tep doby

Tep doby

Vágní dobové vlny po několika desetiletích mění svůj směr, Asi to vyplývá z neuchopitelné podstaty věci a neméně též z přirozeného pocitu nudy, který ovládne společenské podvědomí. Ovládané i vládnoucí. V polovině osmdesátých let už bylo do té míry pozdě na nějakou perestrojku, i kdyby bylo Bilakovo dogmatické křídlo v předsednictvu eliminováno, všeobecná nuda byla tak silná, že nějaký duch systémové reformy a obrody už nebyl možný. V Radeckého pochodu to geniálně ztvárnil Joseph Roth, monarchie už všechny nudila, vyčerpaly se možnosti jejího existování, a absurdně právě tato středoevropská organizační podoba by byla z mnoha důvodů tou nejoptimálnější. 
      Jaká je v tomto smyslu dnešní situace?  Počínající dobový chaos. Minulé se přežilo a možná to ani nevíme, nuda a hnus ovládly naše podvědomí. Staré partaje a aliance se hroutí jako domek z karet. Žádná revoluce od mladých Turků nehrozí, naopak, jsou připraveni se transformovat do ještě tvrdších hlídacích psů establishmentu, vymodlit si flek v nadnárodních institucích. Celá tato struktura impéria bez imperátora je extrémně nezajímavá a nudná... a naštěstí málo stabilní.
     Nové tisíciletí a především ekonomická krize 2008 nastolily obrat v dobové vlně. Lidstvo věčně nemůže žít v konci historie, v extrémně nudné sebevražedné poloze. Od počátku tisíciletí nejdřív signály něčeho zajímavějšího a historicky platnějšího, dnes už lze mluvit o suverenistické a populistické revoluci v západní Evropě i  Americe. Národní resp. státní suverenita v intuici lidových vrstev je to podstatné až nejpodstatnější. Mediálně pojmenované populismus. A protože úhlavním nepřítelem národní suverenity je liberální globalismus, lidové populistické usilování se zhmotňuje v konzervativní pokojné revoluci. Dnes si konkurují tři eticko-politické bloky – globalistický, ekolo-socialistický, konzervativní nebo národně suverenistický. Paradoxně do suverenistického bloku v některých zemích patří i komunisté, např. v Portugalsku, Česku, v Itálii jedna část komunistického hnutí, v Řecku Tsipras zradil vlastní program, obelhal voliče a velmi rychle se adaptoval na globalismus a antipopulismus Evropské unie a její centrální banky. Suverenisty jsou nevyhnutelně všechny politické strany, které mají v centru práci a ne směšné politickokorektní zastírající boje. Populismus a suverenismus dnes dospěly do vyšší organizační a ideové podoby.
        Vyjasňuje se podoba primárního konfliktu, na jedné straně politické a společenské síly, které pohrdají, ať otevřeně nebo zastřeně, tisíciletými civilizačnímu hodnotami a institucemi, oproti silám, které se tradičními hodnotami zaštiťují – národem, rodinou, komunitou, jazykem, náboženstvím, přirozenou sexuální diferenciací. V konzervativním suverenistickém bloku se stírají tradiční rozdíly mezi levicí a pravicí. Sociální ochrana a akcent na práci mohou lépe a efektivněji existovat v národním rámci než v globalistickém dirigismu. Kapitalismus dobře fungoval až do kolapsu komunistického bloku, pak arogantní pocit vítězství otevřel negativní cesty nadřazenosti trhu nad všemi ostatními společenskými kategoriemi. Hlavním vývojovým motorem se stala idea násobit a produkovat finance. Až do polohy monstrózních finančních bublin jako 2008 a v nemalé míře je to např. i palmový olej degenerující mozek v českých čokoládách a sušenkách. Kapitalismus může dobře fungovat pouze pokud má nebezpečné protivníky, s pistolí u čela? V období studené války si svobodné země nemohly dovolit volit průměrné a podprůměrné politiky, jako je běžné dnes. Pouze národní prostředí, bez nadnárodního korumpujícího dozoru, a jemu odpovídající politická a mediální organizace, dává možnost vybírat a volit kvalitní lidi.