Wang Huning a suverenita
V italském měsíčníku Eurasia politolog a novinář Daniele Perra analyzuje chápání pojmu suverenita v díle čínského filozofa Wang Huning. Profesor univerzity v Šanghaji oslnil už Jiang Zemina, kterému sekundoval při vypracování "teorie třech reprezentací". Wang je poradcem čínského prezidenta Xi. Čínské myšlení a tradice jsou hlubší podstaty než jsme schopni pochopit, roli komunistické strany zjednodušeně chápeme jako diktaturu jedné strany, která nepovolí svobodné volby. Podle Wanga hlavním důvodem, který opravňuje klíčovou polohu strany ve společnosti, je její naprostá oddanost dvěma fundamentálním principům nadřazenými nad ostatními: a) ochrana národní suverenity a kultury; b) materiální a kulturní povznesení lidí.
Suverenita, aby měla smysl, se nutně opírá o dva pilíře: národní svrchovanost a nezávislost na vnějším světě. Žádné politické a ekonomické reformy nesmí nahlodat vnitřní stabilitu státu, odtud plyne, že reformy může realizovat pouze centrální autorita státu. Šest principiálních funkcí je výsostnou doménou centrální autority: kontrola; koordinace; vedení; povyšování funkcionářů; služba; stabilita. Státní suverenita není myslitelná bez vnější nezávislosti. Čína v procesu otvírání světu musí vyvíjet nástroje proti tzv. "morbidní" moci západní globalizace. Ochrana národní suverenity je pro Wanga klíčovým zadáním moci. Po konci studené války, vojenské hrozby byly rychle nahrazeny kulturními hrozbami anglosféry. Geopolitická konfrontace má dnes podobu boje za uchování vlastní kultury a obrany proti západnímu kulturnímu expanzionismu. Wang to pojmenovává kulturním konzervativismem. Garantem kulturní suverenity může být pouze strana, jejím prioritním úkolem je posilování čínské moci, strana formuje modernizační modely, které spočívají na tradičních hodnotách a silných institucích. Model kulturní suverenity musí být schopen dialogu s jinými kulturami, aniž by se jim poddal. Pojetí úplně opačné americkému kulturnímu imperialismu, který cílí na eliminaci jiných kultur pomocí tzv. morbidní moci.
Wang chápe Fukuyamovy teorie konce historie jako nejzazší výraz kulturního imperialismu negujícího tisíciletou tradiční čínskou kulturu. Fukuyamova idea konce historie, jak se dnes ukazuje byla vadnou, kolonizaci nahradila coca-colovou kolonizací. Wang dospěl ke stejnému poznání jako Nietzsche, globální evoluce kapitalismu dovedla člověka k negaci hodnot a kultury, potřeby člověka byly redukovány na triviální materii. Poslední člověk kapitalismu přestává být člověkem, v renezanci lidské podstaty a v návratu k minulému mu zabrání technologický pokrok, který naplní všechny bezprostřední materiální tužby člověka, ale strhne ho do propasti. Wangovy analýzy všudepřítomnosti západního kulturního imperialismu jsou založeny na jeho poznání života v USA, kde studoval. O USA napsal knihu "Amerika proti Americe", kde se zabýval historickým a kulturním rámcem politických procesů v USA. Konstatuje, že "největší" demokracie na světě ve skutečnosti žádnou demokracií není. Pohled Ameriky je stále obrácen někam dopředu, progres je totéž, co tradice. Minulost starší než třicet let neexistuje, všechno je podřízeno kvantitativním termínům, včetně náboženství. Američan miluje víc úspěch než Boha a dokonce to podpoří i citáty z Písma, píše Wang.
Hlavní společenské rozpory se v USA odhalují v politické rovině, a protože americký kulturní hegemonismus Západ pohltil, platí to pro celý Západ. Americké politické krédo: svoboda; rovnost; individualismus; demokracie; právní stát. Poradce současného čínského prezidenta píše, že tyto pojmy nejsou ani dobře definovány, ale používají se s extrémní lehkostí. Wang dokazuje, že jsou vzájemně kontradiktorní. Např. rozpor mezi svobodou a rovností, nebo mezi individualismem a demokracií. Obrovské ekonomické nerovnosti se vydávají za formu rovnosti, rovnost má v USA charakter zakládající mýtu, ale neodpovídá realitě. Podle Wanga (i podle Carla Schmitta) občané demokratického státu musí být součástí "společné substance" a nutně musí být vidět rozdíly mezi příslušníky obce a ostatními. Demokratická myšlenka, bez ohledu na liberální abstrakce o rovnosti lidstva, stále existuje dík nutnému zohlednění nerovnosti. Bez "společné substance" je demokratický stát pouhým shlukem individuí. Americká společnost se transformovala v techno-strukturu, která je řízena apolitickými složkami. Americké politické strany jsou do té míry stejné, že se nedají rozlišit, jde o agregovanou masu marmelády. Lid se může účastnit pouze v okamžiku voleb, jinak je divákem mocenských her zájmových skupin. Rozhoduje mocenská skupina pár tisícovek lidí. Vládnoucí techno-struktura chápe politiku jako ekonomickou gesci. Americká politika je do té míry agresívnější, jak roste konkurenční kapacita ostatních zemí.
Wang se zabývá problémem, jak čelit invazivnímu americkému homogenizujícímu expanzionismu? Navrhuje upevnit pozici strany v čínské společnosti a posilovat přesvědčení, že čínský politický systém (socialismus) dokáže vybalancovat globalizační proces a prosadit multipolární systém, který je zárukou přežití rozličných kultur a systémů. Strana je podle Wanga jediným nástrojem společnosti, který je schopen řídit technologie a nedá se jimi pohltit.
Wang chápe Fukuyamovy teorie konce historie jako nejzazší výraz kulturního imperialismu negujícího tisíciletou tradiční čínskou kulturu. Fukuyamova idea konce historie, jak se dnes ukazuje byla vadnou, kolonizaci nahradila coca-colovou kolonizací. Wang dospěl ke stejnému poznání jako Nietzsche, globální evoluce kapitalismu dovedla člověka k negaci hodnot a kultury, potřeby člověka byly redukovány na triviální materii. Poslední člověk kapitalismu přestává být člověkem, v renezanci lidské podstaty a v návratu k minulému mu zabrání technologický pokrok, který naplní všechny bezprostřední materiální tužby člověka, ale strhne ho do propasti. Wangovy analýzy všudepřítomnosti západního kulturního imperialismu jsou založeny na jeho poznání života v USA, kde studoval. O USA napsal knihu "Amerika proti Americe", kde se zabýval historickým a kulturním rámcem politických procesů v USA. Konstatuje, že "největší" demokracie na světě ve skutečnosti žádnou demokracií není. Pohled Ameriky je stále obrácen někam dopředu, progres je totéž, co tradice. Minulost starší než třicet let neexistuje, všechno je podřízeno kvantitativním termínům, včetně náboženství. Američan miluje víc úspěch než Boha a dokonce to podpoří i citáty z Písma, píše Wang.
Hlavní společenské rozpory se v USA odhalují v politické rovině, a protože americký kulturní hegemonismus Západ pohltil, platí to pro celý Západ. Americké politické krédo: svoboda; rovnost; individualismus; demokracie; právní stát. Poradce současného čínského prezidenta píše, že tyto pojmy nejsou ani dobře definovány, ale používají se s extrémní lehkostí. Wang dokazuje, že jsou vzájemně kontradiktorní. Např. rozpor mezi svobodou a rovností, nebo mezi individualismem a demokracií. Obrovské ekonomické nerovnosti se vydávají za formu rovnosti, rovnost má v USA charakter zakládající mýtu, ale neodpovídá realitě. Podle Wanga (i podle Carla Schmitta) občané demokratického státu musí být součástí "společné substance" a nutně musí být vidět rozdíly mezi příslušníky obce a ostatními. Demokratická myšlenka, bez ohledu na liberální abstrakce o rovnosti lidstva, stále existuje dík nutnému zohlednění nerovnosti. Bez "společné substance" je demokratický stát pouhým shlukem individuí. Americká společnost se transformovala v techno-strukturu, která je řízena apolitickými složkami. Americké politické strany jsou do té míry stejné, že se nedají rozlišit, jde o agregovanou masu marmelády. Lid se může účastnit pouze v okamžiku voleb, jinak je divákem mocenských her zájmových skupin. Rozhoduje mocenská skupina pár tisícovek lidí. Vládnoucí techno-struktura chápe politiku jako ekonomickou gesci. Americká politika je do té míry agresívnější, jak roste konkurenční kapacita ostatních zemí.
Wang se zabývá problémem, jak čelit invazivnímu americkému homogenizujícímu expanzionismu? Navrhuje upevnit pozici strany v čínské společnosti a posilovat přesvědčení, že čínský politický systém (socialismus) dokáže vybalancovat globalizační proces a prosadit multipolární systém, který je zárukou přežití rozličných kultur a systémů. Strana je podle Wanga jediným nástrojem společnosti, který je schopen řídit technologie a nedá se jimi pohltit.
Žádné komentáře:
Okomentovat