Kolonialismus v hávu EU
V Evropské unii je zahraniční politika řízena komisariátem nejbídnější úrovně, o Borellovi se dá pochybovat je-li vůbec příčetný, tak zmatená jsou jeho prohlášení. Evropská unie přenechala svým členům pouze zahraničně politické aktivity, na které z historických důvodů mají účinnější grif než aparát komisariátu. ČR určitě lépe a úderněji přejmenuje ulice kolem ruské ambasády a strhne monumenty maršálům osvoboditelům, Bulhaři líp odchytnou každý druhý den ruského špiona fotografujícího bývalou rajčatovou plantáž, Němci mohou dobře vyučovat demokracii a lásku k míru ve Volgogradu apod. Francouzi jsou tradičně nejlepší v intrikách a exploataci západní Afriky, unijní pomoc se tedy rozumně filtruje přes tuto zemi. Afričané samotní tvrdí, že západní Afrika, nabita cennými surovinami, víc pomáhá Francii samotné, Francouzi pro jistotu situovali do Paříže centrální cedulovou banku západoafrického franku, část kontrolních depozit západoafrických zemí též v bezpečí v pařížských bunkrech.
Francouzskou mantrou není politická stabilita samotná v jednotlivých zemích, ta je francouzskými médii a jejich lokálními odnožemi perfektně maskována, ale stabilita zvoleného prezidenta, jehož volba je vesměs závěrem dlouhé korupční a nepotistické cesty a masívního ovlivňování populace. Francouzská média emitovaná z metropole mají často silnější vliv než místní, např. Paříž mediálně absolutně favorizuje islám, o tom že např. v Pobřeží slonoviny existuje silné křesťanství se posluchač pařížských rádií nikdy nedoví.
K udržení této dlouhodobé symbiózy francouzského vykořisťování, podivné politické stability a demokratických frází, ale stabilních prezidentů, vytvořila metropole dovedné politické struktury, které stav pojišťují, v tomto ohledu má Francie absolutní podporu kolektivního západu. V případě západní Afriky je evidentní, že lid evropských zemí nemá absolutně zájem na dané situaci, navíc francouzská vojenská pomoc prohlubuje místní rozpory a v žádném případě nezablokuje imigrační cesty do Evropy, což by nebylo tak komplikované. Zájem velkých finančních skupin vykořisťujících region se vydává za zájem lidu evropských zemí. Americká vojenská pomoc je přímo směšná, jednoduše se špatně orientují, což by mohlo být směšné, kdyby to nebylo tak tragické. V Burkina Fasso Američané teroristy doslovně stvořili, finančně potencovali nebo korumpovali důstojníky místní armády při hledání islámských teroristů, až se z toho stal hlavní armádní byznys a nakonec to rozložilo armádu i zemi a teroristů je v této bídě opravdu mnoho.
Po desetiletích politické a bezpečnostní nestability, v situaci, kdy je ohrožena integrita země, převzala loni moc v Mali armáda. V zemi se vytvořila za vojenským prezidentem plukovníkem Assimi Goitou patriotistická fronta, vojenský režim má evidentně širokou podporu obyvatel, např. i konference maliských biskupů vyzývá k národní jednotě za vojenskou vládou. Šéf vojenské rady i nově jmenovaný předseda vlády se hlásí k politickému odkazu kdysi v Československu velmi populárnímu Modibu Keitovi. V zemi navzdory francouzské vojenské přítomnosti operují velké teroristické ozbrojené skupiny, volby podle francouzských návodů a formální stabilita prezidentské kanceláře nikam zemi nedovedly. Nově jmenovaný předseda vlády dr. Kokalla Maiga vyhlásil akční plán: povýšení vnitřní bezpečnosti na celém teritoriu, politické a institucionální reformy a nakonec organizování všeobecných voleb. Nový ministerský předseda při jmenování pateticky prohlásil: "Vidím před očima jako ve filmu obrazy tisíců synů rolníků, rybářů, malých obchodníků, kteří už nemohou chodit do školy jako já před 60 lety...".
Jedním ze silných nástrojů udržování status quo v západní Africe je organizace CEDEA iniciovaná Francií (ekonomické společenství zemí západní Afriky). Hybným aktérem CEDEA je dnes prezident Pobřeží slonoviny Dramane Ouattara, který je dlouholetým francouzským kompradorem první kategorii, od Chiraca na něj vsadila francouzská politika. Před jedenácti lety v nejasném volební výsledku s Laurentem Gbagbo, Francii vedený kolektivní západ obvinil Gbagba z genocidy, deset let byl v holandském vězení než ho soud očistil. Ouattarova kandidatura jako cizozemce byla tenkrát protiústavní, pomocí francouzské intriky se ústava ignorovala. Loni bez problémů Quattara kandidoval potřetí, v jiných západoafrických zemích spustí Francií organizovaná klaka fráze o ignorování ústavy. Ve Quattarově případu to nebylo nutné, Afričané to museli skousnout. Tento protektor francouzských zájmů organizuje proti Mali hospodářské sankce. Afričané nejsou na sankce tak citliví jako Evropané, v případě sankcí na brambory od EU se zhroutíme, Afričané si je vypěstují. Podle Quattary CEDEA (a Francie) odvolají sankce proti Mali pokud prozatímní vláda okamžitě navrhne rychlý scénář voleb. Země se může sebe víc bortit vnitropolitickými rozpory, bezpečnostní situace v zemi na pokraji války, ekonomika zablokovaná, ale pokud se konají formální volby, je podle evropskounijních režimů všechno v pořádku.
K udržení této dlouhodobé symbiózy francouzského vykořisťování, podivné politické stability a demokratických frází, ale stabilních prezidentů, vytvořila metropole dovedné politické struktury, které stav pojišťují, v tomto ohledu má Francie absolutní podporu kolektivního západu. V případě západní Afriky je evidentní, že lid evropských zemí nemá absolutně zájem na dané situaci, navíc francouzská vojenská pomoc prohlubuje místní rozpory a v žádném případě nezablokuje imigrační cesty do Evropy, což by nebylo tak komplikované. Zájem velkých finančních skupin vykořisťujících region se vydává za zájem lidu evropských zemí. Americká vojenská pomoc je přímo směšná, jednoduše se špatně orientují, což by mohlo být směšné, kdyby to nebylo tak tragické. V Burkina Fasso Američané teroristy doslovně stvořili, finančně potencovali nebo korumpovali důstojníky místní armády při hledání islámských teroristů, až se z toho stal hlavní armádní byznys a nakonec to rozložilo armádu i zemi a teroristů je v této bídě opravdu mnoho.
Po desetiletích politické a bezpečnostní nestability, v situaci, kdy je ohrožena integrita země, převzala loni moc v Mali armáda. V zemi se vytvořila za vojenským prezidentem plukovníkem Assimi Goitou patriotistická fronta, vojenský režim má evidentně širokou podporu obyvatel, např. i konference maliských biskupů vyzývá k národní jednotě za vojenskou vládou. Šéf vojenské rady i nově jmenovaný předseda vlády se hlásí k politickému odkazu kdysi v Československu velmi populárnímu Modibu Keitovi. V zemi navzdory francouzské vojenské přítomnosti operují velké teroristické ozbrojené skupiny, volby podle francouzských návodů a formální stabilita prezidentské kanceláře nikam zemi nedovedly. Nově jmenovaný předseda vlády dr. Kokalla Maiga vyhlásil akční plán: povýšení vnitřní bezpečnosti na celém teritoriu, politické a institucionální reformy a nakonec organizování všeobecných voleb. Nový ministerský předseda při jmenování pateticky prohlásil: "Vidím před očima jako ve filmu obrazy tisíců synů rolníků, rybářů, malých obchodníků, kteří už nemohou chodit do školy jako já před 60 lety...".
Jedním ze silných nástrojů udržování status quo v západní Africe je organizace CEDEA iniciovaná Francií (ekonomické společenství zemí západní Afriky). Hybným aktérem CEDEA je dnes prezident Pobřeží slonoviny Dramane Ouattara, který je dlouholetým francouzským kompradorem první kategorii, od Chiraca na něj vsadila francouzská politika. Před jedenácti lety v nejasném volební výsledku s Laurentem Gbagbo, Francii vedený kolektivní západ obvinil Gbagba z genocidy, deset let byl v holandském vězení než ho soud očistil. Ouattarova kandidatura jako cizozemce byla tenkrát protiústavní, pomocí francouzské intriky se ústava ignorovala. Loni bez problémů Quattara kandidoval potřetí, v jiných západoafrických zemích spustí Francií organizovaná klaka fráze o ignorování ústavy. Ve Quattarově případu to nebylo nutné, Afričané to museli skousnout. Tento protektor francouzských zájmů organizuje proti Mali hospodářské sankce. Afričané nejsou na sankce tak citliví jako Evropané, v případě sankcí na brambory od EU se zhroutíme, Afričané si je vypěstují. Podle Quattary CEDEA (a Francie) odvolají sankce proti Mali pokud prozatímní vláda okamžitě navrhne rychlý scénář voleb. Země se může sebe víc bortit vnitropolitickými rozpory, bezpečnostní situace v zemi na pokraji války, ekonomika zablokovaná, ale pokud se konají formální volby, je podle evropskounijních režimů všechno v pořádku.
Žádné komentáře:
Okomentovat