Americké kopí
Dnes ráno Frankfurter Allgemeine (FAZ) položilo v článku zadarmo, což je u tohoto lidumilně se tvářícího mediálního gestapa obvykle podezřelé, dotaz řídnoucí čtenářské obci: "Co s knižními plagiáty." Mezi třemi případy figuruje profesorka bonnské univerzity Ulrike Guérot, která je autorkou spousty knih dobrého čtenářského ohlasu. Co ji FAZ vyčítá? V knize "Kdo mlčí, souhlasí" z letošního února měla zkopírovat nějakou pasáž z článku ve FAZ a též si měla pomoct textem španělské filozofky Mariny Garcés. Je jasné, že tímto nesmyslem mediální monopol FAZ sleduje podobné cíle jako v roce 1951 Rudé právo v reklamě na JZD: zemědělský proletariát už nemůže dál snášet kulacké vykořisťování. Doba se moc nezměnila, i záměry jsou totožné, totální likvidace oponentů.
Podle dalšího výkladu ve FAZ se dovíme, že profesorka Guérot proslula křivými tezemi už během pandemie, kritizovala vládní politiku a jak dokázal novinář FAZ Marcus Linden, překrucovala fakta, tím si získala na quer scéně (myslí se tím lid) jistou popularitu. A dál FAZ odhaluje hlavní profesorčino provinění proti velké imaginární pravdě s upocenou konotací, kterou vyvinuli v kantině CIA nebo v travesti baru u Pentagonu. S Haukem Ritzem publikovala knihu "Endspiel Europa", podle FAZ zde přisoudili Ukrajině roli válečného podpalovače, který v západním žoldu rozpoutal válku s Ruskem, Ukrajina je údernou pěstí NATO, aniž NATO samotné se musí angažovat. Na pokyn shůry začala německá mainstreamová média hojně osvětlovat zločiny křivě myslící profesorky Guérot, dobře se to čte, je to zadarmo a rozšíří to slovní zásobu nenávisti, což v dnešní posthumánní době není k zahození. Řečnická otázka v t-online: "Ukrajina je americkým vehiklem", nejsou to Putinova slova, ale tato analýza pochází z knihy "Endspiel Europa", autorka knihy učí na bonnské univerzitě evropskou politiku. Profesor na vídeňské univerzitě Philipp Ther, odmítá profesorčiny teze těžkými argumenty, dotyčná prý neumí rusky ani ukrajinsky a nikdy předtím se NATO nezabývala a tedy nemá žádnou bázi pro fundovaná tvrzení, podle profesora nemá ani dobrou aprobaci, aby učila na bonnské uni. Noviny píší, že pedagogické kádry z jiných VŠ mají podobné názory a dokonce studentský parlament bonnské uni prohlásil, že profesorka poškozuje dobrou univerzitní pověst. Christian Ortner ve Wiener Zeitung je spravedlivě tvrdý a používá přitom velmi inovativní a zábavný typ logiky. Ta drzost, za státní prachy autorka knihy píše, že váleční štváči sedí na Západě a přitom němečtí a rakouští daňoví poplatníci musí miliardami hradit škody, které Putin válkou způsobil, Guérot říká v knize věci, které by si netroufala tvrdit ani kremelská propaganda, nejenže Západ vyvolal válku, ale zavedl i sankce poškozující svět, tohle všechno hanebně říká ve jménu pravdu, Guérot de facto tvrdí, že nějaká černá moc vládnoucí Západem zahájila proti Rusku válku, aby svrhla vládu v Moskvě. Má neuvěřitelný talent na faktografické manipulace.
Intuitivní spravedlnost spolu s přirozenou zvědavostí velí nechat mluvit autory díla samotné. Ulrike Guérot a Hauke Ritz publikovali v Spectator-Clingendael základní teze z knihy Endspiel Europa. Evropa je válce, kdo by si to kdy dokázal představit. Evropské státy zvažují v rámci NATO možnost intervence na Ukrajině, je to zrada páchaná na evropské podstatě. EU má povinnost svolat mírovou konferenci a hledat řešení konfliktu, které by zajistilo kooperativní bezpečnost a mír na celém kontinentě. Místo snahy o mír, jsou lidé volající po míru deklasováni a vydáváni za ruské apologety. Vydávat Putina za katalyzátora nebo přímý důvod současného šílenství, kterým je EU politika posedlá, je velkým zjednodušením. EU nemůže odmítnout spoluzodpovědnost za neúspěch dohod Minsk I a II. Vinit samotného Putina znamená maskování skutečných příčin. Evropské naděje devadesátých let ztroskotaly, úzká politická unie se v Evropě nematerializovala a tento projekt je dnes už velmi málo pravděpodobný. Od krizového roku 2008 se prohloubily rozdíly mezi severem a jihem Evropy, bezprecedentním způsobem narostly sociální rozdíly, pandemií se otevřela autoritativní evropskounijní politika a nyní návrat války. Válka na Ukrajině není jenom jedním z dalších krvavých střetů, především jde o destrukci idee politické Evropy, jde o Evropu ještě více závislou. Politická Evropa by byla suverénním hráčem schopným bránit své vlastní zájmy, místo toho sílí evropská závislost na USA, oproti všem vizím devadesátých let. Kdokoliv otevře debatu na toto téma je považován za vyvrhele, politikové to dávno přestali dělat. Krátce, EU se otevřela sebedestruktivní politice, Unie nedokáže samostatně jednat. Využít dnešní válku, lépe řečeno nepřítele, jako argument pro evropskou jednotu, zní téměř cynicky, a navíc je to zrada na evropské misi: mír, jednota v diverzitě, mezinárodní kooperace a federální mírový pořádek. Druhým velkým evropským záměrem byla konstrukce kooperativního nad-kontinentálního řádu: Evropský dům od Lisabonu po Vladivostok. Projekt zamýšlel integrovat Rusko a země Varšavského paktu do jedné komunity se západní Evropou. Ovšem tento záměr Západ nikdy nebral seriózně, a rozšiřování NATO a EU tento kooperativní mírový pořádek zahrnující Rusko úplně zablokovalo.
Bylo klíčovou EU chybou, že dovolila USA, aby určovaly evropské strategické zájmy. USA jednají jako západní hegemon, jakoby stále existoval unipolární moment po pádu berlínské zdi. Německá, francouzská a britská zahraniční politika se bez odporu poddaly americkému diktátu. Americkému světovému názoru, který pohrdá klasickou diplomacií a rozděluje svět na přátele a nepřátele, na demokracii a diktátory, na Dobro a Zlo. EU de facto ztratila nezávislost, nejdřív intelektuálně a kulturně, pak geostrategicky a ekonomicky. Dnes EU nedokáže zabezpečit ani většinu nejfundamentálnějších potřeb jako potraviny a energie, přitom v EU existuje jednotný trh a jednotná měna. Válka zničí sen o mírové Evropě, přitom bylo možné překonat hranice mezi Východem a Západem. Místo toho se Ukrajina stala kopím v amerických plánech s Euroasií a s NATO. Nevyhnutně dojde k rozdělení evropského kontinentu a skončí sen o kontinentální bezpečnostní architektuře. S USA v čele se Evropa nemůže stát stabilní politickou jednotkou. Bez sibiřských surovin a čínského trhu nemůže existovat evropská prosperita. Nejde o satanizaci USA, ale o evropskou emancipaci. Evropa se musí nastolit jako strategická entita mezi USA a Čínou, jako druhý svět v konsensuálním vztahu s Ruskem. Tímto směrem se musí urgentně nasměrovat evropská politika, jenom tak může dojít k léčbě kolosální újmy, kterou si Evropa sama způsobila. Trvající mír v Evropě může existovat pouze s Ruskem a ne proti Rusku. Válka musí okamžitě skončit. Evropa musí vložit veškerou svou politickou váhu do mírových jednání a sama se definovat jako mírový faktor.
Intuitivní spravedlnost spolu s přirozenou zvědavostí velí nechat mluvit autory díla samotné. Ulrike Guérot a Hauke Ritz publikovali v Spectator-Clingendael základní teze z knihy Endspiel Europa. Evropa je válce, kdo by si to kdy dokázal představit. Evropské státy zvažují v rámci NATO možnost intervence na Ukrajině, je to zrada páchaná na evropské podstatě. EU má povinnost svolat mírovou konferenci a hledat řešení konfliktu, které by zajistilo kooperativní bezpečnost a mír na celém kontinentě. Místo snahy o mír, jsou lidé volající po míru deklasováni a vydáváni za ruské apologety. Vydávat Putina za katalyzátora nebo přímý důvod současného šílenství, kterým je EU politika posedlá, je velkým zjednodušením. EU nemůže odmítnout spoluzodpovědnost za neúspěch dohod Minsk I a II. Vinit samotného Putina znamená maskování skutečných příčin. Evropské naděje devadesátých let ztroskotaly, úzká politická unie se v Evropě nematerializovala a tento projekt je dnes už velmi málo pravděpodobný. Od krizového roku 2008 se prohloubily rozdíly mezi severem a jihem Evropy, bezprecedentním způsobem narostly sociální rozdíly, pandemií se otevřela autoritativní evropskounijní politika a nyní návrat války. Válka na Ukrajině není jenom jedním z dalších krvavých střetů, především jde o destrukci idee politické Evropy, jde o Evropu ještě více závislou. Politická Evropa by byla suverénním hráčem schopným bránit své vlastní zájmy, místo toho sílí evropská závislost na USA, oproti všem vizím devadesátých let. Kdokoliv otevře debatu na toto téma je považován za vyvrhele, politikové to dávno přestali dělat. Krátce, EU se otevřela sebedestruktivní politice, Unie nedokáže samostatně jednat. Využít dnešní válku, lépe řečeno nepřítele, jako argument pro evropskou jednotu, zní téměř cynicky, a navíc je to zrada na evropské misi: mír, jednota v diverzitě, mezinárodní kooperace a federální mírový pořádek. Druhým velkým evropským záměrem byla konstrukce kooperativního nad-kontinentálního řádu: Evropský dům od Lisabonu po Vladivostok. Projekt zamýšlel integrovat Rusko a země Varšavského paktu do jedné komunity se západní Evropou. Ovšem tento záměr Západ nikdy nebral seriózně, a rozšiřování NATO a EU tento kooperativní mírový pořádek zahrnující Rusko úplně zablokovalo.
Bylo klíčovou EU chybou, že dovolila USA, aby určovaly evropské strategické zájmy. USA jednají jako západní hegemon, jakoby stále existoval unipolární moment po pádu berlínské zdi. Německá, francouzská a britská zahraniční politika se bez odporu poddaly americkému diktátu. Americkému světovému názoru, který pohrdá klasickou diplomacií a rozděluje svět na přátele a nepřátele, na demokracii a diktátory, na Dobro a Zlo. EU de facto ztratila nezávislost, nejdřív intelektuálně a kulturně, pak geostrategicky a ekonomicky. Dnes EU nedokáže zabezpečit ani většinu nejfundamentálnějších potřeb jako potraviny a energie, přitom v EU existuje jednotný trh a jednotná měna. Válka zničí sen o mírové Evropě, přitom bylo možné překonat hranice mezi Východem a Západem. Místo toho se Ukrajina stala kopím v amerických plánech s Euroasií a s NATO. Nevyhnutně dojde k rozdělení evropského kontinentu a skončí sen o kontinentální bezpečnostní architektuře. S USA v čele se Evropa nemůže stát stabilní politickou jednotkou. Bez sibiřských surovin a čínského trhu nemůže existovat evropská prosperita. Nejde o satanizaci USA, ale o evropskou emancipaci. Evropa se musí nastolit jako strategická entita mezi USA a Čínou, jako druhý svět v konsensuálním vztahu s Ruskem. Tímto směrem se musí urgentně nasměrovat evropská politika, jenom tak může dojít k léčbě kolosální újmy, kterou si Evropa sama způsobila. Trvající mír v Evropě může existovat pouze s Ruskem a ne proti Rusku. Válka musí okamžitě skončit. Evropa musí vložit veškerou svou politickou váhu do mírových jednání a sama se definovat jako mírový faktor.
Žádné komentáře:
Okomentovat