dnešní dobu do Spenglerova konceptu. Sociální a psychická dezintegrace, která plodí subjektivní universální iluze, je jedním ze symptomů dekadence. Tyto iluze jsou dvojího charakteru: politické a náboženské. Na jedné straně jsou to fantazie elit, které ztratily autoritu a sílu vést a na druhé straně jde o produkt totalitního státu, který chce za každou cenu udržet společenský řád, tento stát nestmeluje tvůrčí genialitou, ale silou strachu a institucí. Spolu s fikcí universálního náboženství, kterému je spiritualita cizí, jsou tyto dvě universalistické iluze posledními symptomy před konečnou destrukcí dekadentního systému.
        Moderní západní státy se nachází v procesu totalitní sklerózy. Existuje analogie mezi gescí covidové pandemie a americkou propagandou v letech první světové války nebo komunistickou propagandou. Analogie mezi hitlerovskou fagocytózou protichůdných ideologií a ideologickým mixováním specifickým pro dnešní macronismus. Ideál uzavřenosti nacistické ideologie je sice v protikladu dnešnímu ideálu otevřenosti, ale jde o stejný totalitní proces. Říká se tomu triangulace, tj. systematické a hloupé slučování pojmů v politické rétorice a v odkazech na ideje protivníka, jde o odmítnutí demokratického boje. Dnes už nejde o pouhé civilizační stárnutí, ale je to smrt Západu, která se nám odehrává před očima. Muslimský proletariát dovedl k rozkvětu islámskou spiritualitu na křesťanském Západě. Evropské státy si půjčují od totalitních států způsoby institucionální nadvlády pomocí strachu a zastrašování. Kromě těchto příznaků ohlášené smrti nás hlubinně ničí dva další symptomy. Ekologická totalitní ideologie, která ve spojení s ideologií kulturní dekonstrukce autorit a viktimizace menšin, velmi jasně spěje ke zničení západních tradic. Dochází k přesunu bohatství z Evropy do Asie a programovému zbídačení středních tříd. Agonie Západu je tu, jsme už odsouzeni, spasit nás může pouze Prozřetelnost. .