bardella alliot

Bardella nebo Alliot už v sobotu

V sobotu se dovíme, kdo vystřídá Marine le Pen a stane se příštím vůdcem hnutí RN (Rassemblement National), po měsíčním elektronickém hlasování proklamuje stranický sněm nového vůdce strany. O post se uchází bývalý partner Marine le Penové, 53letý místopředseda RN Louis Alliot a 27letý europoslanec a prozatímní předseda strany Jordan Bardella. Jeden dost čtený ženský časopis Bardellu nazývá šarmantním princem, a ani se moc neplete. Marine le Penová zachovává striktní neutralitu a pouze oba kandidáty a jejich stoupence vyzývá, aby hnutí nezatížili zbytečnými vnitřními rozbroji a vzájemnou averzí, "nemáme právo upadnout do sterilních rozepří". Objektivně souzeno, úplně stejné šance kandidáti nemají, Bardella má s požehnáním le Penové už rok v rukách celý stranický aparát, má blízko k rodině, je partnerem neteře le Penové, na svůj věk je Bardella velmi obratným stranickým aparátčíkem. Alliot dospěl do věku politické zralosti, doba ovšem fandí mládí, a navíc bývalým partnerům se moc neodpouští. Mainstreamový le Monde píše, že volby otevírají novou etapu normalizace a respektu strany ve společnosti, samozřejmě volby jsou dobré, ale pozitivní hodnocení od hlásné trouby globalismu a mediálního manichejismu může být podezřelé. Marine le Penová dál povede stranickou frakci v parlamentu. Vůdce strany se odpovídá pouze stranickému kongresu a mezi sjezdy má ve straně zcela klíčovou roli, autoritativně rozhoduje o stranické politice, nominuje členy řídících orgánů strany atd. Neznamená to, že neexistuje vnitrostranická demokracie a diskuze, strana ovšem aspiruje na alternativu postliberálním společenským ideologiím a nemůže se nechat jimi vnitřně rozložit nebo proměnit v mainstreamovou pseudodemokratickou fikci.

         Strana dosáhla v posledních parlamentních volbách velkého úspěchu, má třetí nejsilnější frakci (89 poslanců) v Národním shromáždění, Marine le Penové se navzdor demagogii ostatních partají a animozitě médií, aspoň částečně podařilo normalizovat polohu strany ve francouzské politice. Louis Alliot, kdysi vedl zakladateli strany Jean-Marie le Penovi sekretariát, dosáhl v posledních desetiletích ve veřejné sféře největšího politického úspěchu strany, byl zvolen starostou dvěstětisícového Perpignanu. O třicet let starší než soupeř, velmi diskrétní Louis Alliot, zdaleka nepůsobí dojmem starce, ale spíš muže na vrcholu sil. Charismatický politický talent Jordan Bardella udělal  ve straně i ve veřejné politice hvězdnou kariéru, ve třiadvaceti místopředsedou strany, vede stranickou frakci v Evropském parlamentu, ve volebním klání je Bardella favoritem. Za rok prozatímního předsednictví se mu podařilo přitáhnout do strany spoustu nových členů, např. k RN se přidala řada mladých republikánu. Mediálně dobře působící Bardella se rychle stal novým stranickým symbolem, hlásí se k pokračování marinismu, jak říkají politice Marine le Penové. Překvapila rychlost a snadnost s jakou strana nahradí bývalou dlouholetou vůdkyni, zdá se, že potvrzení Bardelly bude pouhou formalitou, starosta  Perpignanu nemá moc šancí. Jen velmi pozorní pozorovatelé zaznamenali, že v kampani před parlamentními volbami le Penová citovala jen jednu osobnost RN, Jordana Bardellu.
        Politickou linii Louis Alliota charakterizuje proximita lidovým vrstvám, jen proto mohl v Perpignanu obstát. Louis Alliot se jako dlouholetý místopředseda strany spolupodílel s Marine le Penovou na de-satanizaci strany. Podařile se proměnit protestující politické hnutí ve stranu schopnou vládnout. Nešlo jen o vytěsnění radikálních pravicových idejí zakladatele strany le Pena, ale i o eliminaci Mégretovy skupiny blízké idejím globalismu a postliberalismu. Alliotovi stoupenci říkají, že je třeba stávající pravici povýšit, ne ji nahradit, tím se myslí něčím radikálním ve smyslu Zemmourova pokusu. Bardella podle nich vidí hlavní politický cíl v odmítnutí Velkého nahrazení a imigrace, argumentují, že koncentrace na tyto cíle dovedla Erica Zemmoura k velkému volebnímu propadu, pravicová politika musí mít víc ideových nuancí. Louis Alliot počátkem října v l´Opinion: "Francouzi ve volbách odmítli bojovníky proti Velkému nahrazení, protože termín samotný je velmi vágní, transformovali téma do podobného tvaru jako to radikální levičáci dělají s jinými tématy. Francie je mozaikou  komunit, ale v republikánské a národní uzdě. RN nedovedly k úspěchu fantazie, ale konkrétní politické cíle. Naše představy o suverenitě nemohou být galvanizovány romantickým kýčem, ale kladou konkrétní otázky a opírají se o potřeby lidu. Jak zastavit imigraci. Jak obnovit národní ekonomiku. Jaké cíle otevřeme francouzské mládeži, aby ji opět přitahovaly velké národní ideje."