demokracie robespiere

(nedemokratická)Zastupitelská demokracie

Klasický Montesquieu výrok "bez politické ctnosti (virtu) demokracie degeneruje do korumpovaného stavu" se v Česku potvrzuje už řadu desetiletí, korupce dospěla do stupně, že už se nevnímá jako korupce, ale příjemná přítomnost. Virtu nikdo v Česku a EU už neoplývá a tak výsledek politického procesu není predikovatelný. Za vrchol stavu bez "virtu" se dá považovat Fiala a spol., útěchou může být to, že cesta dolů nebude moc pomalá. Fialova cesta k moci dokazuje, že zastupitelská demokracie havarovala, přivedl do parlamentu partaje, které by v demokratické volbě neprošly, technika politického procesu bez virtu převážila nad demokratickým principem. Nejenže to nebylo ojedinělé, ale v dnešní evropské politické praxi je to zcela běžné. Luttwak v knize "Co je to vlastně demokracie" píše, že partajní reprezentativní demokracie nepodporuje svobodu a rovnost. Jenom prvky přímé demokracie a spoluúčast občanů na rozhodování jsou garanty svobody.

         Zastupitelská parlamentní demokracie havarovala Robespierrem krátce po zavedení ve Francii, jeho patetická revoluční tyranie se zbortila když ztratil podporu skupiny klientů svého vládnutí (sans coulottes). Zastupitelská demokracie evidentně nevede k reprezentaci rozdílných názorů občanů, ale k reprezentaci rozdílných finančních a jiných výhod a chtíčů, tyto reprezentace pak budují koalice. Dnes je přímo universálním pravidlem, že evropskounijní režimy mají klíčovou oporu ve svých hlavních klientech tj. v administrativě, médiích, placenými kádry ve školství, v dotované kultuře, v silových složkách apod., tyto kádry zablokují jakoukoliv skutečnou demokratickou změnu a diskuzi. Odhaduje se, že se početně blíží čtvrtině populace v pracovním procesu, loajalita těchto kádrů je nadprůměrně dobře zaplacená a nejsou vystaveny ekonomickým otřesům. Koaličního partnera si v mechanismu politické korupce a mediálně snadno manipulovatelného volebního procesu lehce najdou, nebo jak bylo vidět na případě Fialovy manipulace, přímo vytvoří. Politická strana vždycky artikulovala zájmy jisté společenské skupiny, ale šlo o vrstvy, které se v dané době společensky emancipovaly nebo se snažily udržet svoji historickou pozici, dnes jde o lepší konzumní blahobyt již tak blahobytných profesních vrstev nebo příjemců sociálních benefitů a fiktivně zaměstnaných lidí. V Česku se investigativní žurnalistika zabývá Babišovým synem, počty čápů v jeho hnízdě nebo ruskými špiony, takže nevíme proč se z odéesáka stala topka nebo proč někdo od starostů koaluje s pirátem, ve Francii je to transparentnější. Vzhledem k tomu, že v pořadí korumpovaných zemí je Česko daleko za Francií, dá se usuzovat, že v naší zemi to bude s politickým klientelismem a korupcí ještě tragičtější.
         Ve francouzském Causseur se např. dočteme proč se ze zapáleného socana stal kandidát Macronovy strany LREM na starosty komunisty ovládaného města Vénissieuxa, macronovec ve finále koaloval s kandidátem muslimské proerdoganovy strany spravedlnosti. V pravicovém listu se píše, že naštěstí komunista radnici udržel. Politického klientelismu není ušetřena ani strana RN Marine le Penové, v  Marseille se tato strana klientským způsobem spojuje s černochy z Komor, socialisté tradičně s Araby ze severní Afriky. V Perpignanu, prvním městě nad stotisíc obyvatel, kde RN ovládla radnici, se stal starostou partner Marine le Penové Louis Aliot, aby zvítězil pragmaticky se musel spojit s bossy místních Romů, slíbil Romům lepší bydlení a práci. Bossové muslimských asociací jsou politickými king makery v severních departementech u Paříže s vysokým procentem muslimské populace, obvykle podporují socialistické kandidáty, kteří na oplátku region islamizují.