Po prohrané válce s Ázerbájdžánem prochází Arménie očistným obdobím, často i očistcem, krize dává možnost zbavit se minulých pověr a začít jinak. Arméni dnes často hledají inspiraci u Číny, obě země se podobají dlouhou historií, v minulosti jejich národy staletí vedly světovou civilizaci, obě země mají silné povědomí o své minulosti a ta zde silným způsobem ovlivňuje současnost. Číně se podařilo svázat budoucí i s komunistickou minulostí, využili této minulé zkušenosti ve výzvách moderní doby. Číňané nikdy nepodlehli liberálním receptům a vždycky rozvíjeli klíčovou komunistickou ideu o prioritní roli průmyslu. Čína má obdivuhodný systém výchovy národních elit, který má tisíciletou tradici a je funkční dodnes, tyto elity jsou schopny dát adekvátní odpověď na sebesložitější společenský problém. Čína dokázala využít svůj tisíciletý kulturně-civilizační potenciál, dokázala nemožné, spojit systém plánovité ekonomiky s liberální ekonomikou. Ve většině států plánovité ekonomiky došlo k ekonomickému kolapsu a za ceny výprodeje své národní suverenity je liberální západ podle svých priorit postavil na nohy. Čína je bezesporu ojedinělým příkladem jak minulost může napomoci budoucnosti. Liberalizace ekonomik zemí socialistického bloku byla založena na negaci komunistické minulosti. Léčba šokem nebo taky hysterickou politikou zaměnila neefektivní za pseudoefektivní, blaho konzumu je doprovázeno duchovním a kreativním úpadkem.
Politolog Garyk Arutjunan je dobrým znalcem čínských reálií, píše o Číně v arménsko-ruské revue NoevKovceg. V historii lidstva jsou období, kdy i ty nejhumánnější ideje se obrací v chiméry, které se nemilosrdně vypořádají se svými tvůrci a následovníky. Něco takového nastalo ve středověku v křesťanství v období inkvizice. Síla podobných ideologií a učení se projeví ve způsobu, jak jsou schopny se regenerovat a obnovit v nové duchovnosti a dál přispět k rozvoji lidstva. Mnohé v tomto procesu závisí od momentální kvality národů. V postsovětském východním prostoru pojem socialismus skrývá velkou dávku negativního, obzvlášť pro mladé. Ovšem tato ideologie v sobě skrývá sociální rovnost a spravedlivé rozdělení společenského blaha. Není pochyb o tom, že názor na tuto ideologii je důsledkem chyb komunistické strany SSSR. Negativní postoj vedl v bývalém východním bloku k rozpadu prakticky všech aspektů společenského života. Liberalizace ekonomiky znamenala rozdání klíčových odvětví, a okamžitě se dostavila masová degradace v duchovně-intelektuální rovině. Komunistické straně Číny se podařilo přesvědčit lid, že její vedení obstojí ve všech aspektech. Strana dokázala rozvinout a transformovat svoji ideologii, učinila ji konkurenceschopnou a efektivní. Zabezpečila každému členu společnosti najít společenské uplatnění podle svých schopností. Je očividné, že zde sehrála klíčovou roli historická a civilizační tradice a mravní báze čínského národa, kde se klade akcent na úctu a lásku k práci, na znalosti a moudrost a pokorný přístup k historii a minulému. Výrazem tak vysoké kultury jsou slova velkého stratéga Wu Tzu: „Starost o stát musí být vepsána v duchu lidí a v lásce k lidem“. V takovýchto podmínkách se v Číně formovalaa národní elita, která měla strategické myšlení a jasnou vizi budoucnosti. Idea socialismu se zde narodila již v 5. století v postulátech filozofa Mo Tzu. Po druhé světové válce se Čína nacházela v složitých podmínkách, ekonomika a sociální instituty v rozkladu. Pro lidi neobyčejně surové a dramatické životní podmínky. Země potřebovala autoritativního vůdce. Některé Mao Cetungovy kroky, jako politika velkého skoku a kulturní revoluce neměly žádné oprávnění. Pravděpodobně jedním z prvních, kdo si to uvědomil, byl velký kormidelník samotný, v roce 1971 předal moc Čou En-lajovi. Vynikající čínský politik Teng Sio Ping se inspiroval Sun Tzu, strategie přítomnosti znamená uchvácení budoucího. Tengovi se podařilo vkomponovat liberalismus a národně konzervativní konfucianismus do systému země a to při uchování komponent socialismu. Teng byl prvním, kdo aplikoval princip, podle kterého ideologie je komplexem instrukcí zabezpečujících nejefektivnější režim fungování a propojení probíhajících procesů. V důsledku jím nastartované politiky se Čína stala supervelmocí, první zemí v mnoha oblastech života. USA nedávno vydělily 250 miliard dolarů, aby dohnaly čínský technologický náskok.
Čínský civilizační průlom je v první řadě umožněn tím, že v administrativně-politickém systému této země platí princip meritokracie, v souladu s tímto principem vedoucí místa ve společnosti musí zaujímat ti nejlepší, ti nejschopnější a nejlépe připraveni. Podle Kondratěv-Wallersteinovy teorie velkých cyklů ve světě existují 500leté geopolitické cykly, která navozují kvalitativní změny v světové geopolitické architektuře. Mnohé nasvědčuje o tom, že začal nový cyklus a končí cyklus globální anglosaské dominance. V novém cyklu mnohé děje budou probíhat podle kánonu čínských meritokratů, podle všeho to bude epocha předmětného dialogu civilizací, který obohatí svět nejenom v materiálním aspektu, ale i v duchovně-kulturním. Čínský model není založen na přírodních zdrojích, ale na lidském kapitálu a efektivním řízení, tento model vyžaduje administrativní mistrovství vyšší kvality než demokratický model. Z čínského modelu sleduje síla národa, ekonomický zázrak, rozvoj vědy, umění, vzdělání, sociální vymoženosti i vojenská moc. Liberální demokratický model je velmi rizikový pro vlastní stát.
Čínská cesta
Žádné komentáře:
Okomentovat