de gaulle zemmour macron

De Gaulle

9. listopadu, kdy je den výročí generálova úmrtí, musí hřbitovní správa v Colombey-les-Deux-Églises měnit otevírací dobu místního hřbitova, aby se dostalo na všechny zájemce o kladení věnců u hrobu francouzského svatého. Přístup povolen jen nejbližší rodině a politickým předákům, televize snímá celý den a pak během roku dokladuje věrnost politika a jeho partaje generálově odkazu. Vrata na hřbitov se netrhnou, ministerský předseda Castex, pět republikánských prezidentských kandidátů s předsedou partaje Christianem Jacobem. U věnce socialistické starostky Paříže Hidalgo se musí kosti v hrobě obracet. A nechyběl jediný důsledný gaullista a velká naděje francouzské národní politiky, prezident strany patriotů Florian Philippot, kterému se mj. daří organizovat velké demonstrace proti sanitární politice režimu a vakcínové demagogii. Republikánské straně se v médiích stále říká gaullisté i když s generálem toho mají tolik co společného jako gender kreativní zelení nebo nová muslimská strana spravedlnosti. Reference politických partají a jejich předáků ke generálovi jsou o to četnější, jak se programově vzdalují od jeho politického dědictví. Až mytická poloha generála v současnosti má důvod v osobnostně chabém až zoufalém stavu francouzských elit. 

           Generál měl vizi velké suverénní Francie fundované na tisícileté minulosti,  republikáni mají lví podíl na zradě tohoto generálova odkazu. Generál několikrát vstoupil do hry dějin v okamžiku, kdy se zdálo, že běh věcí nelze měnit a nic jiného si nikdo nedokázal představit, ale jak říká Mark Twain: „Celý svět věděl, že nebylo možné něco udělat. Pak jednoho dne přišel někdo, který to nevěděl, a udělal to.“  Generál v okamžiku, kdy francouzská armáda začala v Alžírsku zvládat situaci a FNL přestávala vládnout terénem, podepsal Evianské dohody, vycouval ze země i za cenu nenávisti milionů tam žijících Evropanů, atentátů a pokusu o puč. Přesný důvod vyplynul až z bádání historiků, ale naneštěstí těch, kteří nejdou v proudu režimní ideologie a tak jejich bádání nevstoupila do univerzálního povědomí francouzkého národa, jinak by musel být průběh francouzských moderních dějin úplně jiný. Generál ve vyšším typu uchopení reality, které je otevřeno jenom géniům, pochopil, že život francouzského národa v jednom státě s Araby a jejich náboženstvím není možný. Takto vysvětlují historici, kteří se epochou zabývají, nekompromisní a rychlé useknutí od alžírského prostoru, v očích generála nejlepší strategií byl okamžitý útěk, žít s Araby v jednom státě není možné. Tuto generálovu ideu zradili od Giscarda všichni prezidenti a vládnoucí politické partaje, dokonce podle statistik, imigrace byla často větší v obdobích pravicového vládnutí republikánů než za socialistů. Arabové převzali v roce 1961 od Francouzů kvetoucí stát, a dnes se v milionech stěhují do Francie, aby z ní udělali druhé Alžírsko.  
        Macron dovedl politiku anti de Gaulle do nových výšin, omlouvá se Arabům za údajnou kolonialistickou minulost Francie, která vyvedla Alžírsko ze středověku. Arabové mají reputaci nejbrutálnějších kolonizátorů severní Afriky, kteří z ní nikdy neodešli, jak mohou argumentovat Kabylové. Macron v 2015 (byl ministrem financí) když Merkelová otevřela hranice Evropy milionům muslimů: „Zachránila naše společné hodnoty..“. Socialistická prezidentská kandidátka a dnes starostka Paříže Anne Hidalgo vítala muslimské imigranty anglickým  i arabským sloganem. Ivan Riouful píše ve Figaru, že nejpravděpodobnějším scénářem je občanská válka, třicet let let vládne Francii zadek místo hlavy, ať je to pravice nebo levice. Proti narušiteli smrádnoucího blaha Zemmourovi se rýsuje spektakulární koalice všech, mandaríni netolerují kritiku. Importovaný islám přivodil v Evropě civilizační šok, který už libanizoval Francii. Francouzské elity vystavily nelimitovanou imigrací neintegrovatelných etnik vlastní společnost velkému riziku, na druhé straně sní o dezinfikované společnosti, stát chce všechno kontrolovat kromě hranic. K této úzkost vyvolávající státní propagandě proti lidem bez vakcíny se pojí řada lží. Ivan Riouful zmiňuje zprávu státní agentury zabývající se statistikami nemocničních hospitalizací, v roce 2020 pacienti hospitalizovaní s Covidem reprezentovali pouze 2% všech hospitalizovaných a 5% hospitalizovaných na jipkách. Tyto čísla dokumentují politickou a mediální dramatizaci, zapadají do scénáře zastrašení. Macron prolhaně operuje ciframi od farmaceutických firem, např. 12. července: „Vakcína zredukuje kontaminaci dvanáctkrát..“. Dneska vědci říkají, že vakcína redukuje riziko kontaminace dvakrát nebo i méně, ale přes nepříjemné boční efekty je účinná v případech vážného průběhu onemocnění.