dna mutace

Slabá uchopitelnost DNA mutací

Prevence proti rakovině? U třetiny lidí v jistém věku vypukne rakovina a z toho procenta malé procento má šanci prodloužit si o něco málo svůj život, často po málo příjemné terapii. Má to smysl? Odpovídá na to hrdina jednoho Móriczova románu, uherský gróf říká svému sokovi na život a na smrt, kdy jim nenávist zbortila život, hrdinka dávno mrtvá... ale nakonec ještě žijeme. A evokuje to silný i když absurdní optimismus života.
      U  rakoviny je důležitá prevence, stojí i letácích v čekárně nejen onkologické poradny, ale i u zubaře. Možná chtějí naznačit, že může být něco horšího než vrtačka, kde ani technický progres nic moc nezachrání. I bez statistického šetření je intuitivně zřejmé, že to nebude až tak stoprocentní. Statistika je dokonalá, ale málo použitelná, uvádí se, že jeden muž ze dvou a jedna žena ze tří, pokud zachytí nástup bujení karcinomu včas, mají šanci být vyléčeni. Umřít se musí, pokud se zabetonujeme zdravým životem proti rakovině, přesuneme se do kategorie smrtelné příčiny srdečním selháním nebo mozkové hemoragie. Ochrnutí na levou nebo pravou část těla v první fázi, pak ještě horší, tito lidé raději ani nevychází z bytu, mají pocit, že jsou ve fokusu pozornosti nepostiženého okolí. S rakovinou to vesměs není tak evidentní. Poněkud lepší kategorií smrti než karcinomy by mohli být sebevrazi, tedy antikarcinogenní zdravý život nám otevře tuto zajímavou kategorii.
     Rakovina je způsobena mutacemi chromozomů, které jsou předvidatelné na úrovni přímého prostředí buňky, tumor se začne vyvíjet, když jedna buňka akumuluje 6 až 7 změn své DNA směrem k onkogenům. Podnět k mutaci může přijít z prostředí ve kterém žijeme nebo ze stylu života. Podle statistiky dvě třetiny typů rakoviny jsou důsledkem nahromadění nevyhnutelného poškození genomu nebo náhodnými jevy, které jsou mimo naši kontrolu. Ale též statisticky platí, že dva ze tří případů rakoviny jsou způsobeny deterministickými příčinami, jako je chronický zánět od kouření, infekce spojené s papilomavirem, s HBV nebo s Helibacter pylori.
    Pokud dojde ke karcinogenní mutaci buňky, uvádí se, že ze 77% se na tom podílí náhodná chyba replikace DNA, z 18% faktory prostředí a z 5% dědičnost. Tyto údaje se různí od typu rakoviny, např. u prostaty a mozku 90% karcinogenních mutací je důsledek replikační chyby, u plic 65% je důsledek vlivu prostředí, hlavně kouření. Tumory mají vyšší frekvenci u buněk, které se často obnovují, např. u střev než u mozku, kde obvykle hlavní roli hraje věk a prostředí.       
      Prevence samozřejmě pomáhá. Nekouřit, nepít vařící kafe, krém OF50 plus na pláž, žádné transmastné margaríny atd. Neuhlídáme to, asi užitečnější budou komplexnější návody vyššího druhu, musíme sáhnout k lepším mozkům než jsou onkologičtí statistici. Cicero napsal v jedné knize žít zdravě tj. žít přirozeně, životem, který nám předala moudrost předchozích generací, vyvarovat se všech excesů, ať už je to chtíč sexuální, obžerství, přežírání extra fúdem, dnes též mobil obžerství. Cicero píše o střídmém životě a fyzické a vlasti popř. lokalitě prospěšné aktivitě. Zajímavé, velký Říman spojoval tyto typy aktivit, vzájemně se korigují a nastolí se přirozená rovnováha. Nejpřirozenějším fundamentem zdravého života je podle Cicerona přirozený instinkt, a tím je  respektování povinností k vlasti, rodině a lokalitě, kde žijeme. Kromě obžerství spojeného se saturováním energetické potřeby, měl Cicero na mysli obžerství nenávisti, je to jako pomalu působící jed, který často ani nerozpoznáme.
      Totální láska k zdravým nenasyceným tukům, jak absurdní, celková spotřeba tuků, ať jsou sebezdravější, je staticky dokázaným rizikovým faktorem pro rakovinu prostaty u mužů a prsu u žen. Příliš dobra najednou pro jednoho člověka. Podobné je to s jinou velkou láskou, která je stejně přirozená jako excesívní procento byť i zdravých tuků v potravě. Láska k Evropské unii. Čím větší nepřirozená láska k monstru, tím větší nenávist k vlasti a k přirozené podstatě lidského bytí, které se realizuje v historii. Vysoce rizikový faktor pro společenské karcinogenní bujení. Cicero není považován za velkého filozofa, je filozofem lidské moudrosti, podobně jako Konfucius nebo Laotze, jsou to majáky a opory lidstva. Nakonec se stejně prokázalo, že velké filozofie nejsou korigované přirozeností a realitou, že jsou to pouze logicky velkolepé konstrukce, kterými hlavně Němci obšťastnili svět, které mohou trénovat mozek, ale pokud se prakticky použijí, vedou k totalitaristickým režimům a obrovskému utrpení lidí, a nejspíš rakovinu totalitarismu Němci lidstvu opět připravili.