baerbock lipavský

Lymfatičtí racionalisté

Na pódiu srpnového Forum 2000" v Praze dva velcí evropští myslitelé Lipavský vedle Baerbockové, nemá žádný smysl sledovat, co Lipavský říká, nesmyslům  Baerbockové bohužel dodává smysl váha evropské velmoci v jejíž vládě sedí. V německých sociálních médiích vyvolal výrok zelené ministryně v Praze velké negativní echo: "Je mi jedno, co si o tom myslí němečtí voliči nebo co z toho plyne pro jejich život, Ukrajina je pro mě to první...". Německý politik z FDP Gerhard Papke ministryni odpověděl: "Ministryně zahraničí, která se veřejně dozná k tomu, že ji na srdci leží zájmy jiného národa, není pro tento úřad vhodnou osobou. Od konce srpna válečný konflikt nebezpečně eskaloval a podle ministryně bude příští zima znamenat pro demokratické politiky velkou výzvu, někteří lidé půjdou protestovat do ulic a řeknou, že nemohou zaplatit fakturu za elektřinu..." Bez ohledu na kruté důsledky pro vlastní obyvatelstvo, Baerbacková prosazuje další sankce a dodávky zbraní na Ukrajinu.

      Její stranický kolega a bádensko-wirttembergský ministerský předseda Kretschmann lamentoval koncem září na přednášce v Pensylvánii nad stavem evropské demokracie, v jeho podivném chápání pojmu je vina na straně jakýchsi imaginárních populistů, kteří dávají lidu bezobsažné sliby, přitom Baerbocková a celý politický mainstream evidentně vůli lidu ignorují. Levná energie není žádný bezobsažný slib, ale velmi reálný a uskutečnitelný program, stačí místo propagace války a sankcí volit rozumnou a zodpovědnou politiku. Důvěra v demokratické instituce zmizela právě proto, že neplní své hlavní zadání, realizovat lidovou vůli, která evidentně sankcím nepřeje.
       Problémem lidí, kteří dnes vládnou je nedostatečné historické vzdělání a neschopnost myslet trochu strategicky a analyticky. Velký francouzský historik a politik Guizot, stejně jako německý historik Ranke, psali, že civilizační síla Evropy pramenila z toho, že zde nikdy nezvítězil žádný princip, žádná třída ani skupina zde bezvýhradně netriumfovaly, a jen tomuto principu vděčí Evropa za svůj permanentní rozvoj. Dnešní zglajchšaltovaní evropští mainstreamoví politici a intelektuálové by se u těchto velikánů měli učit, co znamená pluralismus a svoboda, a hlavně zodpovědnost vést stát. Ortega y Gasset píše, že člověk se angažuje, aby odkryl absolutní, na rozdíl od lymfatických racionalistů, kteří vidí pravdu v banálních abstrakcích, jedinou absolutní pravdou je historie, jedinými právy jsou práva konsolidovaná historií. Morální soudy mají oporu buď v bohu nebo v historii, v rozhodovacích centrech Evropské unie a v NATO si tyto dvě kvality bohužel randevouz nedávají.
       Trefně komentuje zahraniční politiku Baerbockové a spol. šéfredaktor Jugend Freiheit Thorsten Hinz, píše, že mají sklon k nesmyslnému a nezodpovědnému žvatlání, jejich pojetí zahraniční politiky je feministické, a nikdo není v dohledu, kdo by ukončil jejich nebezpečné nesmysly v zahraniční politice. Hinz píše, že velcí politici Spolkové republiky v obdobích studené války sice akceptovali americký obranný deštník, ale věděli, že je to dočasná a anomální záležitost, bylo jim jasné, že s partnery v NATO nesdílí žádnou společnou identitu. Kancléř Schmidt napsal v pamětech, že se ostře střetl s americkým prezidentem Carterem a jeho poradcem Brzezińskim, kteří už tenkrát žádali tvrdé sankce proti SSSR, Schmidt to odmítl. Když chtěli Američané v osmdesátých letech  instalovat v Německu rakety krátkého doletu s atomovými hlavicemi, frakční šéf CDU v Bundestagu Alfred Dregger to odmítl: "Čím kratší dolet, tím víc Němců to zabije." Boerbacková (i Lipavský), když už nemají kapacitu studovat univerzální historii, by měli aspoň přečíst pár výstřižků novin z nedávných dob.