parlament brusel

Nic se nestalo?

Juncker se domnívá, že vyhrál, jeho mluvčí Margaritis Schinas bez skrupulí: „Navzdor černým předpovědím, vyhráli proevropští“, měl na mysli juncker-merkel evropské chátrání. Liberální partaje sdružené v ALDE mají 109 mandátů (o 42 víc dík Macronovi), liberální frakce ALDE vykompenzuje ztráty lidovců (41) a socialistů (42). Význam Evropského parlamentu trvá jen pár dní, iluze voleb a pak, což je významné, schvaluje předsedy evropské Komise. Pak se vrátí do subalterní polohy, o podstatném rozhoduje Evropská rada a bruselští byrokrati.
     Lidovci, většinová frakce v Evropském parlamentu, nominovali Webera z CSU na kandidáta předsedy Komise, macronista Pascal Cantin z ALDE o Weberovi řekl, že nemá kvalifikaci na post předsedy. Což se asi pravda, obskurní regionální politik z CSU má pouze jednu kvalifikaci a tou je podpora Angely Merkelové (a českých top, starostů a lidovců), podle macronisty Cantina správným evropským lídrem je Michel Barnier, pravicový sarkozista, který přešel k Macronovi, vedl tak zarputile vyjednávání o Brexitu s Mayovou, že se nepovedla, možná je to pro EU dobré, anglická disonance nahlodá stalinský blok germanoidů, který v EU vládne. 
      Jediný náznak demokracie v Evropském parlamentu budeme sledovat v příštích dnech v duelu, který bohužel nebude bratrovražedný, Merkelová se utká s Macronem o nominaci na předsednický post Komise a o rozdělení centrálních funkcí. Demokracie intrik a zákulisních manévrů a osa Macron-Merkelová povládne dál. Komisaře do Komise navrhují členské země EU, zde by mohlo dojít k zajímavému posunu, pokud se italské Lega, která vyhrála v Itálii, podaří protlačit svého kandidáta, mohlo by v Komisi vzniknou jádro tří komisařů (maďarský, polský, italský) s národní aspirací.
        V evropském parlamentu se v podstatě nic moc nezměnilo. Pokračování neoliberalistické antinárodní politiky, ekonomická politika odpovídající německým představám a finančním lobby. Barroso, Juncker, Weber, Timmermans, Draghi apod., posvěceni Německem a mezinárodními financemi, povládnou dál. Evropský parlament slouží tomu, aby dal politické krytí rozhodnutím bruselské byrokracie, která jsou v podstatě antidemokratická. V některých zemích (Británie, Maďarsko, Itálie, Francie) došlo k výraznému politickému posunu, ale ani to neohrozí mocenský monopol v evropském centru.
      Převodní politické mechanismy zdeformují volební demokratický princip, např. řecké obyvatelstvo vyjádřilo nedůvěru pro-evropskounijní politice současné řecké vlády, vyhrála pravicová strana Nea Dimokratia, která se tváří, že je schopna alternativní ekonomické politiky, v Evropském parlamentu je součástí frakce lidovců a za předsedu Komise navrhují antiekonoma Webera, který je za větší ekonomickou tvrdost směrem k Řecku, v roce 2017, když mezinárodní měnový fond (MMF) navrhl eliminování části řeckých dluhů, Weber požadoval vyloučení MMF z jednání o řeckém dluhu. Řekové v neděli hlasovali pro Webera?
     Demokracie je v této vazební spletitosti orgánů a institucí přímo zbytečná. Když už odhlédneme od všech ideologických podtextů, v evropskounijním schematu neexistuje žádná politická senzibilita mezi mocenským centrem a ovládanými, politická senzibilita oběma směry je výraznou korekční zpětnou vazbou, pokud neexistuje, jak známo z kybernetiky, systém se rozkmitá a zbortí.