gasset ortega pamet

Paměť

Od školy chápeme vědu a vznešené filozofické ideje minulosti jako fundament všeho, od mobilu až po politický systém, je ovšem otázkou jestli leninismus nebo bolševismus až tak moc potřebovaly marxismus nebo Biden,  Macron a Soros potřebují Stuarta Milla a jakou vědu potřebuje mobil nebo internet? V energetice jsou dnes hitem malé jaderné elektrárny, které staví Čína podle vylepšené sovětské technologie z osmdesátých let. Gasset psal, že věda se přeceňuje a smysl má konkrétní politika a technika. Podle Gasseta věda pouze v jistých okamžicích v posledních tři sta letech zabránila stagnaci evropské techniky, jak nastalo počátkem středověku v Číně nebo v helénském světě, které vědu ignorovaly.  Na jiném místě svého impozantního díla Gasset píše, že technika helénského období, jejíž expanze trvala přes tři sta let, se limitovala sama, duchovní rozměr doby stavěl limity technické expanzi. Vidíme, že neexistence těchto limit dnes generuje patologické vývojové tendence.  

         Filosof Gasset byl současně historikem a historický rozum chápal jako jediný možný nástroj člověka, který mu dovolí vidět dál a pochopit sebe sama v dějinách. Kritizoval abstraktní ideje, o Hegelovi napsal, že se to sice dobře čte a rozum to vychutná, ale je to stejně vyumělkované jako divadelní hra. Dnes žijeme v době, která negovala historický rozum, doba zbavila člověka nejdůležitějšího nástroje své reflexe. Historický rozum odhalí marnost všech pokusů transformovat společnost a začínat novou historii, proti revolučním metodám staví jedinou racionální metodu hodnou toho jména - historickou. Gasset mluví o velké roli francouzských historiků Guizota a Rogerd-Collarda, nikdy nepublikovali sonet, ale velmi hluboce a originálně mysleli o problémech evropského veřejného života. Byli výjimeční tím, co chybělo evropským intelektuálům od 1750, měli intelektuální zodpovědnost. Evropský intelektuál od francouzské revoluce se vyznačuje tím, že je nezodpovědný i k idejím, kterými je posedlý. Podle Guizota a velkého německého historika Rankeho, evropská identita vynikala proti ostatním tím, že v Evropě nikdy nepřevládl jeden princip, jeden národ, skupina, třída, nikdy nikdo definitivně netriumfoval. Současný evropskounijní člověk se u Guizota může učit, jak svoboda a pluralismus jsou reciproční a jsou esencí Evropy. Podle Gasseta u Guizota a Rankeho je zakonzervována nejlepší racionalistická tradice, intuice sociální a politické reality, člověk se angažuje, aby odkryl absolutní, na rozdíl od lymfatických racionalistů a revolucionářů, kteří vidí absolutní v banálních abstrakcích, tito velcí intelektuálové odkryli, že historie je absolutní pravdou. Historie je realita člověka, jiná neexistuje. Guizot, který je považován za velkého liberála, Rogerd-Collard a Ranke pohrdali lidskými právy, protože jsou to nereálné metafyzické abstrakce.
         Evropskounijní pokrytci proklamují jedno lidské právo za druhým, ale znásilní právo tak fundamentální, které je vlastní i substanci, právo na pokračování a kontinuitu. Gasset v jedné knize cituje psychologa Kollera, který dokázal, že šimpanz se neliší  od člověka inteligencí (není to nejdůležitější), ale ve srovnání s člověkem je téměř bez paměti. Každý den začíná znovu, nepamatuje si včerejší den, podobně celé evropskounijní soustátí. Paměť evropskounijního člověka začíná u předvčerejších cen v Lídlu, v reálné politice jsou zapomenuta např. i taková konkrétní fakta, jak v období před společnou evropskou měnou rostlo italské nebo francouzské HDP, jak tyto dvě země exportně konkurovaly Německu atd. Odbourání minulosti, což dnes zažíváme, znamená imitovat šimpanze. Gasset píše, že jedině kontinuita umožní vyhnout se patologickým aspektům, které dělají z historie boj mezi paralytickým a epileptickým.