moldavie

Moldávie

Moldavci patří mezi nejlepší řemeslníky, velmi vyhledáváni, na reálném českém trhu práce (tj. zájemci o práci, nikoliv o placené nicnedělání) jsou výrazně lepší než všichni ostatní včetně Čechů, podnikateli velmi žádáni, ale bohužel je jich málo. Tuto republiku kdysi uměle vytvořilo sovětské vedení, v šedesátých letech obrázek Kišiněva ve slabikáři vyvolával touhu žactva po tomto krásném městě nového stylu. Dílo se bolševikům povedlo, obyvatelstvo chová dodneška velkou nostalgii po sovětských časech. Předloni si Moldavci po proruském Dodonovi zvolili do prezidentského úřadu proamerickou Maia Sandu, po dvou letech jejího působení se lidová vůle opět přiklání k Dodonovým socialistům. Moldávie je malá země, ale evropskounijní režim a NATO s ní budou mít velké problémy, je možné, že úplně unikne těmto pseudemokratickým pařátům. Na Moldavcich je velmi sympatický jejich přirozený postoj k životu a tradicím, např. je žádoucí, aby si člověk, to co sní, sám vyprodukoval nebo aspoň připravil, konzumní regál nechápou jako něco pokrokového. Barák, pole kolem a rodina na něm pracující, je jejich přirozeným snem. Ovšem nejen tradice, na Moldávii je zajímavá velká variabilita postojů a názorů, kde se obtížně hledá konsensus, ale která otvírá vývojové perspektivy. Český unifikovaný svět, kde alternativní názor je téměř pod prokurátorským dohledem, nevyjde dobře ze srovnání s touto zemí.   

       Reportáž z Moldávie ve francouzském SynheseNationale od  žurnalistky Marine de Tilly, reportáž doprovází pěkně fotografie od Thomase Goisque. Moldávie připomíná skládačku, která se co chvíli hrozí rozpadnout, ale stále drží. Kišiněv téměř evropský. 3. března podala prezidentka žádost o přistoupení k EU, 9. května město slavilo den Evropy a současně osvobození od nacistů (se Z a dalšími proruskými symboly). Pro prezidentku Maia Sandu "historický den", pro skeptického studenta Theodora nesmysl, Teodor vysvětluje: "Určitě náš moderní sovětismus nešlape, ale nejsem si jist, že Evropa je zdravější. Co budeme dělat ve skupině 28 nebo s Ukrajinou 29států. Nic." Fasáda hotelu National v centru města pomalovaná ukrajinskými barvami, až na několik pater, která ruští přívrženci pomalovali barvami zástavy svatého Jiří, což je symbol ruského patriotismu, jak vysvětluje novinář Alexej, který Francouze doprovází. Historie země, to je směs kontradiktorních identit mezi rumunským nacionalismem a rusofilstvím, na cestě mezi Východem a Západem, mezi sochami Lenina a gastronomickými řetězci.
      Proputinovské hlavní město severu Balti. Domy a la Chruščev, na ulici sladká bábuška: "Naše vláda snad neudělá stejnou chybu jako Zelenský, Evropa a USA Rusko vyprovokovaly. Ať jde Evropa k čertu." Kousek opodál Jurij potvrzuje proruské sympatie. "Jste žurnalisté, měli by jste ověřit pravdu: Rusko nebombarduje Ukrajinu, osvobozuje ji od nacismu, na jejím místě by bylo vhodné říct děkuji." Nostalgické Briceni kousek od ukrajinské hranice, Nikolaj potvrzuje nostalgii po SSSR. Zavede žurnalisty do zchátralé továrny a mluví o ní jako by to byly Versailles: "Jsem Moldavec, bojoval jsem na straně Rusů, stejně jako Ukrajinci, byli jsme hrdí, byli jsme bratři a nebáli se nikoho." Jeho žena Nataša: "Byl to krásný život, naše děti nic takového nepoznají, prodává se jim svobodný svět a voilà jediný zájem mají o mobil". Na stole tradiční polévka zeama  a víno červené a bílé, "jezte, pijte..." Za polem slunečnic padá slunce za obzor. V rádiu vojenské zpěvy Rudé armády a plačící žena vypráví příběh, jak si ji vzali za rukojmí ukrajinští vojáci.
       Protiruská vesnice Pohrebea na západním břehu Dněstru, nad údolím majestátně trůní chrám, který postavil car Mikuláš II.  Pro 700 obyvatel vesnice je chrám symbolem jejich odporu. 79letý veterán války 1992 (občanská válka mezi separatisty Podněstří a Moldávci) Tudor Sircu a jeho žena Lidia říkají, že mají z Rusů strach, oni terorizují a šikanují. "Pokud se Rusové vrátí, dejte mi dva granáty a půjdu bojovat", říká Sircu. V Benderech na hranici s Podněsterskou republikou Aureliu: "Nic proti nikomu nemám, ale Rus je Rus. Pozor, sankce oslabí slabé na Východě a jako bumerang udeří proti Západu. Viníky jsou Putin a Biden, který nesnese, aby Evropa mohla jeden den být stejně silná jako Amerika." Nikým neuznaná nezávislá Podněsterská republika, 10 km široký a 450 km dlouhý pruh země, kde se v 1992 vedla válka mezi proruskými separatisty a centrální Moldávií, je velkým sovětským reliktem s 2 000 mírovým sborem ruských vojáků.
       Gagaouzie, malé území 1800 km2 na hranicích s Ukrajinou, od 1994 má autonomní status, oblast je obývaná turkofonním obyvatelstvem pravoslavného vyznání, žijí zde Rusové, Moldavci, Ukrajinci aj., zde se mluví pouze rusky. Oblast má svůj parlament, policii a bashkana (guvernéra), dnes je to Irina Vlah, která přijala Francouze ve své rezidenci. V 2019 po druhé zvolena 92% většinou. Mluví o přátelství  Gagaouzianů se zeměmi jako Itálie, Německo, Turecko. Ani jednou nezmíní slovo Rusko, přitom vedla kampaň pod heslem "S Ruskem.." a povolila používání ruské vojenské zástavy svatého Jiří. Popudí ji, když francouzští novináři otevřou téma Ruska i když to neuvedli ve vstupním seznamu témat, ale má velkou politickou zkušenost: "Musíte rozlišovat propagandu od pravdy, žurnalista by měl mít přehled, spoléhám na vás". Madame bashkan se trochu spletla, Francouzi vložili celé setkání s ní do protiruských uvozovek. Některý osvícený český hejtman by měl Madame bashkan pozvat na návštěvu, zvedlo by mu to popularitu a pochopil by, jak má fungovat regionální autonomie. Starosta druhého gagaouzského města Ceadir-Lunga: "Moldávie musí být mostem mezi Východem a Západem, musíme zůstat neutrální. Proč volit mezi dvěma tábory, určitě zde najdete mnoho prorusky nebo proevropsky orientovaných lidí, není to politika, jde o sentiment.." Poslední velký chovatel koní v Gagaouzii Konstantin Kales: "Narodil jsem se v SSSR, studoval v Oděse, byl jsem veterinářem v Podněstrží. Byl jsem členem Spetnazu (speciální jednotky), sloužil jsem SSSR, ale nevolím válku, jsem člověkem míru, dnes chovám koně..." Chtělo by se říct s Balzakem "jak velký osud.." V Dubasari slaví 17. července všichni Moldavci bez rozdílu národní svátek Ia Mania, jeden mladík k Francouzům: "Jsme chudou zemí, ale necítíme před nikým žádnou vinu ani hanbu.."