armenie eu

(totální)Kapitulace

Pokud by se člověk orientoval podle českých médií a vlády mohl by se domnívat, že s Rusáky nesdílíme ani vzduch a je možné, že vydechují jedovatý plyn. Po těchto masážích překvapí vyjádření experta Carnegie Thomase de Waala v rádiu Svoboda o arménsko-ázerbájdžánském konfliktu. Dějiny mohou jednou tvrdit, že v tomto případě jedovatý vzduch vydechovali právě Češi. 6. října se na sešlosti evropských špiček dělo jako obvykle téměř nic, až na setkání Macrona a předsedy Evropské rady Michela s arménským předsedou vlády Pašinjanem a ázerbájdžánským prezidentem Alijevem. Na závěr jednání vydali účastnící jednání  komuniké  v kterém potvrdili platnost deklarace z Almaty z roku 1991, kde se uznává celistvost obou kavkazských republik, tj. Karabach se chápe jako součást Ázerbájdžánu. Pro karabašský národ to znamená, že jednoduše dojde k jeho anihilaci, žádné sebeurčení národů, v tomto případě se přímo neguje právo národa existovat. Arménský politolog Stepan Danieljan komentuje v news.am: "V Arménii je pouze jeden člověk, který zná projekt budoucího, je to Nikol Pašinjan, projekt se jmenuje globální totální kapitulace, bohužel nikdo nepředložil alternativní projekt." Politolog má velkou pravdu, skutečná alternativa ovšem nikdy není jednoduchá a často je velmi pracná.  

         Praha se zapíše černým písmem do historie, arménský národ a stát existují od dob Urartu nebo možná už od Mitani a evropskounijním přičiněním přestane jedna větev arménského národa existovat. Ázerbájdžánská ropa je pro EU důležitější než nějaký národ. Karabašský prezident Arutjunan si v čele velké karabašské delegace přijel  do Jerevanu pro vysvětlení k prohlášení přijatém v Praze. V hlavním městě Karabachu Stepanakertu lid demonstruje. V souladu s tímto komuniké má přijet do oblasti mise EU, která bude spolupracovat s oběma zeměmi na demarkaci hranic. Znalec kavkazské problematiky a senior expert fondu Carnegie Thomas de Waal řekl v etéru rádia Svobody, že EU má jenom ohraničené možnosti podílet se na řešení arménsko-ázerbájdžánského konfliktu, jde o velmi komplikovaný problém. Rusko mělo v rukách všechny nutné mechanismy k řešení konfliktu, v dnešní situaci nedůvěry k Rusku je pochopitelné, že si strany přizvaly EU k řešení. S Michelem obě strany diskutovaly řady dílčích problémů, ale na rozdíl od Ruska, EU nemůže používat mechanismus hrozeb a nepošle do oblasti své vojáky. Kolem a kolem, role EU při řešení je velmi slabá a navíc v samotné EU existují tábory přívrženců obou zemí.  Před pár týdny jsme byli svědky ponížené návštěvy von der Leyenové v Baku, kde žádala ropu a plyn, Karabach zapomněla zmínit, řekl de Waal. EU vytlačilo pomluvami a sankcemi Rusko a otevřelo cestu definitivnímu ázerbájdžánskému ovládnutí pole.  
             Příznivci kavkazské země orlů Arménie po zahájení ruské operace na Ukrajině oněměli hrůzou, od počátku bylo jasné, že Rusko, aby přežilo nejtěžší období své moderní historie a dokázalo čelit západním sankcím, nutně potřebuje détente s turkofonním světem bývalého SSSR a Tureckem samotným a důsledkem toho bude zeslabení ruského angažmá při řešení arménsko-ázerbájdžánského konfliktu. Konečně západní média a EU politici neustále omílaly negativní roli Ruska v tomto konfliktu, což bylo nejen lživé, ale pro existenci arménského národa velmi nebezpečné. Rusům se podařilo před třemi lety zastavit válku mezi oběma zeměmi a ruští mírotvorci jsou dnes zárukou existence 150-200 tisícového karabašského národa, jejich mandát během dvou let vyprší a nepochybně Ázerbájdžán Karabach vojensky pohltí. Po rozpadu SSSR byly arménské elity ruským spojencem z nutnosti, srdce v Kalifornii, ale rozum v Moskvě. Původně protiruského Pašinjana, kterého před 5 lety vynesla k moci sametová revoluce, okolnosti přinutily k pragmatickému přátelství s Putinem. Bez Putinovy intervence před třemi lety by se Arménie bezpochyby stala ázerbájdžánským protektorátem. Dnes nemá Rusko dostatečnou sílu, aby prosadilo status quo mezi Arménií, Karabachem a Ázerbájdžánem. Resp. by sílu našlo za jedné podmínky: Arménie se jednoznačně a nekompromisně ve střetu Ruska se Západem přidá na ruskou stranu, možná lid by to udělal, ale očekávat to od v Americe a EU vyškolených elit není reálné. Arménské elity se domnívají, že politika je umění lavírování.
        10. října jednala v Moskvě delegace arménského parlamentu vedená předsedou Simonjanem s delegací ruského parlamentu v čela s předsedkyní horní sněmovny Matvijenkovou, ta prohlásila, že Ázerbájdžán musí okamžitě opustit arménská území, kterých se v posledních dnech zmocnil a při řešení karabašského problému musí být brán v potaz hlas Arménů, kteří v Karabachu žijí.