asyl imigrace

Asyl, imigrace atd.

V evropskounijním záměrném matení pojmů a relativizování, v podvědomí populace dnes není moc velký rozdíl mezi masovou imigrací a asylem. V pojetí českotelevizní propagandistické mašiny obě kategorie tohoto vrcholného dobra splývají, záměrně se zastírá, kdo vůbec podle platných mezinárodních konvencí má právo na asyl, vytváří se dojem, že o právech nerozhodují mezinárodní dohody, ale politruci z Evropské unie, v jiných případech jsou arbitry planetární pravdy NATO nebo v oblasti estetiky je to hollywoodský kýč. Národ imigrační a asylové téma přestalo trápit, miliony trpících z islámského světa k nám momentálně nemíří, nejdřív obrodí svou tisíciletou pravdou centrální evropské země, není důvod ztrácet čas s polokolonií, která osudu neujde. Ve Francii přes Macronovy kamufláže a falšování imigračních statistik, Francouzi s hrůzou zjišťují, že loni se jejich novými spoluobčany stal rekordní počet neintegrovatelných příchozích.

        Interview dánského ministra integrace Mattiase Tesfaye v Neue Zuercher Zeitung vyvolalo zuřivost v evropskounijních kanclech a v německém levicovém tisku, což znamená 90% podíl germánského čtiva. Dánský ministr totálně odmítl německou imigrační politiku "refugee welcome", cílem dánské politiky je nula azylantů v zemi. Dánské postupy mají velký význam a vliv v Evropě, Dánsko je na rozdíl od Česka a dalších výchoevropských satelitů politickým partnerem centrálních unijních zemí první kategorie. Francouzi v Dánsku vidí vzorový evropský model, Dánové postavili na hranicích s Německem protiimigrační plot a nikdo v Německu si nedovolil nic namítat. Ať se nám to líbí nebo nelíbí, oproti Dánsku nejsme považováni v západní Evropě za druhořadou zemi, ale až ze třetiřadou, po dvaceti letech našeho členství v Unii se tyto rozdíly ještě prohloubily.
        Sociálnědemokratický ministr Tesfaye má imigrační kořeny v Etiopii, kritizuje islám a neintegrovatelným imigrantům nabízí dvě varianty: odsun nebo job, který nikdo nechce dělat. "Současný azylový systém praktikovaný v EU nic neřeší a na problémy ještě zakládá. Většina žadatelů o asyl jsou mladí muži, kteří nesplňují asylové podmínky, vyřízení žádostí těchto osob je velmi nákladné a zakládá na velké problém (s odsunem)". Ministr na druhé straně říká, že opravdovým uprchlíkům z krizových oblastí se musí z humanitárních důvodů pomáhat, tuto skupinu musí identifikovat OSN a ne pašerácké evropskounijní neziskovky. Ministr připomněl jeden aspekt masové imigrace na nějž se zapomíná, imigrace v Evropě není spojena s klasickou levicí, v šedesátých letech otevřela západoevropské země masové imigraci politická pravice, např. ve Francii byl v šedesátých a sedmdesátých letech velkým odpůrcem masové imigrace komunista Georges Marchais, dánská levice a odbory se v minulosti stavěly k imigraci velmi skepticky. V devadesátých letech převzala z ideologických důvodů program masové imigrace globalizující se levice. Podle ministra na masovou imigraci dnes doplácí sociálně nejslabší segmenty populace, příjmově vyšší kategorie se izolují v oblastech, kam imigrant má přístup pouze jako inferiorní pracovní síla.
        "V okamžiku, kdy se přibrzdí proudy asylantů, okamžitě klesne v zemi kriminalita, naroste úroveň vzdělávacích systémů a kvalita pracovní síly, rychle mizí vydělená nebezpečná ghetta". Ministr říká, že je si jist, pokud by se Dánsko otevřelo imigraci jako Německo, čelilo by stejným integračním problémům. Čech v důsledku poloprolhaného českotelevizní zpravodajství nemá o problémech s imigranty v Německu, které ministr zmiňuje, ani potuchy. Dánský ministr se vyjádřil, že země má největší problémy s Araby z Blízkého východu, kulturní integrace, kterou nikdy nepřijmou, je klíčovým předpokladem pro integraci do demokratické společnosti. Nikdy tato populace neakceptuje rovnoprávnost muže a ženy a nadřazenost společenského zákona nad náboženským. Ministr hodlá dojednat zřízení imigračních center na jiných kontinentech v imigrantům kulturně blízkých oblastech, Dánsko na podzim přijalo zákony v tomto smyslu a první dohodu podepsalo s Rwandou. Tento postup vyvolává zběsilejší reakci bruselských byrokratů než jakékoliv jiné protiimigrační dánské opatření, představa, že by do Evropy nemířily miliony imigrantů, je pro Brusel méně přijatelná než atomová válka.
        Ministr Tesfaye, původně zedník a odborový funkcionář, je světlem v evropskounijní tmě. Ve Francii nekonečné filozofující žvanění politiků všech barev, intelektuálů a komentátorů za dlouhé roky nepřineslo minimální efekt v  imigračním tlaku, Macron před půl rokem redukoval počet víz pro Araby Maghrebu, ale do Francie jich za toto období dorazilo ještě víc než minulé roky.