Stará a nová normalita
Esej novináře Colin Todhuntera publikoval španělský pravicový server Elinactual. Novinář se zabývá mutací a nebezpečnými konsekvencemi dobrých úmyslů a svůdné politické rétoriky, které nejsou korigovány přirozenými limitami a hranicemi. Politický instinkt musí stavět na upocené realitě a ne na utopických fikcích. Ovšem odhalit, že v moderní pohodlné době i pojem malý podnikatel je spíš zbožné přání než hnací motor moderní ekonomiky, není tak snadné, Thatcherová touto vizí fascinovala nejen západní, ale i socialistické Československo. Redukovat přebujelý stát má smysl, ale pod touto záminkou destruovat stát nebo ho dokonce předat cizím byrokratům, je nebezpečný extrémismus.
Pod nálepkou optimalizace a prosperity se v osmdesátých letech prodal typ kapitalismu vykořisťující lidi i environment, co jediné dnes dobře funguje, je výzkum, jak udržet zisk v dobrých mezích. Současný ekonomický systém vyžaduje stále vyšší úroveň produkce, konzumu a extrakce, vyžaduje určité procento nárůstu HDP, aby velké firmy mohly realizovat dostatečný zisk. Ovšem v jistý okamžik se trhy nasytí, poptávka neroste a pak se nadprodukce a akumulace kapitálu stává problémem. Viděli jsme, jak se v odpovědi na tento stav vyvíjel úvěrový trh a aby se zachovala úroveň poptávky, zvedala se individuální zadluženost, zintenzívnila se finanční a realitní spekulace (nové investiční možnosti), zpětné odkupy akcií a masívní subvence (veřejné finance k podpoře životaschopnosti privátního kapitálu) a též expanze vojenských výdajů (hybná síla mnoha ekonomických sektorů). Byli jsme též svědky transferu produkce do zahraničí, což umožnilo nadnárodním firmám zmocnit se tamních trhů.
Minulá normalita.
Osmdesátá léta byla klíčovou periodou, která formovala rámec, v němž nyní žijeme. Byla to epocha kultu individua. Pojem individuum bylo podstatnou součástí rétoriky Thatcherové a Reagana v nové neoliberalistické normalitě osmdesátých let. V Anglii vládní rétorika zdůvodňovala redukci sociálních výdajů „individuální zodpovědností“ a nezbytnou redukcí role státu. Každý na svých vlastních křídlech. Výprodej veřejného majetku se masám prodával s tvrzením o efektivitě trhu a svobodě volby. Sociální báze státu, jako vzdělávání, zdravotnictví a celá role veřejného sektoru, byla neúprosně podkopána neoliberálními dogmaty a vírou, že trh (globalizované korporace) je nejlepší formou pro uspokojování lidských potřeb. Thatcherová proklamovala osvobození podnikatelského ducha a potlačení role státu. Začala tím, že srazila na kolena odbory a privatizovala hlavní státní aktiva. Navzdor své rétorice ve skutečnosti neredukovala roli státu, ale udělala ze státu servis pro velké firmy. Neosvobodila ducha podnikání, za jejího mandátu ekonomický růst nepřesahoval růst sedmdesátých let, ale koncentrace vlastnictví sebou nesla nebývalý růst vlastnické nerovnosti. Thatcherová dobře ovládala způsob, jak být přesvědčivou, manipulovala jistými pocity a latentními populistickými předsudky. Její adorování volného trhu a antistátní rétoriku převzala část veřejnosti, která byla dychtivá těmito metodami napravit vše špatné v Británii. Pro mnohé se to, co bylo kdysi považováno za extrémní sociální a ekonomickou politiku, stalo znamením doby. Během dvou let Thatcherová zlikvidovala pětinu průmyslové základny v zemi. Sektor služeb, finance a banky byly vydávány za nový ekonomický motor a velká část výrobního sektoru byla delokalizována do ekonomik s levnou pracovní silou. Podíl zaměstnanců výrobních sektorů na národním důchodu klesl z 65% na 53%. Velká část dobře placených pracovních míst ve výrobě, která vybudovala a udržovala národní ekonomiku je dávno pryč. Místo nich nastoupil režim špatně placených jobů a nejistých málo placených nekvalifikovaných pracovních míst v sektoru služeb, přišly realitní bubliny, dluhy z kreditních karet a zadlužení studentů, pomohlo to udržet ekonomiku nad vodou. Thatcherová navzdory své rétorice o pomoci malým podnikatelům a zaštiťováním se národním zájmem, usnadnila globalizaci, otevřela britskou ekonomiku a nechala volný průběh nadnárodním financím a společnostem. Je evidentní, že prosperita jedněch a prosperita druhých nejsou srovnatelné. Příslušníci supertřídy se rekrutují z megakorporací, tj. z globalistických elit, které vytváří politiku a generují se z nejvyšších vrstev financí, průmyslu, armády a stínových elit. To jsou lidé, jejichž zájmům Thatcherová sloužila. Tito lidé rozhodují o agendách Trilaterální komise, Bildbergu, G7, G8, NATO, Světové banky, Světové organizace obchodu atd., nesmíme zapomínat, že různé reflexní skupiny a think tanky, jako Council on Foreign Relations, Brookings Institute, Chatham House a rovněž Světové ekonomické fórum (WEF) vypracovávají politické strategie, které jejich politické loutky aplikují. WEF je momentálně hlavní hybnou silou „velkého resetu“, tektonického posunu, který cílí na modifikaci způsobu života.
Nová normalita.
Transformace velkého resetu se překládá do prostoru permanentních restrikcí fundamentálních svobod a do masového špiclování, subsistenční prostředky celých sektorů byly obětovány na oltář posílení monopolu a hegemonie farmaceutických společností, gigantů vrcholových technologií a zpracování dat, Amazonu, Googlu, velkých globálních řetězců, sektoru digitálních plateb, biotechnologických společností atd. Pod rouškou omezení šíření covidu a pod rouškou „čtvrté průmyslové revoluce“ probíhá velký reset, malé podniky zbankrotují nebo je převezmou monopoly. Ekonomiky se restrukturalizují, mnoho pracovních míst vymizí. Podle plánů WEF si veřejnost „pronajme“, co potřebuje: pod rouškou zelené ekonomiky a udržitelné spotřeby se zruší vlastnická práva. Po vypuknutí pandemie byly Světová banka a Mezinárodní měnový fond zaplaveny od zemí třetího světa požadavky na finanční pomoc, vznikla optimální situace pro ekonomické reformy v těchto zemích podle návodu globalistických center, tj. privatizace národních aktiv. Autoritativní kapitalistická elita podporovaná politickými technokraty cílí na co nejsilnější kontrolu nad světovou ekonomikou. Už se to nedá nazvat kapitalismus fundovaný svobodným trhem a konkurenci. Ekonomiky si zmonopolizují světoví hráči jako Amazon, Walmart, Facebook, Google a jejich miliardářští vlastníci. Nové klíčové trhy přinese zprivatizování všech aspektů přírody, které se promění v komercializované komodity a pod přikrytím ochrany přírody se uvedou na trh. Tzv. zelená ekonomika se vepíše do pojmu udržitelné spotřeby a klimatické nouze. Skupina miliardářů ovládne všechny aspekty hodnotového řetězce. Sami samozřejmě nesníží svou spotřeby, neutnou se od osobních tryskáčů a luxusních rezidencí. Snížení spotřeby se ordinuje masám. Volení zástupci se promění v technokratické dohlížitele tohoto systému. Politici celého světa převzali rétoriku velkého resetu WEF, mluví se o nové normalitě. Podstatným aspektem nové normality je potlačení individuálních a osobních svobod, jinak se nová zelená normalita nemůže prosadit. Spotřeba bez omezení už nebude otevřená pro většinu populace.
Už třicet let je velká část pracující třídy považována za nadbytečnou, tyto osoby byly obětovány na oltář neoliberalismu. Z důvodu automatizace a delokalizace ztratily svá zaměstnání. Dnes pozorujeme, že sta miliony lidí na světě ztratí základní subsistenční prostředky. Zapomeňme na „čtvrtou průmyslovou revoluci“ a její techno-utopické vyhlídky. Dnes jsme svědky obrovské restrukturalizace největších kapitalistických ekonomik. S pokročilou umělou inteligencí a automatizací nebude potřeba masová pracovní síla - a tedy též masové vzdělávání, sociální ochrana a systémy, které byly zavedeny z důvodu nutnosti replikovat pracovní sílu kapitalistické ekonomiky. V novém systému nemá místo excesívní individualismus (konzum), úroveň práv a politických a občanských svobod, na které jsme byli zvyklí, nebude tolerována.
Neoliberalismus dosáhl na vrchol, odbory neexistují, mzdy nízké, nepředstavitelná úroveň majetkové nerovnosti a likvidace systému Bretton Wood dala privátnímu kapitálu takovou míru svobody k zajištění zisku a politického vlivu, že tento důsledek byl nevyhnutelný. Gesce vjemů byla a je životně důležitá pro tuto cestu. Rétorika svobody a individuální zodpovědnosti fungovala v osmdesátých letech skvěle, napomohla gigantické akumulaci privátního bohatství. Dnes jde o gesci pojmů o veřejném zdraví a kolektivní odpovědnosti, je to součást strategie s cílem monopolně ovládnout ekonomiku hrstkou globálních hráčů. Vnímání svobody je též řízeno, po očkování se mnozí začínají cítit svobodnými. Svobodnějšími než v režimu covidového omezení, ale vůbec ne svobodnými
Minulá normalita.
Osmdesátá léta byla klíčovou periodou, která formovala rámec, v němž nyní žijeme. Byla to epocha kultu individua. Pojem individuum bylo podstatnou součástí rétoriky Thatcherové a Reagana v nové neoliberalistické normalitě osmdesátých let. V Anglii vládní rétorika zdůvodňovala redukci sociálních výdajů „individuální zodpovědností“ a nezbytnou redukcí role státu. Každý na svých vlastních křídlech. Výprodej veřejného majetku se masám prodával s tvrzením o efektivitě trhu a svobodě volby. Sociální báze státu, jako vzdělávání, zdravotnictví a celá role veřejného sektoru, byla neúprosně podkopána neoliberálními dogmaty a vírou, že trh (globalizované korporace) je nejlepší formou pro uspokojování lidských potřeb. Thatcherová proklamovala osvobození podnikatelského ducha a potlačení role státu. Začala tím, že srazila na kolena odbory a privatizovala hlavní státní aktiva. Navzdor své rétorice ve skutečnosti neredukovala roli státu, ale udělala ze státu servis pro velké firmy. Neosvobodila ducha podnikání, za jejího mandátu ekonomický růst nepřesahoval růst sedmdesátých let, ale koncentrace vlastnictví sebou nesla nebývalý růst vlastnické nerovnosti. Thatcherová dobře ovládala způsob, jak být přesvědčivou, manipulovala jistými pocity a latentními populistickými předsudky. Její adorování volného trhu a antistátní rétoriku převzala část veřejnosti, která byla dychtivá těmito metodami napravit vše špatné v Británii. Pro mnohé se to, co bylo kdysi považováno za extrémní sociální a ekonomickou politiku, stalo znamením doby. Během dvou let Thatcherová zlikvidovala pětinu průmyslové základny v zemi. Sektor služeb, finance a banky byly vydávány za nový ekonomický motor a velká část výrobního sektoru byla delokalizována do ekonomik s levnou pracovní silou. Podíl zaměstnanců výrobních sektorů na národním důchodu klesl z 65% na 53%. Velká část dobře placených pracovních míst ve výrobě, která vybudovala a udržovala národní ekonomiku je dávno pryč. Místo nich nastoupil režim špatně placených jobů a nejistých málo placených nekvalifikovaných pracovních míst v sektoru služeb, přišly realitní bubliny, dluhy z kreditních karet a zadlužení studentů, pomohlo to udržet ekonomiku nad vodou. Thatcherová navzdory své rétorice o pomoci malým podnikatelům a zaštiťováním se národním zájmem, usnadnila globalizaci, otevřela britskou ekonomiku a nechala volný průběh nadnárodním financím a společnostem. Je evidentní, že prosperita jedněch a prosperita druhých nejsou srovnatelné. Příslušníci supertřídy se rekrutují z megakorporací, tj. z globalistických elit, které vytváří politiku a generují se z nejvyšších vrstev financí, průmyslu, armády a stínových elit. To jsou lidé, jejichž zájmům Thatcherová sloužila. Tito lidé rozhodují o agendách Trilaterální komise, Bildbergu, G7, G8, NATO, Světové banky, Světové organizace obchodu atd., nesmíme zapomínat, že různé reflexní skupiny a think tanky, jako Council on Foreign Relations, Brookings Institute, Chatham House a rovněž Světové ekonomické fórum (WEF) vypracovávají politické strategie, které jejich politické loutky aplikují. WEF je momentálně hlavní hybnou silou „velkého resetu“, tektonického posunu, který cílí na modifikaci způsobu života.
Nová normalita.
Transformace velkého resetu se překládá do prostoru permanentních restrikcí fundamentálních svobod a do masového špiclování, subsistenční prostředky celých sektorů byly obětovány na oltář posílení monopolu a hegemonie farmaceutických společností, gigantů vrcholových technologií a zpracování dat, Amazonu, Googlu, velkých globálních řetězců, sektoru digitálních plateb, biotechnologických společností atd. Pod rouškou omezení šíření covidu a pod rouškou „čtvrté průmyslové revoluce“ probíhá velký reset, malé podniky zbankrotují nebo je převezmou monopoly. Ekonomiky se restrukturalizují, mnoho pracovních míst vymizí. Podle plánů WEF si veřejnost „pronajme“, co potřebuje: pod rouškou zelené ekonomiky a udržitelné spotřeby se zruší vlastnická práva. Po vypuknutí pandemie byly Světová banka a Mezinárodní měnový fond zaplaveny od zemí třetího světa požadavky na finanční pomoc, vznikla optimální situace pro ekonomické reformy v těchto zemích podle návodu globalistických center, tj. privatizace národních aktiv. Autoritativní kapitalistická elita podporovaná politickými technokraty cílí na co nejsilnější kontrolu nad světovou ekonomikou. Už se to nedá nazvat kapitalismus fundovaný svobodným trhem a konkurenci. Ekonomiky si zmonopolizují světoví hráči jako Amazon, Walmart, Facebook, Google a jejich miliardářští vlastníci. Nové klíčové trhy přinese zprivatizování všech aspektů přírody, které se promění v komercializované komodity a pod přikrytím ochrany přírody se uvedou na trh. Tzv. zelená ekonomika se vepíše do pojmu udržitelné spotřeby a klimatické nouze. Skupina miliardářů ovládne všechny aspekty hodnotového řetězce. Sami samozřejmě nesníží svou spotřeby, neutnou se od osobních tryskáčů a luxusních rezidencí. Snížení spotřeby se ordinuje masám. Volení zástupci se promění v technokratické dohlížitele tohoto systému. Politici celého světa převzali rétoriku velkého resetu WEF, mluví se o nové normalitě. Podstatným aspektem nové normality je potlačení individuálních a osobních svobod, jinak se nová zelená normalita nemůže prosadit. Spotřeba bez omezení už nebude otevřená pro většinu populace.
Už třicet let je velká část pracující třídy považována za nadbytečnou, tyto osoby byly obětovány na oltář neoliberalismu. Z důvodu automatizace a delokalizace ztratily svá zaměstnání. Dnes pozorujeme, že sta miliony lidí na světě ztratí základní subsistenční prostředky. Zapomeňme na „čtvrtou průmyslovou revoluci“ a její techno-utopické vyhlídky. Dnes jsme svědky obrovské restrukturalizace největších kapitalistických ekonomik. S pokročilou umělou inteligencí a automatizací nebude potřeba masová pracovní síla - a tedy též masové vzdělávání, sociální ochrana a systémy, které byly zavedeny z důvodu nutnosti replikovat pracovní sílu kapitalistické ekonomiky. V novém systému nemá místo excesívní individualismus (konzum), úroveň práv a politických a občanských svobod, na které jsme byli zvyklí, nebude tolerována.
Neoliberalismus dosáhl na vrchol, odbory neexistují, mzdy nízké, nepředstavitelná úroveň majetkové nerovnosti a likvidace systému Bretton Wood dala privátnímu kapitálu takovou míru svobody k zajištění zisku a politického vlivu, že tento důsledek byl nevyhnutelný. Gesce vjemů byla a je životně důležitá pro tuto cestu. Rétorika svobody a individuální zodpovědnosti fungovala v osmdesátých letech skvěle, napomohla gigantické akumulaci privátního bohatství. Dnes jde o gesci pojmů o veřejném zdraví a kolektivní odpovědnosti, je to součást strategie s cílem monopolně ovládnout ekonomiku hrstkou globálních hráčů. Vnímání svobody je též řízeno, po očkování se mnozí začínají cítit svobodnými. Svobodnějšími než v režimu covidového omezení, ale vůbec ne svobodnými
Žádné komentáře:
Okomentovat