varsava

Jak to všechno bylo? Varšava 75 let.

Zdánlivě můžeme interpretovat a vykládat minulé, jak se nám to hodí do krámu. Nikdo nám v tom nemůže bránit. Kdysi se vydávala první republika za místo velkého utrpení vykořisťovaných, ostatní v tomto plánu nebylo moc významné. Nejvíc však tuto propagandistickou verzi narušoval nejdůležitější propagandistický nástroj režimu, televize samotná. Filmy, Any Ondra, Werich, Voskovec, Hašler, hudba, literatura, úžasný průmysl atd., prostě všechno z předválečného období bylo přitažlivé a fascinující. Stejně tak dnes, evropskounijní propaganda ve verzi národních servitorů vydává období vlády jedné strany za sovětskou okupaci, kdy v té nejbigotnější propagandistické verzi, kterou se infikuje mládež, se vytváří dojem, že se vraždilo a zavíralo ve velkém. Režim trval čtyřicet let a procházel neuvěřitelnými peripetiemi, od období teroru padesátých let, přes neobyčejně tvůrčí a otevřená šedesátá léta a skončil všeobecnou apatií, jak na straně vládnoucích, tak těch ovládaných, v osmdesátých letech.
      Stejně jako v komunistickém režimu, i dnes je kupodivu televize silným nástroj k vyvrácení vlastní demagogie a lží. Den za dnem nás bombarduje ČT filmy a pořady z komunistického období, kupodivu i ti, kteří kdysi ignorovali režim a bez televize obešli, jsou dnes překvapeni tehdejší kvalitou. I ta z tehdejšího pohledu slabá detektivka, se jeví jako skvost ve srovnání s tím, co česká televize dnes sama vyprodukuje nebo převezme od spřátelených zdrojů. Že by období velkého komunistického teroru bylo až tak tvůrčí? Můžeme si cokoliv bez důsledků vylhat v historii? Ti největší z myslitelů tvrdili, že lidstvo nemá k dispozici nic jiného než historický rozum, jenom ten umožní adekvátně postihnout přítomnost a její nasměrování.
       Poláci čelí historii dokonce trestním právem, uzákonili si trestnost pochyb o svém ryzím chování k židům za německé okupace. Jerzy Andrzejewski popsal v Noci umělecky nejsilnějším způsobem jaký zná literatura, velké pochyby o chování svých soukmenovců. Geniální literární kritik Reich-Ranicki faktograficky vylíčil polohu židovského gheta v polské populací, pochyba za pochybou, ale popravdě Sodoma nemůže být spálena, je tam dost spravedlivých, našli se spravedliví, jimž literární kritik se svojí ženou vděčí za přežití. Logicky by měl být polský zákon jinak formulován: v našem národě jsou spravedliví a je trestné o tom pochybovat. Moc spravedlivých se v tomto ohledu nenašlo ani u jiných evropských národů, jinak by zabránily genocidě židovského národa, o své vině evropské národy taktně mlčí. V Talmudu se praví, že Bůh nabídl Tóru všem národům, ale jen židé ji přijali, možná to hrůzné období byla druhá nabídka, a národy ji opět odmítly.
      Druhý historický mýtus je velmi aktuální, a opět Varšava. Před 75 lety stála Rudá armáda u Visly a nechala zardousit varšavské povstání a zničit město. Tentokrát se nemusí nic uzákoňovat, en bloque se tomu věří a evropskounijní propaganda verzi též přeje. Tentokrát evropskounijním politrukům a jejich národním servitorům nevadí, že jde o nacionalistický výplod nejtěžšího kalibru. Totiž pokud by to byla pravda, pak zodpovědný byl pouze Josef Stalin a nelze z toho nic dalšího vyvozovat, hlavně ne zodpovědnost ruského národa a zakládat na tom nenávist k ruskému národu a současnému ruskému prezidentovi.
      Jak vypovídají skutečná fakta, racionálně přesně doložil v ruských novinách Vzglad Dmitrij Bavirin. Před 75 lety začalo varšavské povstání, v Polsku se na to téma řekne spousta nedobrých slov směrem k Rusku a Rusům. Podle mínění polské vlády jsou Rusové zodpovědní za sta tisíce mrtvých. I když obvinění sovětské armády v tomto smyslu je úplně bezpředmětné, neznamená to, že Rusové nenesli vůbec účast na této tragedii.  
     Téma povstání kypí výlučně v polských srdcích, Rusové, jak se zdá, jsou pasívně vtaženou stranou. Věčná vina Ruska, jak to vidí Poláci. Princip spravedlnosti nám velí vidět v tisících, které povstaly proti nebezpečnému nepříteli, jednoznačně hrdiny. Tento princip nám dál říká, že charakteristika hrdinů patří řadovým účastníkům povstání, nepatří politickému vedení povstání. Z jeho strany se nejednalo o heroicky-romantický čin, ale egoistický kalkul, navíc velmi špatně připravený. Polská exilová vláda v Londýně, která se opírala o polský podzemní stát, plánovala svrhnout německou administrativu ve velkém městě na cestě Rudé armády a setkat se tam s ní v podobě zákonné moci. Bez úspěchu to zkoušeli ve Vilnjusu a ve Lvově, nevyšlo to a sovětská vojska se nezadržitelně prodírala k Varšavě. Ozbrojenou pěstí londýnské vlády na polském území byla Armada Krajowa (AK), kategoricky odmítala jakoukoliv formu spolupráce s prosovětským polským výborem národního osvobození. SSSR se orientoval na tento výbor.
      Exilová vláda předpokládala, že po porážce nacistů od Rudé armády, AK si upevní pozice a vynutí si uznání exilové vlády za legitimní vládu, a samotné Polsko v hranicích 1939. Někteří ministři šli ještě dál, trvali na přičlenění Litvy a polského protektorátu na Ukrajině. Zcela odmítali reálné poměry, no šílení nebyli. Nečekali, že Stalin pokud v osvobozené Varšavě potká AK, zavelí, mávne rukou a omluví se za pakt Molotov-Ribbentrop. Poláci se chystali k ozbrojenému střetu s Rudou armádou, doufali, že je Angličané a Američané nenechají na holičkách a nakonec dojde po pádu Berlína k rozkolu mezi spojenci. Je ke cti Angličanů a Američanů, že odmítli emigrantům seriozní podporu. I materiální zabezpečení AK, která se chystala na boj s hitlerovci, se jim nezdálo dostatečné pro něco tak riskantního. Kremlu by se nezamlouvaly nepřátelské síly v týlu a tím méně v Polsku, které podle teheránské konference připadlo do zóny vlivu SSSR.
       Exilu bylo jasné, že při takové konstelaci, ztratí vše, rozhodli pro dobrodružství - vedení povstání neoznámili, že Londýn povstání nepodporuje. Příkaz byl dán: povstání, dál čekat na příchod Rudé armády, další se odehraje podle plánu. Telegram do Londýna z povstalé Varšavy ilustruje situaci - vůbec neinformovali velení Rudé armády o přípravách povstání - žádali okamžitou podporu Rudé armády, v Londýně v nezvyklé chvíli prozření, slovo žádáme změnili na prosíme.
      Stalin byl posledním od něhož se dala očekávat velkodušnost k nepřátelům. Tím spíš k nepřátelům (polský exil v Londýně) o jejichž směřování byl velmi dobře rozvědkou informován. Nicméně Stalin jistou velkodušnost projevil, po dvou setkáních s exilovým vůdcem Stanislawem Mikolajczykem, vůdce národů přislíbil podpořit zbraněmi a potravou povstalou Varšavu, host odmítl kooperovat s prosovětským polským výborem, O samotném povstání se Stalin vyjádřil, že nemá šanci na úspěch. Současní polští propagandisté obviňují Stalina, že první dodávka byla shozena až 13. září, kdy povstání bylo fakticky poraženo. Zamlčují přitom, že operace od začátku moc dobře nefungovala, podařilo se osvobodit jen třetinu města, ale žádný ze strategických bodů. 
      Hitler přikázal smazat město z povrchu země. V té době se nevedlo Rudé armádě moc dobře. Druhá tanková armáda prvního běloruského frontu byla doslovně ochrnuta, počty mrtvých a raněných dosahovaly stovky tisíc, chybělo zásobování. Německá linie obrany se upevnila. Vedení povstání kalkulovalo s tím, že povstalci musí vydržet týden nebo dva do příchodu Rudé armády, neodpovídalo to realitě. Vojenská pomoc nepřišla, autorita exilových kruhů upadla, v některých regionech obyvatelstvo požadovalo vyvěsit bílý prapor. Sovětská vojska, i když nesla kolosální ztráty, se zastavila před Varšavou právě proto, aby Němci zardousili AK, to je oficiální verze polského státu. Tento náhled odmítnou seriozní vojenští historici, včetně těch na západě, samozřejmě je třeba vyloučit ty, kteří jsou ve vleku ideologie. 
     Maršál Rokossovský (pocházel z Varšavy, je o něm známo, že se ničeho nebál, včetně Stalina) netrpěl emocemi, v interview západním novinám: „ Bor-Komorowski (velitel povstání) se svými přisluhovači působí dojmem zrzky v cirkusu, klaun zabalený v koberci, který se objeví v aréně v co nejméně vhodný okamžik, pokud by se jednalo pouze o klauniádu, nebylo by to tak hrozné, ale jde o politickou avantýru, která bude stát Polsko stovky tisíc životů.  Je to hrozná tragedie a vina má být na naší straně. Nechci ani myslet o tisících a tisících našich lidí, kteří položily své životy za osvobození Polska. Skutečně se domníváte, že bychom nevzali Varšavu útokem, jestli bychom měli tuto možnost? Samotná idea o tom, že se v nějakém smyslu bojíme AK, má blízko k idiotismu“.
       To že Rudá armáda se zastavila před Varšavou, aby dala čas Němcům srovnat město ze zemí, je lží a nesmyslem. Je to pomluva, které se polská vláda drží, ovšem to neznamená, že ruská pověst je absolutně čistá. V polské historické paměti se všechno plete dohromady, je jim jedno o kom je řeč, o Rusech nebo o sovětech. Během let se stírá politický spor a zůstává etnický spor. Jednoduše Rusové jsou v očích Poláků vždy na vině, vlastně oni utopili varšavské povstání v krvi.
      V čem spočívá ruská vina? Hitlerovi se nedostávalo moc německých sil, aby potrestal Varšavu, v tom čase bylo na území Polska mnoho sovětských kolaborantů, kteří prchali z východu na západ, Bělorusové, ukrajinská Legie obrany, dva batalióny ázerbájdžánských nacionalistů, Turci z muslimského bataliónu SS, a brigáda SS RONA, která byla ruská. Třetina sil, kterým velel obergrupemfuehrer SS Erich von dem Bach, a které zardousily povstání, pocházela z bývalých sovětských občanů. Neblaze se vyznamenala RONA, které vele šéf bývalé Lokotské republiky Bronislav Kaminski a sonderkomando SS pod velením Oskara Dierlewangera. Dierlewanger byl pedofilní sadista, Chatyň má na on svědomí.