Dariusz Oko

Proti dobové herezi

ČT nás sytí, jak zvykem, polopravdami o téměř uhynulé mediální svobodě v Polsku, Jaroslaw Kaczyński měl dokonce pytlačit v Sejmu a zkorumpovat opoziční poslance až nakonec prošel zákon omezující práva mimoevropských vlastníků médií. Že do polského éteru nemohou Rusové nebo Číňané, je podle ČT víc než dobré, ale v tomto případě utrpí americký vlastník a to je konec svobody, jakou svobodu vůbec ČT propaguje? Stejně originální představy o svobodě jako ČT mají německé soudy, a též se aféra dotýká Polska. Německé soudy jsou tradičně výkonnou rukou politické moci, psala o tom už Arendtová, změní se zákon a okamžitě se změní i spravedlnost. Polský kněz a hlavní teolog papežské univerzity v Krakově profesor Dr. habil. Dariusz Oko  byl odsouzen soudem v Kolíně k peněžité pokutě nebo 120 dnům vězení za studii o problému homosexuality v církvi  publikovanou v katolickém magazínu "Theologisches"   - za šíření nenávisti.  Výrok německého soudu a skandalizace Maďarska se dotýkají stejného problému, právo zpolitizovaných genderových organizací infiltrovat do jakékoliv společenské struktury. Nejde o práva homosexuálů hlásit se k svému typu lásky, ale jde o práva politických struktur, které na nich parazitují, devastovat jedině možnou udržitelnou formu západní společnosti.  

        Profesorova analýza nepopisuje jenom jeden aspekt krizového stavu v církvi, ale indukuje krizi církve v celé šíři. Církev je postavena na Novém a Starém zákoně, jakékoliv „modernizované“ čtení těchto textů učení neupřesňuje, ale neguje. Svatá Tereza Avilská v Las Moradas při hledání pravdy v hlubinách Písma byla psychologicky modernější než jsou dnešní povrchní „vědecké“ přístupy, modernější i metodicky, pravda se jí odkrývala až přes seberozdírající moře vlastních pochyb. Profesor Oko usiluje o návrat k církevní ortodoxii. K žádné moc hluboké ortodoxii, ale zcela normálnímu stanovisku, které bylo minulým generacím jasné, do církve žádná rozkoš nepatří. Samozřejmě pokud nám neplyne rozkoš z lásky k bohu. Výrok německého  soudu nemá žádnou oporu ve faktech, studie je přesnou exaktní analýzou situace v církvi, zpolitizovaný výrok soudu požehnal fyzické rozkoši v budovách seminářů a na farách, pravděpodobně soud vyšel z vlastní praxe.
        Profesor ve studii píše, že už jeho článek roku 2012 „S papežem proti homoherezi“ měl velkou odezvu mezi vysokým klérem, největší intelektuál na papežském trůně Benedikt XVI. s vývody souhlasil. Profesor píše, že není náhodné, že tímto krizovým aspektem v církvi se zabývají právě polští teologové, totiž Němec, Ital, Francouz atd. jsou blokováni svým prostředím, z kterého se obvykle nevzdalují, polský duchovní projde za svou kariéru spoustou zemí a je schopen jistého zobecnění. Profesor samotný prošel za svůj život 70 zeměmi a je oprávněn soudit o důsledcích genderové ideologie v církvi. Podle profesora semináře a mnišské řády dlouhé roky sloužily jako refugium pro homosex orientované věřící. Mladým mužům a ženám, kteří nejsou sezdáni, nikdy nemůže být dána možnost, aby např. na kolejích a internátech sdíleli společná ubytovací zařízení. Tato situace je obzvlášť prekérní pro mladé ženy, které mají podstatně hlubší emoční dimenze než muži, kterým jde vesměs pouze u ukojení chtíče. Pokud je hlavním důvodem vstupu do semináře uspokojení homoerotických vizí a skrytí vlastních sklonů, pak se evidentně pro toto povolání tato osoba nehodí. Když jsou tito muži vysvěceni a udělají v církvi kariéru až ke kardinálskému klobouku, otevírají brány seminářů svým podobně orientovaným komplicům a ruinují církev. Pokud má tento jev v seminářích masový charakter, zakládá to na obrovské tragedie a hanebné činy. Člověk, který žije v semináři v permanentním hříchu a vystřídá tucty sexuálních partnerů, není schopen se duchovně rozvíjet. Pro tyto lidi je křesťanská idea pouhou abstraktní formálností, na kterou vlastně ani nevěří, praktikují anti-evangelium. Nepublikované statistiky uvádí, že např. v USA 40% kněží a 50% biskupů část svého života strávili v aktivních homosexuálních vazbách. Ochránce měli např. v kardinálovi McCarrickovi nebo arcibiskupovi Rembert Weaklandovi. V USA se kněžská vokace oprávněně nazývá jako gay profese. V USA dokonce FBI faráře na rutinní bázi sleduje.  Podle profesora je situace v jižní Americe, v Itálii a Vatikánu bohužel ještě horší. Např. diplomatické služby Vatikánu mají nejhorší známku. Italskému knězi Battistovi Ricca, který během své funkce nuncia v Uruguayi vedl neuvěřitelný orgiastický homosexuální život, to nebránilo v jeho závratné kariéře ve Vatikánu. Dnes je jedním z nejdůležitějších vatikánských funkcionářů. Homo mafie má sílu ho ochránit.  Arcibiskup Józef Wesołowski byl ve funkci nuncia v Dominikánské republice znám všem tamním klukům, u kterých hledal sex dobrodružství.
         Dnes mají velký vliv na jmenování nových biskupů a v biskupské konferenci právě tato individua, která jednají proti antropologickým a morálním základům církve. Relevantní fakta se najdou např. v knize Frédérica Martelse „Sodoma. Pokrytectví a vláda ve Vatikánu“. Vysoce postavení amorální kněží, jako je kardinál McGarrick, patří do vězení, v dnešní církvi však jdou do předčasného  luxusního důchodu. Profesor Oko ve studii shromáždil celou řadu podobných případů. Pokud se církev proti těmto lidem nepostaví, dojde k jejímu spirituálnímu zhroucení a morální degeneraci. Každý člověk, i kněz, má tendenci si racionalizovat vlastní chyby, pro každé zlo si najde zdůvodnění. Věřící, kterým mají jejich amorální kněží hlásat Písmo, utrpí nesmírné duchovní škody, jsou svědky toho, jak kněží svým vlastním životem negují zvěst, kterou mají hlásat. Jedna amorálnost vleče sebou další, homosexuální kněží se bez skrupulí zmocní pozice, která by patřila kvalitnějším duchovním. Homosexuální mafie v církvi se podobá sicilské mafii nebo kalábrijské Ndragetě.
        Kardinál Ratzinger v předvečer svého zvolení papežem: „Kolik špíny je v církvi, a zvlášť mezi těmi, kteří by ji měli být nejvíc oddáni. Kolik pýchy a sebeoslavování. Pane, tak často je tvá církev potápějící se lodí, do které proniká voda ze všech stran. Na tvém poli je víc plevele než obilí. Jde strach ze špíny na tváři tvé církve.“