teologie pedofilie

Systémově podmíněné zneužívání

Zneužívání dětí faráři a církevními činovníky je každodenním tématem politickokorektních médií v germánském a anglosaském světě. Pokud pomineme velkou pravděpodobnost, že se jedná o součást mediálního podvodu, který je vlastní pokrokovému liberalismu, je evidentní, že ve slovanském světě tento jev není vůbec tak častý. Slované na rozdíl od Germánů a Anglosasů moc k perverzím nikdy neinklinovali. V Čechách  se tento jev spíš skrývá za fasádami televizí a kulturních organizací, kde se širokospektrální perverze napájí státními  penězi.  

             K velmi zvláštnímu zobecnění dospěli němečtí, švýcarští a rakouští teologové na velké panelové diskuzi v Luzernu, místo odkrývání biblického boha v přítomnosti, teologové tvrdí, že zneužívání dětí je v církvi systémovu záležitostí. Vyprázdněná teologie stojí se modernizačními reformami posledních šedesáti let v církvi, které biblického boha odsunuly někam do pozadí a z církve udělaly liberální pokrokovou neziskovku. Podobní racionalističtí bůžci řádili i v jiných duchovních oblastech v západním světě a udělaly z něj karikaturu na realitu. Podle teologů se v církvi chrání pachatel místo oběti, farář automaticky zastupuje Krista a je nedotknutelný, tvrdila profesorka systematické teologie Julia Enxing z Drážďan. Podle ní i pojetí pastýř a stádo zakládá na zneužívání dětí. Dotyčná měla asi na mysli sentenci, kterou často najdeme na křížích z minulosti, které po české krajině budovali naši předkové: "Já jsem pastýř dobrý, dobrý pastýř dává život za ovce své..". Teoložka z berlínského arcibiskupství Birgit Hoyer tvrdí, že farář je chápán jako všechno znající a je nekritizovatelný. Morální teolog Daniel Bogner nevidí žádnou souvislost mezi celibátem a pedofilií. Evidentně tito teologové nejsou schopni chápat věci přirozeným způsobem, např. proč v Řecku, kde farář je ženatý a má obvykle spoustu dětí, žádná pedofilie v církevních strukturách neexistuje? Dnešní církev ovládl heretik Pelagius, kterého velký církevní otec Augustin eliminoval, i když měl na své straně tehdejší papeže. Podle Pelagiovy hereze hřích nic neznamená, stačí dobře volit a mít kolem dobrou společnost, kterou je v dnešní projekci Komise EU a papež František. Augustin to vidí jinak -  poselství boží je heterogenní a komplikované, dá se otevřít jen velkým úsilím, Slovo je nezahaleno pouze těm, kteří usilovně hledají. Augustina fascinoval starý Řím, napsal, že mravy římského lidu byly důležitější než dobytá území. Církev potřebuje návrat k Augustinovi, tj. k původnímu bohu Bible, aby vůbec mohla mít nějaký smysl. Církev se sice formálně hlásí i ke Starému zákonu, ale v praxi ho manichejským způsobem ignoruje. Augustin pochopení Starého zákona chápal jako jednu z nejsložitějších otázek vůbec, ale každý člověk má dostatečnou mozkovou kapacitu, aby došel k pochopení, proč by měl pohodlný farář chápat něco  navíc? Kdo si čte ve slovech Jahveho, musí okamžitě zapomenout na své pedofilní chutě (a jiné perverze). Neobyčejně silná a pro člověka velmi perspektivní slova v Leviticu: "Buď svatý, jako já (Jahve) jsem svatý".
          Teologové v Luzernu došli k závěru, že Druhý vatikánský koncil před šedesáti lety ukázal cestu, jak proti pedofilii.  Pavel VI. zamýšlel koncilové ideje formulovat v církevní ústavě, ale podle teologů Jan Pavel II. to všechno zablokoval. Evidentně teologové předvádí politickokorektní perverzní propagandu. Včera v Neue Zuercher Zeitung publikovali na dané téma esej německého spisovatele Martina Mosebacha, jeho analýza církevních problémů odpovídá realitě doby. V dnešních interpretacích se přičítá pedofilie v církvi klerikalismu, který tam má převládat. Podle Mosebacha pedofilie se začala v církvi ve velkém objevovat právě po vatikánském koncilu. Svržení veškeré autority a sexuální revoluce zasáhly kněžský stav, který přišel o všechny prvky udržování disciplíny. Sutana a další kněžské znaky zmizely, zrušila se povinnost každý den sloužit mši svatou. Tyto denní povinnosti podle Mosebacha měly velký disciplinární efekt. Sakralita kněžského úřadu byla obzvlášť oslabena. Tvrzení doby, že pedofilie je spojena s klerikalismem je groteskní, pravdou je úplný opak, po koncilu se ustavil v církvi samotné antiklerikalismus, který neguje výjimečnou polohu kněžského stavu, která vedla kněze k věrnosti slibu. Po koncilu se církev vyvíjela od jedné katastrofické reformy k druhé. Papeži a mnohým biskupům, obzvlášť německým, nenapadlo nic jiného než usilovat o radikální přestavbu všeho katolického. Nikdy se jim to nezdálo dostatečné. Mosebach patří ke kritikům papeže Františka, je zastáncem předkoncilové podoby mše.