Německý renomovaný ekonomický vědec Hans-Werner Sinn měl předvánoční přednášku v aule mnichovské uni, řada novin přednášku převzala, jeho varování téměř jakoby mířila na nás, tam kde má Německo ekonomickou chřipku, v Česku začíná rakovina. Mezi profesorem, který byl dlouhé roky ředitelem významného ekonomického výzkumáku, a německým politikem panuje elegantní klid zbraní, politikum profesorovi naslouchá, ale neposlouchá, a profesor na druhé straně politiku nekritizuje. Profesor je často bez komentáře citován i v italském tisku, konečně, co dodat ke klíčové vizi jeho předvánoční přednášky, že země Unie, které trpí systémovými budgetovými deficity, by měly jít do konkurzu. Soudí se, že nemá na mysli jen Řecko, ale i Itálii a Francii. To už rovnou celá Evropská unie, což se nejspíš též domnívá, ale neříká to.
200 miliard, které věnoval německý stát na usmíření jinak vzpurného obyvatelstva, aby si nevšimlo, co se děje na energetickém trhu, je pilulkou placeba, je to příliš málo, aby se něco udělalo s příčinami nedostatku energie. Profesor soudí, že pro ekonomické přežití jsou nezbytné tři kroky: prioritu musí mít cenová stabilita; v eurozóně se musí otevřít možnost konkursu pro státy, jejichž státní deficit přesáhne jistou hranici; zásadně nová energetická politika, patří k ní okamžité zrušení omezení kladených na fosilní paliva, nejdřív se musí vybudovat nějaká schůdná zelená náhrada, než může přijít na řadu něco podobného. Německo se musí vrátit k atomové energetice, budovat plynovody a zásobníky, vrátit se k frackování. Evropa nepomůže chudým Afričanům, na jejichž kontinentu dochází ke klimatickým změnám, když rezignuje na fosilní spalování, jenom tím bude subvencovat Číňany, aby se dostali ještě k levnějšímu plynu a mohli financovat intenzívnější nárůst CO2. Profesor podrobně analyzoval možnosti všech energetických zdrojů, domnívá se, i když se zvedne procento zelené energie, stále budou z větší části nezbytné fosilní zdroje. Politika realitu nahrazuje zbožným přáním. I v případě snížení nákladů na výrobu baterií je úplně nerealistické se spoléhat na bateriová úložiště a předpokládat, že vysoká produkce elektrické energie může pocházet ze slunce a větru a být uložena v úložišti. Místo akceptování reality, "Zákazy a zákazy, zákaz spalovacích motorů od 2035, útlum zemního plynu v letech 2030-38. Vše se má rozhodnout do 2050, stačí dobrý pocit a dobrá etika. Tak to ovšem nebude fungovat, není to žádná kvalitní politika." "Taková politika je pohodlná, nezodpovědná k národnímu hospodářství, míří proti zemi, proti našim dětem, proti budoucnosti."
Profesor není proti ekologickým energetickým cílům, "ale nelze přece uhýbat a v politice používat morální soudy a místo zodpovědného scénáře předkládat etické analýzy, celý systém cílů klimatické politiky je utopický. Takovým cílům se nelze ani z dálky přiblížit." Profesor varuje před deindustrializací v Německu, proč tu nechávat drahou výrobu, když jinde to jde levněji, výrobní podniky budou odcházet do jiných zemí, kde se to tak moc nezelená, kde se chovají zodpovědně a kde lze svobodně podnikat. Deindustrializace se už dnes dotýká automobilového průmyslu, který je srdcem německého průmyslu, celý zpracovatelský průmysl je těžce nemocný, prohloubilo se to směrnicí EU o CO2 z května 2018. Evropský zákaz spalovacích motorů nepomohl životnímu prostředí, ale způsobil nedozírné škody evropskému průmyslu.
Varování
Žádné komentáře:
Okomentovat