Globálně a neglobálně
Minulý týden se na stránkách davoského World Economic Forum objevilo video konference významných, kde hlavní referát držela Ursula von der Leyenová, dozvěděli jsme se, jak se těší na „Great Reset“, evropská vůdkyně poslední měsíce zatím jenom zpovzdálí sledovala, jak se vyjádřila, úžasnou iniciativu velkého resetu, evropská vůdkyně neví, zda-li po překonání pandemie bude svět ochoten dál kooperovat, ale Evropská unie pod jejím vedením bude určitě ochotně kooperovat. Podle Leyenové Covid je úžasným akcelerátorem změn – v politice klimatu, v digitálních technologiích a geopolitice, prozradila, že komisariát Evropská unie ví o vazbách mezi nárůstem infekčních chorob a nárůstem světové temperatury. Vedení EU vypozorovalo, že tropické choroby, jako horečka dengue se objevila i v Chorvatsku, v roce 2050 budou moskyti žrát o 500 milionů lidí víc než dnes.
Leyenová přišla se zajímavým postřehem, pozorovala, že v období pandemické izolace narůstá inovativní kapacita malých firem, do Česka to ještě nedorazilo. Vůdkyně působila velmi dobrým dojmem, lesknoucí se oči a mladistvý svůdný úsměv, pravděpodobně si před pořadem dala na kuráž pár panáků. V poslední době na WEF podobně hovořil princ Charles, Melinda s Billem a pár hollywoodských veličin. Těžko se vyvrací jejich krásné fantazie, nejabsurdnější na celé věci je, že WEF mluví o velkém resetu, ale s ničím konkrétním kromě fantazií o masových fake kampaních na světovém internetu nepřišlo a EU se s otevřenou náručí přidává předem, téměř jakoby platilo, čím větší nesmysl a čím měně přirozené soudnosti, tím vítanější. Jedna zajímavá odezva na socsítích na referát Leyenové, na moskyty nejlíp zabírá DDT. Tradičně se obtížně vyvrací politické porno, je totiž i silnější než demagogie, kdy vůdci stojí mimo použitou metodu, v pornu jsou vůdci aktéry, které si metoda sama našla. Argumentovat přirozenou soudností a dějinami proti těm, kteří píší příští dějiny, nemělo nikdy moc šancí, v osmačtyřicátém mohli komunističtí vůdci líčit budoucnost podle své fantazie, podobně jako WEF a von der Leyenová, operovat dějinami a soudností působí v takovém střetu obvykle nemoderně a omšele. Pozitivní, materiálně založené konstrukce, které mají v jádru přirozenou lidskou soudnost, jsou argumentačně zajímavější a historická opora a přirozená soudnost jim dávají větší věrohodnost než mají fantazie EU komisařů. V tomto smyslu je zajímavější a nosnější než referát von der Leyenové reflexe Manlia Triggianiho v kulturně-politickém Barbadillo.
Nový globální řád, který chtějí nastolit ekonomičtí potentáti, cílí na eliminování všeho, co připomíná identitu, historii a tradici, zaštiťují se lidskými právy a demokracií. Stát vydávají za nedokonalou entitu, která musí rychle zmizet, musí vyklidit pole novému typu suverenity: rozhodování převezmou nadnárodní struktury. Liberální evoluce kráčí směrem k nadstátní struktuře, kde je hlavním imperativem volný pohyb zboží a osob. Vazba mez státem a občanem přestane mít hereditární formu kulturní, etnické a historické spolupatřičnosti, ale stane se smluvní, stát zajistí zboží a služby a občan poslušnost institucím. Kontrakt může být podle potřeby rozvázán. Smluvní vize má daleko od francouzské, německé, italské atd. mentality, tyto národy pociťují věčnou spolupatřičnost k určité realitě, je to vztah člověka, který je garantován prostřednictvím rodiny, města, přáteli, příbuznými. Pokud se začne diskutovat o tomto základním schematu, míří to na jeho eliminování a pomalou destrukci sociálních vazeb, do programu eliminování identity patří nepřirozené sociální kroky (adopce dětí homosexuálními partnery, pronajatá děloha vykořisťované ženy, medicínské administrování prostředků, které blokují přirozený vývoj mladého člověka..).
Člověk, který žije ve své identitě, přenáší svůj primární pocit do jiných forem loajality (k vlastní rase, etniku, náboženství, polis) až do podoby skupinové sebeobrany. Člověk není ochoten zemřít za superstát, který je založen na smlouvě, ale je schopen se obětovat za ideu, která přežila generace a je spojená s pojmy vlast a národ. Anglické přísloví to vystihuje: Right or wrong, my country (správná nebo chybná, je to má vlast). Národní spolupatřičnost neznamená pouze život s osobami podobné mentality, historie, jazyka a tradic, ale též generuje vizi budoucnosti, která staví na společných hodnotách, obětech, na rodinné historii, na bázi zákonů a institucí, s kterými se člověk identifikuje. Identita je dobře definovaný a silný pojem, masová imigrace z jiných částí světa narušuje tento pojem, akcentuje rozdělení, obzvlášť když noví příchozí jsou příliš odlišní a nelze je integrovat. Nová situace i je tlačí k tomu, aby potvrdili svůj odstup od hostitelského národa a prokázali vůli neintegrovat se. V dnešní době má národ smysl a prioritu první kategorie, především proto, že jedině on může zajistit člověku zachování vlastní identity, v epoše. která usiluje o její eliminaci. V době unifikující transformace historického člověka do podoby masového konzumenta bez historie a teritoria, bez tradic a zvyků, má termín vlast klíčový význam.
Nový globální řád, který chtějí nastolit ekonomičtí potentáti, cílí na eliminování všeho, co připomíná identitu, historii a tradici, zaštiťují se lidskými právy a demokracií. Stát vydávají za nedokonalou entitu, která musí rychle zmizet, musí vyklidit pole novému typu suverenity: rozhodování převezmou nadnárodní struktury. Liberální evoluce kráčí směrem k nadstátní struktuře, kde je hlavním imperativem volný pohyb zboží a osob. Vazba mez státem a občanem přestane mít hereditární formu kulturní, etnické a historické spolupatřičnosti, ale stane se smluvní, stát zajistí zboží a služby a občan poslušnost institucím. Kontrakt může být podle potřeby rozvázán. Smluvní vize má daleko od francouzské, německé, italské atd. mentality, tyto národy pociťují věčnou spolupatřičnost k určité realitě, je to vztah člověka, který je garantován prostřednictvím rodiny, města, přáteli, příbuznými. Pokud se začne diskutovat o tomto základním schematu, míří to na jeho eliminování a pomalou destrukci sociálních vazeb, do programu eliminování identity patří nepřirozené sociální kroky (adopce dětí homosexuálními partnery, pronajatá děloha vykořisťované ženy, medicínské administrování prostředků, které blokují přirozený vývoj mladého člověka..).
Člověk, který žije ve své identitě, přenáší svůj primární pocit do jiných forem loajality (k vlastní rase, etniku, náboženství, polis) až do podoby skupinové sebeobrany. Člověk není ochoten zemřít za superstát, který je založen na smlouvě, ale je schopen se obětovat za ideu, která přežila generace a je spojená s pojmy vlast a národ. Anglické přísloví to vystihuje: Right or wrong, my country (správná nebo chybná, je to má vlast). Národní spolupatřičnost neznamená pouze život s osobami podobné mentality, historie, jazyka a tradic, ale též generuje vizi budoucnosti, která staví na společných hodnotách, obětech, na rodinné historii, na bázi zákonů a institucí, s kterými se člověk identifikuje. Identita je dobře definovaný a silný pojem, masová imigrace z jiných částí světa narušuje tento pojem, akcentuje rozdělení, obzvlášť když noví příchozí jsou příliš odlišní a nelze je integrovat. Nová situace i je tlačí k tomu, aby potvrdili svůj odstup od hostitelského národa a prokázali vůli neintegrovat se. V dnešní době má národ smysl a prioritu první kategorie, především proto, že jedině on může zajistit člověku zachování vlastní identity, v epoše. která usiluje o její eliminaci. V době unifikující transformace historického člověka do podoby masového konzumenta bez historie a teritoria, bez tradic a zvyků, má termín vlast klíčový význam.
Žádné komentáře:
Okomentovat