jacques sapir ruskaekonomika

O ruské ekonomice Jacques Sapir

Jacques Sapira považují Francouzi za jednoho z nejlepších ekonomů, je velkým znalce ekonomik zemí bývalého SSSR. Sapir publikoval v Les-Crises analýzu současného stavu a perspektiv ruské ekonomiky po půl roce sankcí. Sapir vychází ze studií Prognostického ústavu Ruské akademie věd. Zjara se dramaticky změnila situace v Rusku a v celé Evropě, vývojové principy ruské ekonomiky se změnily, integrační model, na kterém stavěla posledních 30 let ruská ekonomika je nenávratně pryč. V této situaci je důležité pochopit jaké možnosti vůbec ruská ekonomika má, pochopení ekonomického potenciálu v současných podmínkách umožní konstruovat účinnou strategii strukturální a technologické obnovy. Existuje několik scénářů rozvoje světové ekonomiky, které podmiňují vývoj ruské ekonomiky, nejpravděpodobnější je scénář zpomalení globalizace, reindustrializace rozvinutých zemí a regionalizace ekonomiky, kdy růst světového HDP bude vyšší než růst celkového exportu. Při uchování globalizačních tendencí, regionalizace světové ekonomiky způsobí nárůst poptávky po surovinách, a to podpoří rozvoj ruské ekonomiky a jejího surovinového komplexu i když se zhorší vztahy s vyspělými zeměmi. Jiné produkty než komodity budou hrát v celkovém ruském exportu významnou roli až na konci třicátých let, pokud ceny uhlovodíků zůstanou relativně nízké, podíl surovinových komodit na exportu by mohl klesnout ze 74 % v roce 2019 na 63 % v roce 2035, podíl uhlovodíků z 61 % na 47 %. Podmínkou udržitelného rozvoje ruské ekonomiky je růst efektivity její produkce. Důležitým znakem odvětvové produktivity je produktivita využití primárních zdrojů, která je inverzní k materiálové spotřebě zdrojů.

          Růst produktivity je nesen technologickými a strukturálními změnami. K zajištění dlouhodobého tempa růstu ruské ekonomiky na úrovni 3 % ročně bude nutné zvyšovat produktivitu primárních zdrojů minimálně o 2,5 % ročně. Míra růstu celkové produktivity kolem 3 % vyžaduje značné investiční úsilí, dokázalo to jen několik zemí, včetně Číny a Indie. Různá průmyslová odvětví mají různé možnosti zlepšení technické úrovně výroby, odvětví s konzervativní strukturou výroby, jako je metalurgie nebo rafinace ropy, nemohou počítat s rychlým růstem technické úrovně. Jiná situace je v zemědělství, stavebnictví a nových technologiích, technický pokrok se zde může rychle zobrazit, podobně v komunikačních technologiích a sektoru služeb. V segmentu surovin a potravin lze modernizaci ruských výrobních kapacit považovat za uspokojivou, což nelze říct o strojírenství a výrobě technologicky složitých výrobků. Za posledních 20 let proběhla modernizace zpracovatelského průmyslu, podíl starých kapacit je nevýznamný, kromě chemického průmyslu (44 %) a hutnictví (62 %). Stávající výrobní a distribuční kapacity v palivovém a energetickém komplexu jsou dnes schopny uspokojit poptávku po energii v jakémkoliv rozvojovém scénáři.
     V oblasti agroprůmyslového komplexu by politika centra měla zmírnit existující omezení kladená na domácí a vnější poptávku, přispěje to k růstu zemědělské produkce. Nástroji této politiky může být např. sociální pomoc domácnostem s nízkými  příjmy a federální granty na podporu regionálních programů rozvoje zemědělství, periferní subjekty Ruské federace mají významný zdrojový potenciál, ale vyznačují se nízkou rentabilitou a zaostalou technologickou úrovní. Důležitým trhem je automobilový trh, jeho růstový potenciál může mít velký dopad na makroekonomické ukazatele. Záměna importu ruskou produkcí a export, povedou k navýšení produkce chemického komplexu 1,8krát, komplexu průmyslu dřeva 1,7krát, strojírenství a metalurgie 1,5krát.
        Velkým problémem je stav ruské demografie, nicméně problém populační stabilizace může být úspěšně řešen pomocí dobře stavěné hierarchie cílů a politikou vedoucí ke zlepšení zdravotní situace obyvatelstva. Od roku 2000 syntetický ukazatel porodnosti, tj. ukazatel, který odvisí od demografických vln, konstantně roste. V 2016 narostl na 1,8 dítěte na ženu, a dalo by se očekávat, že poroste dál, nicméně v letech 2019-20 tento indikátor klesl k 1,5. Tento ukazatel signalizuje míru sociálního optimismu a lze dovozovat, že závisí na ekonomických parametrech. Nelze se smířit s vysokou mírou mortality u mužů, není to akceptovatelné v zemi s takovou úrovní ekonomického a lidského potenciálu. Akcelerace rozvoje vědy a technologie přispěje ke zvýšení ekonomického růstu, zredukuje závislost na importu a povýší efektivitu ekonomiky. Matematické modely dovozují, že akcelerace vědecko-technologického rozvoje může generovat 30-40 % celkového růstu HDP v prognózovaném období.
Krátkodobé tendence vývoje ruského HDP.
        V prvním pololetí 2022 narostl ruský HDP o 1,1 % ve srovnání s rokem 2021; v květnu pokles 2,1 % oproti  květnu předchozího roku; v květnu kontrakce HDP o 0,24 % oproti dubnu, což svědčí o kapacitě rychlé adaptace národní ekonomiky na vnější podmínky. Stát i podniky přijaly řadu opatření, aby se udržela zaměstnanost, která je historicky nízká na 3,9 %. V řadě sektorů se pozoruje relativně stabilní situace, s výjimkou automobilového průmyslu a některých  strojírenských podniků, které jsou závislé na importu. Meziroční růst HDP je tažený stavebnictvím a zemědělstvím. Statistická analýza železniční nákladní dopravy naznačuje postupné obnovování míry přepravy zboží v důsledku nárůstu importu z nových zdrojů. Klíčovým faktorem dubnového poklesu HDP je snížení spotřeby domácností, maloobchod se zpomalil o 9-10%, vysvětluje se to snížením importu.  V druhé polovině roku bude ruská ekonomika čelit velkému nebezpečí ekonomického zpomalení způsobeném útlumem výroby určené pro export, v důsledku sankcí a chybějících importovaných komponent.