David Ignatius ve WP
Spisovatel a novinář David Ignatius má dvakrát týdně úvodní článek ve Washington Post, což samo dokazuje autorovu excelentnost. Kolem jeho úvodníku "Jak Ukrajinci nahlíží na Rusko" se rozpoutala zajímavá diskuze, do níž vstoupily i silné váhy americké politiky, a obyčejný Američan, pokud diskutoval, vyplodil inspirující úvahy. V Čechách ani omylem nic podobného, možná na zdravotním blogu v diskuzi novorodiček o postporodních hemeroidech, v politických diskuzích se upřednostňuje husitská tradice boje.
Ignatius při návštěvě Ukrajiny velmi rychle rozpoznal jednu nebezpečnou perverzi v zemi rozšířenou, kterou úspěšně vtloukají do hlavy i Čechům televizní stanice a v různé intenzitě i vládní aparátčíci - nepřítelem není Putin, je to samotné Rusko. Český mainstream a státní aparát dovedly národ do nebezpečné polohy válečných jestřábů číslo jedna v EU, místo, aby tlumily nebezpečné výbuchy nenávisti mezi národy, je rozdmychávají. Ignatius píše, že vždy, když otevřel na Ukrajině toto dilema, dostal stejnou odpověď, je to Rusko, které musí být poraženo a transformováno, tedy likvidováno v celé podobě historického státu. K něčemu podobnému nedošlo ani po válce v Německu, které navzdor státním aparátem organizovaným lžím, které na nás denně média chrlí, se dopustilo až metafyzických zločinů. Ukrajinci tvrdí, že Němci podporovali Hitlera ve válce, stejně jako dnes Rusové Putina. Podle jejich narativy, konflikt nelze ukončit vyjednáváním a neskončí do té doby, než se eliminuje podstata problému, kterým je ruská národní, tj. imperiální aspirace. Zelenského rádce Podoljak: "Rusko musí projít stejným procesem jako Německo po válce, ruská společnost musí pochopit, co způsobila", řekl tento rádce Ignatiovi, který se toho evidentně ulekl, jako každý soudný člověk. Americká společnost by si měla uvědomit, koho vlastně podporuje.
Podoljak entuziasticky tvrdil, že poválečné Rusko bude nahrazeno pěti šesti menšími státními celky. V logice této hry se nutně musí vycházet z jednoho paradoxu, Putin se apriori považuje za extra morálního člověka, který nikdy nemůže použít atomových hlavic, ovšem když je nepoužije on, v kritickém okamžiku si to vynutí ruský lid samotný. Západní svět pohrdá až na turistiku svojí vlastní historií a náboženstvím, ale předpokládá, že právě Putin to bude respektovat a nepošle na evropská města atomové hlavice. V této souvislosti je evidentní jedna záležitost západním mainstreamem ve velkém záměrně ignorovaná, v médiích třetího světa se případný jaderný konflikt západní svět versus Rusko, nechápe vůbec moc tragicky, svět bude pokračovat dál a možná lépe.
Ignatius píše, že ukrajinské přání po totálním vítězství staví před Bidenovu administrativu velmi bolestivé dilema, připomíná Bidenovu květnovou stať, v které prezident mluví o konci války pomocí vyjednávání, přeje si ukrajinské dobytí ztracených území, ale nikoliv totální ruskou porážku. Podle Ignatia, ukrajinská narativa, a asi podobně česká, se domnívá, že po rozpadu SSSR země východní Evropy nastoupily cestu demokracie směrem k EU a k Západu. Ignatius správně píše, že šlo o korumpovanou verzi demokracie. Rusko flirtovalo se Západem, ale po desetiletích chaosu a ponížení, Rusové uvítali silnou Putinovu ruku. V ukrajinských očích se Rusko nikdy úplně neuseklo od komunistického systému, a to je podle nich důvodem dnešní katastrofy. "Rusové mají nějakým způsobem strach z demokracie, dali přednost bezpečnému prostoru a teplé potravě", říká ředitelka televize Datsuková. Nedodává, že Ukrajinci dali přednost úklidu toalet v evropských zemích. Podle ředitelky ukrajinského think-tanku Aliny Frolové, obě společnosti divergují, Rusové jdou zpátky k tradičnímu impériu. Ignatius píše, že USA mohou být na straně ukrajinského boje, ale musí dobře kalibrovat nebezpečí eskalace a vyhnout se přímému střetu s Ruskem. Ignatius je proti Putinově ideologii, ale nepřeje si vidět zničené Rusko, domnívá se, že každý argument o tom, že Rusko nepatří do západní civilizace, je vadný.
Komentář bývalého amerického velvyslance u NATO Roberta Huntera by měli povinně studovat váleční štváči z české vlády a televizí. Ignatius správně konstatuje, že mnozí Rusové se domnívají, že je to Západ, který jim zabránil obnovit velmocenskou roli Ruska. Nic neopravňuje Putina k agresi proti sousední zemi, ale v logice jeho podpory, kterou má u ruského lidu, je nutné zmínit americkou politiku od roku 1990. Dost amerických expertů a komentátorů chápou k čemu došlo, ale je to ignorováno americkými politiky a mainstreamovými médii. H.W. Bush a Clinton se snažili konstruovat "Europe whole and free", další čtyři administrativy zapomněly na historické lekce o ponížení silné velmoci. USA vycouvaly z dohod ABMT a z dohody o evropských raketových střelách, umístily antibalistické střely ve střední Evropě a summit NATO v 2008 rozhodl, že Ukrajina a Gruzie se stanou členy NATO. Abychom pochopili proč ruský lid podporuje Vladimíra Putina, je nutné se zamyslet nad protiruskou rolí USA a NATO v posledních dvaceti letech. Musíme ukázat povinný respekt k ruskému lidu a umožnit mu důstojné místo v poukrajinské válce, při respektování jisté zodpovědnosti. Pokud budeme ignorovat tuto realitu, napomůžeme studené válce nebo něčemu ještě horšímu.
Podoljak entuziasticky tvrdil, že poválečné Rusko bude nahrazeno pěti šesti menšími státními celky. V logice této hry se nutně musí vycházet z jednoho paradoxu, Putin se apriori považuje za extra morálního člověka, který nikdy nemůže použít atomových hlavic, ovšem když je nepoužije on, v kritickém okamžiku si to vynutí ruský lid samotný. Západní svět pohrdá až na turistiku svojí vlastní historií a náboženstvím, ale předpokládá, že právě Putin to bude respektovat a nepošle na evropská města atomové hlavice. V této souvislosti je evidentní jedna záležitost západním mainstreamem ve velkém záměrně ignorovaná, v médiích třetího světa se případný jaderný konflikt západní svět versus Rusko, nechápe vůbec moc tragicky, svět bude pokračovat dál a možná lépe.
Ignatius píše, že ukrajinské přání po totálním vítězství staví před Bidenovu administrativu velmi bolestivé dilema, připomíná Bidenovu květnovou stať, v které prezident mluví o konci války pomocí vyjednávání, přeje si ukrajinské dobytí ztracených území, ale nikoliv totální ruskou porážku. Podle Ignatia, ukrajinská narativa, a asi podobně česká, se domnívá, že po rozpadu SSSR země východní Evropy nastoupily cestu demokracie směrem k EU a k Západu. Ignatius správně píše, že šlo o korumpovanou verzi demokracie. Rusko flirtovalo se Západem, ale po desetiletích chaosu a ponížení, Rusové uvítali silnou Putinovu ruku. V ukrajinských očích se Rusko nikdy úplně neuseklo od komunistického systému, a to je podle nich důvodem dnešní katastrofy. "Rusové mají nějakým způsobem strach z demokracie, dali přednost bezpečnému prostoru a teplé potravě", říká ředitelka televize Datsuková. Nedodává, že Ukrajinci dali přednost úklidu toalet v evropských zemích. Podle ředitelky ukrajinského think-tanku Aliny Frolové, obě společnosti divergují, Rusové jdou zpátky k tradičnímu impériu. Ignatius píše, že USA mohou být na straně ukrajinského boje, ale musí dobře kalibrovat nebezpečí eskalace a vyhnout se přímému střetu s Ruskem. Ignatius je proti Putinově ideologii, ale nepřeje si vidět zničené Rusko, domnívá se, že každý argument o tom, že Rusko nepatří do západní civilizace, je vadný.
Komentář bývalého amerického velvyslance u NATO Roberta Huntera by měli povinně studovat váleční štváči z české vlády a televizí. Ignatius správně konstatuje, že mnozí Rusové se domnívají, že je to Západ, který jim zabránil obnovit velmocenskou roli Ruska. Nic neopravňuje Putina k agresi proti sousední zemi, ale v logice jeho podpory, kterou má u ruského lidu, je nutné zmínit americkou politiku od roku 1990. Dost amerických expertů a komentátorů chápou k čemu došlo, ale je to ignorováno americkými politiky a mainstreamovými médii. H.W. Bush a Clinton se snažili konstruovat "Europe whole and free", další čtyři administrativy zapomněly na historické lekce o ponížení silné velmoci. USA vycouvaly z dohod ABMT a z dohody o evropských raketových střelách, umístily antibalistické střely ve střední Evropě a summit NATO v 2008 rozhodl, že Ukrajina a Gruzie se stanou členy NATO. Abychom pochopili proč ruský lid podporuje Vladimíra Putina, je nutné se zamyslet nad protiruskou rolí USA a NATO v posledních dvaceti letech. Musíme ukázat povinný respekt k ruskému lidu a umožnit mu důstojné místo v poukrajinské válce, při respektování jisté zodpovědnosti. Pokud budeme ignorovat tuto realitu, napomůžeme studené válce nebo něčemu ještě horšímu.
Žádné komentáře:
Okomentovat