Reakční dohody s Tureckem a Malle Babbe
Merkelová za pár dní definitivně odejde, evropská média její vládnutí vybarvují v sympatických nostalgických tónech, laskavá paní objíždí Evropu, aby se rozloučila, kupodivu i Řekové, kteří by měli mít velké důvody k resentimentu, jsou už vlastními vládami a médii dostatečně anesteziováni. Až na výjimky se v Řecku neobjevuje na její adresu žádná kritika. Výjimkou je KKE, nostalgická komunistická strana, která hodnotí Merkelovou stejně kriticky jako třeba anglický historik Ferguson ve Weltu. V prohlášení KKE se říká, že Merkelová odchází, ale političtí dědici budou pokračovat v jejích stopách. Návštěva Merkelové v Řecku je chápána jako rozlučková, ale řecký lid se dlouho nerozloučí s memorandy a úspornými opatřeními, které prosadila za součinnosti všech řeckých vlád. Na této politické straně je pozitivní, že i když je stranou starců, nepolevuje tu zápal a rozkoš z boje. Merkelismus tuto stranu nepohltil, nezkorumpoval jako třeba italské a maďarské komunisty, kteří jsou oporou evropskounijního merkelismu. KKE v komuniké odhalila významný celoevropsky platný důsledek období vládnutí Merkelové, její stagnující a neinvenční politika se dnes jeví jako komunitní solidarita a provádění této politiky jako vlastenectví. Tato strategie je kvintesencí celé Evropské unie, nejde jenom o finanční politiku, ale o jakoukoliv jinou politickou kombinaci. Např. samotný fond obnovy nesměřuje do oživení malopodnikatelské ekonomiky, ale do velkých finančních skupin „zelené a digitální“ ekonomiky. Tento typ vládnutí převzaly všechny evropskounijní politické strany. V prohlášení KKE se praví, že zájmy evropských a hlavně německých skupin určují strategické vztahy EU s Tureckem, včetně reakčních dohod o imigraci a uprchlících, což jenom podporuje turecké provokace.
Anglický historik Ferguson hodnotí Merkelovou v interview ve Weltu: „Je na tom dnes Německo lépe než v roce 2005, kdy Merkelová převzala úřad? V žádném případě. Zcela omylně se na ni nahlíží jako na silnou vůdkyni. Je to mediální dobarvování. Co velkého měla dosáhnout? Eurozóna se sice nerozsypala, ale neukázala žádné velké rozhodnutí, ale spoustu vadných.“ Podle Fergusona Německo výrazně oslabila, země nebyla připravena na zteč statisíců mužů z Maghrebu a Blízkého východu, země nedokázala čelit povodním v létě 2021, ukázalo se, že administrativa nefunguje, policie a justice jsou paralyzovány“. Merkelová rozpracovala línou, pseudoprogresívní, mediálně působivou agendu, která jde mimo podstatné. Ferguson vidí v Německu zesláblou unavenou zemi vedenou hochštaplerkou. „Merkelová samotná nejlíp ví, jak málo dorostla kancléřskému úřadu, který 16 let okupovala. Jako každému demagogovi se jí podařilo oklamat miliony lidí. Po šestnácti letech tohoto vládnutí se Němci rozhodli pokračovat v jejím stylu“. Nový kancléř Scholz bude podle Fergusona pokračovat v její ruinující politice, očividně není německá společnost schopna změny, „Německo chce stagnaci, a draze za to zaplatí. Německé hospodářství kvetlo v 20. století, ale dlouho už žijeme v 21.“ Německá média dospěla ve falšování reality téměř k dokonalosti, v žádné jiné disciplíně Německo tak nevyniká jako v sebeobelhávání, je závěr anglického historika.
Atmosféra strachu a zamlčování, adaptace na politickou korektnost leží jako jedovatý mrak nad celým Německem, brání to už i dětem, aby se u nich rozvinula k přežití nezbytná kreativita. Merkelová zanechává za sebou vnitřní nenávistí vibrující zemi. Jakékoliv alternativní názory – na imigrační politiku, pochybování o klimatické panice nebo o vakcinaci proti Covidu – jsou pronásledovány nenávistí, která se blíží atavismu. Není ještě jisté, zda-li Merkelová nezaujme významný post v nějaké mezinárodní organizaci, ještě méně transparentnější než je německá vláda. Svým krajanům zanechá hory problémů a špatnou perspektivu budoucnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat