Ruský rabín
Evropskounijní nadšenec se nejspíš bude domnívat, že imperativy typu nezabiješ, nepokradeš, rodiče budeš ctít atd., mají původ v nějaké parlamentní komisi EP nebo jsou přímo direktivou bruselské Komise a patří do stejné kategorie jako omezení rychlostí na silnicích druhé kategorie nebo zákaz DDT v boji s mandelinkou. Římský velekněz František, bůhví kým osvícen, přepsal katechismus, z imigranta, nejlíp islámského, udělal modlu, kterou nadřadil všem ostatním imperativům včetně Desatera, které odsunul do nižší kategorie imperativů. Jak to ve skutečnosti je, zcela přesně vysvětluje v Izvestijích hlavní rabín Ruské federace Berl Lazar.
Před pár dny slavili Židé celého světa Šavu´ot - svátek darování Tóry, přesněji Deseti přikázání, které se staly základem víry nejen Židům, ale všech monoteistických náboženství. Stalo se to 50 dní po útěku z Egypta, když se naši předkové nacházeli v pustině a všemi sílami se snažili dostát velikosti tohoto daru.
Ve těch dnech, pouze jedenkrát za celou historii lidstva, Bůh prohovořil k několika statisícům lidí stojících na úpatí Sinaje. Jeho hlas, nikdy předtím a nikdy potom, se už nic takového lidstvu nedostalo. Pouze tento fakt mluví o velikosti tohoto svátku. Může se to jevit zvláštním, k čemu taková úcta, když v Deseti přikázáních se hovoří o tak prostých věcech. Já, Bůh, jsem tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví - všichni to na úpatí Sinaje dobře znali a předávali historii své záchrany potomkům. Cti otce a matku, nezabiješ, nepokradeš - všechno jsou to tak elementární záležitosti, nepotřebují k pochopení a k dodržování velké moudrosti. V čem spočívá důležitost těchto přikázání a jejich svátku.
Naši mudrci učí, že nehledě na zjevnou jednoduchost, přikázání skrývají důležitou povinnost pro každého člověka v každý okamžik jeho života. Ukazují nám, že svazek s Bohem se neskrývá v něčem utajeném, v meditacích a esoterice, ale v našem obyčejném a každodenním jednání v životě. Přikázání nás vedou k pochopení, že Bůh nepřebývá pouze v chrámu a v domě moudrosti - on vždy a všude s námi, s každým z nás! Náboženství neznamená pouhé dodržování obřadů, ale spíš obraz života založený na věčných hodnotách. Hodnoty nejsou založeny pouze na našem vztahu k Stvořiteli, ale leží ve všech oblastech mezilidských vztahů.
Člověk, který věří v Boha, nemůže ignorovat každodenní morálku, kdo ctí rodiče, je schopen ctít Boha. Jenom ten, kdo je bezpodmínečně čestným v každodenním životě, se může považovat za opravdového věřícího. Jinak řečeno - víra v jediného Boha v první řadě znamená uznání toho, že existuje vyšší autorita, která nám dává pravidla jednání absolutně pro všechny životní situace.
Výrok, „neexistuje pravidlo bez výjimky“, tu neplatí. Tento výrok je relevantní pravidlům, která pocházejí od lidí, a ti nemohou předvídat všechny životní situace. Deset přikázání je dáno Bohem, a platí absolutně: musí se dodržovat ne z toho důvodu, že jsou rozumná a logická (i když jsou rozumná a logická), ale prostě proto, že je to Jeho vůle, toho, kdo stvořil tento svět a nás všechny.
Je to velmi aktuální v našem světě. Hlavní globální výzva dneška - největší hrozba pochází od člověka - beze všech pochyb je to mezinárodní terorismus. Často jsme svědky toho, že teroristé své činy zaštiťují Bohem. Znamená to, že víra v jednoho Boha může sebou nést terorismus? Pro nás věřící je jednoznačná záporná odpověď, text Desatera o tom hovoří. Nezabiješ je absolutním přikázáním, protože my všichni jsme děti jednoho nebeského Otce a terorista klade zločinnou ruku na vlastního bratra. Jestli tvrdí, že jeho počínání je vůle Otce, pak je to nejzazší cynismus a očividné narušení božího zákona.
Ve dnech Šavu´otu vzpomínáme darování Zákona a přikázání, zveme všechny lidi a celou společnost, aby ukazovali mladým lidem věčné hodnoty, které jsme dostali od Nejvyššího. Pouze tehdy, když Desatero bude reálně formovat život každého člověka, pak jeho život bude mít nadějné garance a my všichni můžeme zlepšovat svět v němž žijeme, formovat jej podle vůle Boha.
Žádné komentáře:
Okomentovat