Maroko a Evropa
Španělská enkláva Ceuta je vystavovaná v náhodných časových periodách invazním průlomům muslimských černochů a Arabů, hraniční bariéra nikdy nemůže být dost vysoká když si uvědomíme propastný rozdíl mezi průměrnou mzdou v Čadu a sociální podporou v Evropě. Problémem není africká vůle dostat se do Evropy a participovat na požitcích, které jsou výsledkem snažení předchozích evropských generací a na nichž mají dnešní Evropané stejnou zásluhu jako černoši a Arabové v severoafrických madrasách. Ovšem nejen nulová zásluha, ale vlastně ani právo, když si uvědomíme pohrdání, které dnešní mladé evropské generace projevují k předkům a vlastním národům.
Časové řady imigračních průlomů u podobných bariér jsou málokdy náhodné, v Ceutě je důvodné podezření, že průlom může být důsledkem královy nevole vůči severním sousedům. Španělsko má imigrační Achillovu patu nejen v severoafrických enklávách, ale i na Kanárských ostrovech, v Maroku se nic neděje bez královy vůle a pravděpodobně ta stojí za průlomy protiimigračních bariér. Je nutné konstatovat, že imigrační vlny z Maroka ve srovnání s jinými jsou velmi umírněné, to ovšem též může potvrzovat hypotézu „král“. Maroko i když leží v Africe, má téměř absolutní kapacitu regulovat příliv lidí z ostatní Afriky, na své jihovýchodní hranici má 2 700km dlouhou neprůchodnou hraniční bariéru. Dlouhá desetiletí v Maroku žijící slavný americký spisovatel Paul Bowles počátkem šedesátých let Maroko opustil, prohlásil, že tato země se zpátky propadla do tisícileté africké a arabské civilizační nulity. Ve fascinující knize „Augustin z Hippo“ něco podobného napsal o čtvrtém století Peter Brown: „Šlo ke konci čtvrté století a prach a špína světové periferie pohlcovaly výspy civilizace a pomalu dusily římská města v severní Africe“. Stejný osud nenávratně čeká celou Evropu, pokud rychle nedojde k fundamentální politické revizi.
Luis Riestra ve Vozpopuli osvětluje, jak velkým problémem pro Španělsko je Maroko. Největším existenčním španělským problémem je podle autora partitocracia nebo diktatura politických stran a hned za ní je to Maroko. Autor píše, že když se v dnešní Evropě analyzuje taková země, nikdo se nesmí diskriminovat a obviní se všichni, Arabové i křesťané (pokud ještě nějací zbývají). Ekonomické statistiky ukazují, že do roku 1997 se Maroko vyznačovalo velkou inflací, chaotickým růstem a velkou nezaměstnaností spojenou s emigrací severním směrem. V následující periodě vysoký ekonomický růst, velká emigrace a nízká inflace, podle Rostowova akademického ideologického breviáře země dospěla do fáze madurace, tj. zrání, principiální překážky dalšího vývoje jsou kulturní a institucionální. Poslední století západ vyvinul obrovské úsilí v podpoře marockého rozvoje, v moderní době je to EU, předtím v období protektorátu Francie a Španělsko, včetně nejméně 40 000 mrtvých vojáků (mimo zraněné a zmrzačené), kteří měli zemi civilizovat a udržet teritoriální integritu umělého království. Evropa skousne i permanentní vydírání marocké diplomacie, politiku salami a šedé zóny islámského expanzionismu v Evropě, s nezbytnou pomocí evropských sociálních demokratů a neokomunistů. Znalec marocké historie Fernando Caballero Echevarría vysvětluje, že před sto lety východní část Maroka se podobala Afghánistánu před západní intervencí; doslovně se aplikovala šaria, řezaly ruce, vylupovaly oči atd., pro španělské zajatce používali čtvrcení zaživa a jiné hrůzy. Teror, který vysvětluje paniku populace v Afghánistánu, Iráku, Nigérii, kde při sebemenších stopách po křesťanství následují masové popravy. Je toto všechno v Maroku nenávratnou minulostí a je dnešní stav země udržitelný?
Pokud se analyzují ekonomické a dluhové parametry státu, stav není udržitelný, vláda ztratila kapacitu ovlivňovat běh věcí. Španělsko a EU přes vysokou nezaměstnanost vyvinuly velké úsilí, aby vylepšily marockou obchodní bilanci, včetně dovozu lidí, ale tento typ pomoci už nic moc nepřináší. Příjem na hlavu ke španělskému je 5:1, ve Španělsku se nerodí děti (stáří generace X bude hrůzné), příjem Španělům redukují vysoké odvody. Riestra píše, že spousta Španělů žije v bídě, ale není nouze o veřejné parazity jako je mediální kartel, který stojí za lží a zastíráním nelegální imigrace a islámského expanzionismu ve Španělsku. Na západě náboženské přesvědčení ztratilo smysl, v časech kolektivní sebevraždy máme globalistického papeže, advokáta mladého expanzívního národa válečného ducha s neudržitelnou ekonomikou, na druhé straně přestárlý, hedonistický a zbabělý národ ovládaný korupčníky, to je historická tragedie. Co asi budou sklízet nové generace sociopatů?
Luis Riestra ve Vozpopuli osvětluje, jak velkým problémem pro Španělsko je Maroko. Největším existenčním španělským problémem je podle autora partitocracia nebo diktatura politických stran a hned za ní je to Maroko. Autor píše, že když se v dnešní Evropě analyzuje taková země, nikdo se nesmí diskriminovat a obviní se všichni, Arabové i křesťané (pokud ještě nějací zbývají). Ekonomické statistiky ukazují, že do roku 1997 se Maroko vyznačovalo velkou inflací, chaotickým růstem a velkou nezaměstnaností spojenou s emigrací severním směrem. V následující periodě vysoký ekonomický růst, velká emigrace a nízká inflace, podle Rostowova akademického ideologického breviáře země dospěla do fáze madurace, tj. zrání, principiální překážky dalšího vývoje jsou kulturní a institucionální. Poslední století západ vyvinul obrovské úsilí v podpoře marockého rozvoje, v moderní době je to EU, předtím v období protektorátu Francie a Španělsko, včetně nejméně 40 000 mrtvých vojáků (mimo zraněné a zmrzačené), kteří měli zemi civilizovat a udržet teritoriální integritu umělého království. Evropa skousne i permanentní vydírání marocké diplomacie, politiku salami a šedé zóny islámského expanzionismu v Evropě, s nezbytnou pomocí evropských sociálních demokratů a neokomunistů. Znalec marocké historie Fernando Caballero Echevarría vysvětluje, že před sto lety východní část Maroka se podobala Afghánistánu před západní intervencí; doslovně se aplikovala šaria, řezaly ruce, vylupovaly oči atd., pro španělské zajatce používali čtvrcení zaživa a jiné hrůzy. Teror, který vysvětluje paniku populace v Afghánistánu, Iráku, Nigérii, kde při sebemenších stopách po křesťanství následují masové popravy. Je toto všechno v Maroku nenávratnou minulostí a je dnešní stav země udržitelný?
Pokud se analyzují ekonomické a dluhové parametry státu, stav není udržitelný, vláda ztratila kapacitu ovlivňovat běh věcí. Španělsko a EU přes vysokou nezaměstnanost vyvinuly velké úsilí, aby vylepšily marockou obchodní bilanci, včetně dovozu lidí, ale tento typ pomoci už nic moc nepřináší. Příjem na hlavu ke španělskému je 5:1, ve Španělsku se nerodí děti (stáří generace X bude hrůzné), příjem Španělům redukují vysoké odvody. Riestra píše, že spousta Španělů žije v bídě, ale není nouze o veřejné parazity jako je mediální kartel, který stojí za lží a zastíráním nelegální imigrace a islámského expanzionismu ve Španělsku. Na západě náboženské přesvědčení ztratilo smysl, v časech kolektivní sebevraždy máme globalistického papeže, advokáta mladého expanzívního národa válečného ducha s neudržitelnou ekonomikou, na druhé straně přestárlý, hedonistický a zbabělý národ ovládaný korupčníky, to je historická tragedie. Co asi budou sklízet nové generace sociopatů?
Žádné komentáře:
Okomentovat