Moc peněz problematické
Amerika je polarizována, v roce 2016 když Trump odkryl fakta o sociální propasti mezi Amerikou práce a blahobytnou Amerikou, vzbudilo to úžas, Trumpa vynesla do prezidentského úřadu Amerika práce, ostatní segmenty společnosti byly a jsou zuřivě antitrumpovské. Sociální nerovnosti zčásti vysvětlí akcelerující destruktivní tendence ve společnosti, někdy mohou záměrně ideologie zastřít materiální podstatu společenských konfliktů. Ve společnosti, kde vidíme umírat postižené Covidem v rozsahu, že by ani africké země nemusely závidět, navíc v nemocnicích s personálem, z kterého dýchá hrůza, udeří jeden fakt, od března loňského roku skupina 650 superbohatých Američanů si navýšila burzovním podnikáním majetek o bilion dolarů, podle Daily Mail z počátku ledna 10 nejbohatších lidí na světě si od vypuknutí pandemie navýšilo majetek o 300 miliard dolarů.
I u profesionálních skupin, jako např. právníci, se pozoruje pokles příjmového mediánu, částečně též důsledkem toho, že dnes ve srovnání s rokem 1970 je jich per capita pětkrát víc. Čím víc lidí hledá příjmovou bezpečnost v profesionálním titulu, pak tito tituly ztrácí ekonomickou hodnotu. Ani levice, ani pravice nejsou schopny uchopit problém a definovat strukturální síly za něj zodpovědné, protože oba dva ideové náhledy operují na falešných předpokladech, vychází z toho, že Amerika zažívá reálný ekonomický růst a to stejného typu jako to bylo před rokem 1970, kdy růst byl korelován s technologickými inovacemi. Leví i praví věří, že problematické je pouze sdílení profitu. Ale všechno svědčí proto, že reálným problémem je fakt, že dnešní růst je jiný než Amerika znala. Psali o tom už před lety Tyler Cowen a Robert J. Gordon, ale z nějakých důvodů se jejich teze ignorují. Ekonomický růst má dva zdroje: populační růst a růst produktivity. Populační růst nezvedá životní standard, růst produktivity znamená vyrobit víc menšími prostředky. Životní standard sleduje růst produktivity. Když v sedmdesátých letech klesal růst produktivity a následoval i životní standard a mzdy, byl to hlavní důvod proč začal růst dluh ve všech úrovních. Lidé si neuvědomili, co se děje, pokračovali v utrácení jako by existoval reálný růst nebo došlo k jeho dočasnému zpomalení. Ale nebyl to tento případ, konzumenti až po vlády vyplňovali dluhem rozdíl mezi skutečným a očekávaným růstem produktivity. Tedy zpomalení inovačního tempa vedlo k procesu financializace společenského pohybu, tj. ke kynutí ekonomiky. Pozoruje se to nejen u dlouhodobého růstu akcií, ale i na faktu, že burzovní indexy rostou víc než HDP. Víc vynese kapitál než práce. Vede to k začarovanému kruhu, kde tvorba peněz jde z finančních bublin, které bobtnají, zaplavují trh větší likviditou, která obohatí právě nejbohatší nahoře a ostatní stagnují. Před 50 lety to nejdřív postihlo nižší třídy na příjmovém žebříčku, pak střední třídy, profesionální třídy a pomalu se tento ďábelský cyklus dotýká i bohatých, kteří se nedostali mezi super-bohaté.
Tíživá situace obzvlášť v USA, kde se člověk tradičně chápe v termínech růstu, dynamiky a schopnosti každé generace přetrumfnout své rodiče. Když se růst zastaví nebo zpomalí, nemůže člověk plnit svá finanční, politická ani kulturní očekávání. Důsledkem je profesionální a ekonomická frustrace, která sublimuje do politické nenávisti, lidská energie místo inovativní činnosti se nasměruje do honů na sociálních sítích. Tento vadný směr, který mystifikuje reálné ekonomické příčiny konfliktu, je vektorem sociálního a politického úpadku, který není udržitelný a je reálnou hrozbou americkému způsobu života. Návrat k růstu a prosperitě vyžaduje inovace a sociální mobilitu, koncentrace na informační technologie ničemu nepomůže, stejně tak jako fiskální nebo monetární stimuly, které problém jenom posílí. Řešení není ani jednoduché, ani snadné. Věci se musí začít dělat jinak, musí se rozbít posvátná tabu. Nejdřív je třeba pojmenovat problém a definovat cíle.
Žádné komentáře:
Okomentovat