V RiaNovosti píše Irina Alksnis, že jednou z příčin rozpadu SSSR byla jeho dlouhodobá a banální neživotaschopnost. Ruský prezident je kritický k sovětskému období, bolševickou revoluci nazírá jako velmi negativní moment v ruské historii a dnešní epochu chápe jako navazování na historickou kontinuitu ruských dějin. Nicméně krach SSSR považuje Putin za velkou geopolitickou katastrofu a neskrývá sentimentální pocity vůči bývalé epoše. Putin žil v sovětském období, pokud někdo zredukuje desetiletí a miliony lidských osudů a dramat na pár aktů politických předáků a vydává to za historickou pravdu, jak se dnes děje v Česku, je buď blb nebo deformátor historie. Ortega y Gasset ve "Vzpouře davů": "Všechno by to bylo tak snadné, jednoduché "ne" a celá předchozí historie je pryč. Ale historie z podstaty se znovu objeví, vyžeňte ji a ona okamžitě přijde". V Česku vidíme návrat "demokratického" stalinismu, zatím bez uranových dolů. OyG: "Jedinou autentickou možností, jak se od minulosti oprostit, není její vyhnání, ale naopak z ní vycházet a stavět na ní. Minulost má svoji pravdu, dnes však vítězí masy (elitní) a jediné co udělají, vtisknou době svůj primitivní styl a budou slavit údajné vítězství". Pro SSSR by dnes většina Rusů nehlasovala, ale sovětská epocha samotná není spojovaná s absolutním zlem. Podle širšího průzkumu oblíbenosti politiků v Rusku je Gorbačev nejnenáviděnější postavou ruské politiky, vede pár procent před Stalinem, a Brežněv je spíš populární než nepopulární.
Náměstkyně státního tajemníka Nulandová samozřejmě v SSSR vidí vtělení samotného satana a jeho veleknězem je podle těchto géniů blízkých Pentagonu ruský prezident, při příležitosti výročí 30letého rozpadu SSSR Nulandová prohlásila, že Putin zamýšlí obnovením SSSR vstoupit do historie. Není v tomto typu prohlášení na západě ojedinělá, tito lidé věří tomu, co hlásají. Nulandová a spol. nějakou diplomní práci určitě napsali, o stylu psaní těchto elit píše v půvabné eseji Tom Wolfe, jsou to rychlí operátoři knihovních systémů, historie pro ně neexistuje a když, pak má podobu politického sloganu. Irina Alksnis píše, že SSSR se rozpadl z vnitřních příčin, západní propaganda hrála jistou roli, ale zdaleka ne klíčovou. Sovětskou elitu, která z rozpadu profitovala, v závěrečném období nezajímala ruská realita, přestala usilovat o chápání procesů, vzhledem k jejích zájmům to bylo nevýznamné, v úplně stejné pozici se nachází dnešní západní elita, lid vlastních zemí je pro ni zastaralou přítěží, a jak přestává fungovat demokratický model v západních zemích, lid se stává politicky nevýznamným. Irina Alksnis píše, že sovětští politici závěrečné fáze s entuziasmem ničili vlastní stát, bolševismus obětoval národní princip na sovětském oltáři, a to se ukázalo fatálním pro osud tohoto státu. Rusko bylo obětí sedmdesátiletého experimentu, který skončil fiaskem. Vládli jiní, ale Rusko bylo hlavním donátorem zdrojů všeho druhu. Hlubinné trpící Rusko a kvetoucí periferní republiky zásobující sovětské centrum marxisticky osvícenými kádry. Rusko vstává z popela za doprovodu hysterické nenávisti bývalých profitujících periferních oblastí, které už jsou v NATO, EU atd. Činění Putina v prezidentském úřadě jde jiným směrem než sovětský a dnes např. i evropskounijní projekt - tradičně konzervativní politika proti ideologickému radikalismu sovětského typu, pomalý organický růst a obnova národního státu proti utopickým nereálným vizím.
Banálně neživotaschopným..
Žádné komentáře:
Okomentovat