recko gentiloni eu

Oslavy čeho?

Evropskounijní ekonomický komisař Gentiloni před pár dny s velkou slávou vyhlásil, že pro Řecko končí režim "speciálního pozorování", tj. polokomisární řízení řecké ekonomiky Bruselem, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem, v jeho pojetí by mělo být Řecko pomocí této podivné tzv. reformní terapie zachráněno. Poněkud absurdní pohled, který v Česku úplně zvítězil, někde existují odborníci nebo osvícené instituce, které v poslední instanci jako krysař v Hameln krysy, vyvedou zemi z krize, ať je jakákoliv. V šestnáctém století se věřilo, že farář ve zpovědnici zajistí cestu do věčného ráje, pokud něco EU komisaři zajisti, tak to bude buď atomová válka s Ruskem nebo smrt zimou a hladem. Komisař Gentiloni ve středu v dopise oznámil řeckému ministru financí Staikourasovi, že reformní implementace byly navzdor Covidu a ukrajinské válce dovršeny. Podobně, ale v pesimističtější variantě, řecký premiér Mitsotakis. Hovoří téměř při každé příležitosti o tom, že řecké ekonomické problémy má na svědomí Putin. Začínající bída v Evropě, kterou má bruselská diktatura na svědomí, ale vidí viníka všeho evropského zla daleko od sebe v Putinovi. Řecký ministr financí, ve vrcholném vzepětí svého ducha twittoval, že se významně postoupilo v realizaci hlavních národních řeckých cílů. Novotný když vyhlásil "éra socialismu začala" byl evidentně větším myslitelem než EU komisaři s řeckým ministrem financí dohromady.

           V systému oktrojované státní suverenity Gentiloniho prohlášení neznamená, že Řecko může jednat svobodně podle vlastního uvážení, nyní se podle EU terminologie nachází ve stádiu "pokračování procesu reforem", který bude též dozorován. Ovšem, co když by zemi prospěla víc vlastní měna a celní bariéry, aby se dal prostor vlastnímu průmyslu. Tato varianta řešení se nazývá v EU demagogii fašistickou. Jaká záchrana vůbec přišla z evropskounijního nebe? Statistiky tomu neodpovídají. Řecký astronomický dluh je víceméně stejný jako při vypuknutí dluhové krize v zemi v roce 2012. Dlouhé roky hrozného odříkání, ponižujících intervencí Evropské centrální banky, komisařů EU a MMF, jenom potvrdily, že evropská ekonomická politika radikálních škrtů na všech rozpočtových úrovních nikam nevede a žádný problém nevyřeší. Od počátku evropskounijní intervence do řecké ekonomiky před více než deseti lety, státní zadlužení bez výjimky mírně roste. Dnes to dělá 200% HDP, dohled Trojky situaci jen zhoršil. Reálné mzdy klesly na počátku krize o třetinu a v posledních letech jejich růst je hluboko pod inflační křivkou. Zákonitě klesla spotřeba, nyní patnáct procent pod úrovní roku 2012, populace je stále chudší a omezuje se i v nejzákladnějších spotřebních  položkách. Tisíce mladých Řeků ze země emigrovalo. Minulý měsíc Evropská centrální banka poprvé od roku 2011 zvedla úrokovou míru, obslužnost veřejného dluhu stojí řecký stát 5.5% HDP. Řecké finance se dík rozpočtovým škrtům a anestezii řecké společnosti dostaly do jakési rovnováhy, tzv. "spillower effect" do eurozóny možná nehrozí, ale k obnově reálné produkční ekonomiky nedošlo.  Gentiloni v dopise Staikourasovi píše, že Řecko implementovalo reformy v šesti sektorech - fiskální police, finanční stabilitě, pracovním trhu, sociálním systému, veřejné administrativě a privatizaci - v EU produkční sektory nejsou zajímavé, možná kromě Německa už jinde ani neexistují.    
         Řecko není v žádném případě zachráněno, veřejný dluh je mimo rozumný interval, roste úroková míra a obslužnost veřejného dluhu se dostává do oblasti ekonomické neúnosnosti. Všechno to kvůli jednomu - setrvat z ideologických důvodů v eurozóně a uspokojit bruselské vládce. Řecko se dá považovat za ilustrativní příklad kolosálního propadu evropskounijní politiky. Země transformovaná kolaborací s EU v ekonomické zombii, ovšem o to víc Evropskou unií sponzorované řecké TV a rádio bigotně oslavují osvícenost EU a jejím nesmyslům vzdávají až božskou úctu. Kam dospěla země, která byla civilizačním etalonem pro ostatní? Naštěstí řecký lid si pořád uchoval dost soudnosti a vitality a je (snad) schopen radikálně jednat.