georges guiscard

Umíráček universalismu

Úvahu Georges Guiscarda  o monstru, které levičáci vypustili z lahve ve francouzské revue Éléments převzaly i italské a španělské konzervativní informační servery. Málokdo slyšel před smrtí George Floyda v 2020 o bílých privilegiích, existuje však dlouhá genealogie těchto idejí, jejich advokátů a užitečných idiotů. Příznivce a podporu najdou tyto ideje většinou u bílých. Woke kapitalismus operuje bílým privilegiem a tématy LGBT především z ideologických a komerčních důvodů.  Vysoká buržoazie chce naznačovat svoji morální převahu, Macron např. říká „být bílým, na to lze nahlížet jako privilegium“.  A přirozeně  subvencované kohorty intelektuálů na universitách,  umělci a novináři jsou hlasateli této ušlechtilé dominantní ideologie západu. Ušlechtilými idioty jsou všichni bílí woke, kteří sekundují sebelikvidaci ve jménu etnického masochismu, jsou přesvědčeni, že „bělost“ je mor, který třeba vymýtit, i když to znamená jejich vlastní podrobení. Je to forma neo-protestantismu. Teze o bílém privilegiu našla spojence v Bidenovi, progresívní buržoazie se houfuje kolem této teze. Levicová terra nova – demokraté – sbastlili volební většinu z minorit. Biden mluvil o systémovém rasismu jako o skvrně na duši národa. Biden byl takticky vybrán, aby jako centrista přitáhl část pravicových voličů odmítajících Trumpa, hlavním jeho spojencem byla koalice, která dovedla k moci Obamu – nebílé menšiny, LGBT, muslimové.., proti společnému nepříteli: bílému heterosexuálnímu křesťanovi. Podobnou taktiku úspěšně volila francouzská socialistická strana v prezidentských volbách 2012, nahrazení pracující třídy koalicí menšin vzešlých z imigrace. Vysoké procento imigrantů to dnes dovoluje. Na jedné straně jde o politický kalkul, ale na druhé straně jde vždycky o fanatické a netolerantní menšiny, odmítající kompromis, kterým se pomáhá k moci. Tyto avantgardy přitahují jiné nebo je likvidují, jak je vidět v kultuře, kde se likvidují bývalí spojenci.

          Sociologové Bradley Campbell a Jason Manning mluví o „spirále čistoty“. Mladá radikální garda wokeistů dotlačí tradiční levicové vůdce k radikálním stanoviskům, před pár lety např. francouzští levicoví vůdci mluvili o tom, že máme právo nemilovat islám, dnes demonstrují proti islamofobii, kterou vidí všude. Když se strčí ze strategických důvodů ruka do soukolí, skončí to jako u Bidena, který je radikálnější než ti, které chce svést. Dnešní levice, to je permanentní útěk dopředu, kdo nejde kupředu, padá. Je to klíčový problém ideologií, které chce levice aplikovat na realitu. Přenést abstraktní do konkrétního. Odmítnutí přirozeného zákona a logiky fakt z pozorování ve jménu teorií, které nikdo nedokázal. Protože to nefunguje, je nutné najít vysvětlení někde jinde, stejně jako kolaps komunismu se vysvětloval chybějícím komunismem.
          Levice přešla ze starého dilematu buržoazie/proletariát do širších prostor dominující/dominovaný, levice otevřela pandořinu skřínku multuracionální společnosti. Přirozeně ve společnostech evropské civilizace platí „bílá norma“: naše společnosti vychází z našeho obrazu, je to dědictví budované našimi předky, kteří se nám podobali. Přirozeně pokud se imigranti kompletně nepřizpůsobí, nikdy nebudou schopni se úspěšně začlenit do společnosti. Samozřejmě vyskytnou se jednotlivci, kteří se úplně asimilují, nebude to však případ velké většiny imigrantů. Koncept bílého privilegia je výrazem chorob multirasových a slabých společností, minority se domnívají, že mohou nahradit etnickou populaci. Nemluví se o privilegiu etnika Han v Číně. S imigrační kartou se levice uzavřela do rasového čtení společnosti. Tímto posunem paradigmatu zvoní umíráček universalismu založenému na abstraktní představě o člověku, humanismu a asimilaci, což byly všechno chiméry. Je ironií osudu, že levici pohltí monstrum, které vytvořila. Ovšem je velmi tristní vidět konzervativní pravici lpět na módě universalistického modelu, zatímco vládne předgenocidní klima, ve kterém jsou běloši vinni všemi zly. Tím, že nás protivníci identifikují jako bílé, odkazují nás k naší přirozenosti, k našemu prvotnímu etnickému substrátu, jehož kultura je zásadní, ale je křehkou emanací. Konzervativci by měli pochopit, jak říká Freud, „je to nepřítel, kdo na tebe ukazuje“.