pondělí 26. července 2021

tradiciones custodes

Pokrokový jezuita

Papežským dekretem Tradiciones Custodes se anulovaly dispozice  výnosu předchozího papeže Benedikta XVI. Summorum pontificum, který připustil tradiční katolickou liturgii tzv. mši Pia V. Papež František tedy zakázal tradiční latinskou liturgii, zdůvodnil to zachováním jednoty kultu. Z jakého důvodu se papeži nezamlouvá starý latinský obřad? Když koncem šedesátých let 2. vatikánský koncil nahradil tradiční obřad zmodernizovanou zjednodušenou liturgií, vedlo to k rozkolu v církvi, v roce 2007 papež  Benedikt XVI. dekretem Summorum pontificum povolil tradiční obřad a poté se pomalu začala obnovovat jednota církve s tradicionalisty. Katolické kostely se vyprazdňují, ale latinský tradiční obřad např. v Anglii přitáhl do církve spoustu nových věřících, převážně mladých. V Tradiciones custodes papež František definuje starý obřad jako rebelii, která zakládá na rozkol, a to právě v okamžiku, kdy byla dosažena integrace s tradicionalistickými biskupy. Papežův výnos se interpretuje jako přímý útok na stále žijícího papeže Benedikta. Bergoglia vydávají mainstreamová média za milosrdného, ale ve skutečnosti jde o diktátorského a bezcitného jezuitu. Kardinál Gerhard Ludwid Müller napsal: „Tradiciones Custodes nemají dogmatický charakter, papeži jde o disciplínu, může to být změněno příštím papežem“. Papež je tragickým výplodem desetiletí liberalismu, hlásí se k diverzitě a decentralizaci v církvi, společně se modlí s muslimy, ale katolíkům předepisuje nejen čemu se má věřit, ale absurdně i jak se modlit. Proč má být tradiční latinský obřad zakázán?

         Bergoglio tímto výnosem anuloval liturgickou stabilitu v církvi, nejde jenom o formální spor o podobu liturgie, ale o obsah celé věrouky a relativizaci posvátného, které má kořeny v tradiční Evropě. Francouzský filozof Onfray, který je sice ateista, ale intimně obeznámený s podstatou a významem křesťanské víry, v tribuně ve Figaru odkrývá, co se skrývá za Bergogliovým výnosem. V této záležitosti jde o pokračování modernizujícího koncilu Vatikánu II., stručně jedná se o eliminování posvátného a celé transcendence. Progresívní klan proti Tradici, ve hře je smysl posvátného. Bergogliův výnos je zlovolný ve formě i v obsahu, z modernizovaného Říma nepřijde žádné milosrdenství. Onfray píše, i když bůh není v mém světě, můj svět byl učiněn možným bohem křesťanů. Křesťanství formovalo civilizaci, kterou sdílím, kterou  mohu milovat a bránit aniž bych bral na někoho ohled a prosil za odpuštění pro nějaké její chyby nebo si klekal před někým na kolena. Jsou šílenými, kteří zavrhují křesťanství a odpírají mu právo na existenci. Papež Benedikt XVI. byl papežem filozofem, František má daleko k jeho niveau, ale nechybí mu jezuitská křivost. Bergoglio je původně chemik formovaný peronismem, Ratziger je profesí teolog formovaný antinacismem. Ratzingerův diskurs 12. září 2006 v Řezně na univerzitě byl jeho nejsilnějším aktem, v osobní exegezi prezentoval v dialogu situovaném do XV. století diskuzi mezi císařem Manuelem II. a perským vzdělancem. Pozvání k reflexi nad antinomickým charakterem křesťanství a islámu, nad otázkami rozumu a víry a násilí, bylo to celoplanetárně vydáváno za urážku islámu. Největším aktem papeže Františka – nechal se fotografovat před křížem na němž Kristus má vestu zachráněného imigranta. To je triumfující ikona druhého vatikánského koncilu, který obětoval posvátné a transcendentální kvůli profitu z ušmudlaného moralizování. V této logice je třeba chápat rozhodnutí papeže Františka, zrušit rozhodnutí Benedikta XVI, kterým se dovolil latinský obřad těm, kteří si to přejí.
       S Vatikánem II. se kostely vyprazdňují, náboženství, která uchovávají tradiční latinský obřad naplňují nejen kostely, ale i semináře. Laicizace obřadu a farář s kytarou a s „Jezíš, Jéééžíš, Ježíš, přijď..“, eliminuje posvátné a transcendentální. Duch křesťanství dal vzniknout civilizaci alegorie, symbolů a metafory. Duch židovství spočívá v hermeneutice, křesťanství ve vyjevení parabol. Židé stvořili hermeneutiku pro nejznalejší, pro rabíny, studenty kabaly; křesťanství formovalo lidovou hermeneutiku pro věřící, jejichž historie se konfrontují s historií posvátného. Latinský rituál je dědictvím genealogie naší civilizace, skrývá v sobě linie rituálů, oslav, modliteb, které krystalizovaly do totálního představení – Gesamtkunstwerk. Pro ty, kteří věří v boha, se má latinský obřad k obřadu, který preferuje papež František, totéž co římská basilika doby svatého Augustina k bytu na sídlišti; marně tam hledáte posvátné a transcendentální, ve Františkovi není žádná spiritualita. Řekněme to stručně – papež František dělá dobře to, proč tam byl poslán. Proč vůbec žijeme v epoše dvou papežů?

Žádné komentáře: