sobota 3. října 2020

valka karabach pompeo

Nefast

Americký pomocník ministra Pompea pro otázky Euroasie Philip Reeker se konečně vypravil do Turecka jednat o situaci na Kavkaze? O čem bude jednat? Jednoduché. O tom, co je výhodné pro americký režim, pokud mu Turci slíbí, že nebudou brát od Rusů rakety, je dojednáno. Pompeo dnes ráno takticky avizoval, doufá, že informace o syrských islamistech bojujících na ázerbájdžánské straně se nepotvrdí. Informace se potvrdila už před pár dny. Na facebooku zprávu o Reekerově návštěvě Turecka komentuje Arthur Ian: „Kde je podpora západních demokracií – přece jsme provedli sametovou revoluci? Všichni nám aplaudovali, dávali nás ve všech televizních kanálech. Kde je svět svobody a demokracie, který povstane na obranu lidských práv a práv národů. Proč nevyjadřujete podporu revolučnímu vedení Arménie proti diktátorovi Alijevovi?“ Artur Ian bere revoluční samet doslovně. Česká televize to nejdůležitější z oblasti: štěk o tom, že v Karabachu utrpěli zahraniční reportéři, Francouz byl lehce poraněn. 

      Stěpanakert, neobyčejně krásné arménské město, budovalo se dvacet pět let z příspěvků Arménů v diaspoře, stavební materiál se dovážel komplikovanou cestou z Ruska, před příchodem turkofonních armád se nejdřív vylidní, pak se zaplní ázerbájdžánskými muslimy. Stejně tak se renovovaly v Karabachu úchvatné křesťanské chrámy z počátků křesťanství.
       Včera ázerbájdžánský velvyslanec v Moskvě prohlásil, že Ázerbájdžán rychle zničí všechny mosty v Karabachu. Pokud kdo sledoval pomalý, dvacet pět trvající postup výstavby Karabachu, budování infrastruktury, kultury, průmyslových odvětví atd. za cenu velkých obětí celého arménského národa, často i velmi chudých lidí, kteří se obětují ve prospěch vlasti, musí nevýslovně trpět ázerbájdžánsko-tureckým bombardováním a tolerováním turkofonní agrese Evropskou unií. Zde je patrný jeden velmi negativní aspekt evropskounijního monstra, tvrdě reglementovaná společná zahraniční politika, která se jenom velmi povrchnímu pozorovateli může jevit výhodnou pro Evropu, nakonec prokáže svůj velmi negativní důsledek i pro jednotlivé evropské národy samotné. Tato politika je diktovaná Německem s kompromisním ohledem na francouzské zájmy, podstatné je, že evropské národy nemohou uzavírat přirozené mimoevropské aliance. Pokud by jeden dva evropské státy stály nekompromisně za Arménii a Karabachem, Ázerbájdžán by se do tohoto dobrodružství nepustil. Na druhé straně arménská strana této aliance by byla v mnoha směrech včetně ekonomiky pro evropské partnery velmi obohacující.   
      Na videích z fronty jsou spíš starší Arméni, nebo evidentně prostí mladí lidé, mladí sorosovci, kteří se zmocnili v arménské sametové revoluci centrálních postů ve vládě a v médiích, na frontě nejsou vidět. Pašinjanovi stoupenci štvali nehorázným způsobem proti Rusku, na rozdíl od českých havlistů, musí arménští sametoví revolucionáři vládnout a organizovat stát a dnes dokonce vést válku, tady už sametová demagogie nefunguje. O kapacitě Pašinjanovy vládní sestavy vládnout lze mít velké pochyby, např. jmenoval šéfem výzvědné služby svého 26letého stoupence, arménská média se napojila na americkou mediální podstavu jako je CNN, NBC atd. a vede se plíživá travičská kampaň proti Rusku. Pašinjan poskytl ruské televizi koncem září rozsáhlé interview v ruském jazyce. Proč asi? Dva měsíce před zahájením války nechal zavřít vysílání posledních čtyř ruských kanálů, aby chránil informační prostor před cizím vlivem. Šéf arménské komise pro televizi a rádio Tigran Akopjan objasnil, že na arménském teritoriu mohou působit jen kanály, které šíří univerzální lidské hodnoty a neobsahují politické a propagandistické komponenty.  
      Naštěstí pro Arménii Rusko dnes nedovolí Alijevovi, aby zemi zničil, ale nebude arménským sorosovcům a konfidentům západních agentur dělat štít. Konflikt oslabí politické pozice Pašinjanovi i Alijevovi a budou nahrazeni, nastoupí realisticky uvažující strany. Obě strany byly velmi blízko mírové dohodě v roce 2011, kdy pod patronací prezidenta Medvěděva v Kazani jednal Alijev s tehdejším prezidentem Sargsjanem, dospělo se k tzv. Kazaňské formuli, tenkrát experti tvrdili, že plán má z 95% souhlas obou stran. .

Žádné komentáře: