Evropská debata na dvojce
Ve čtvrtek večer na France 2 několika hodinová debata 12 partajních lídrů do evropských voleb. 23letý Jordan Bardella z RN (bývalá Národní fronta), Xavier Bellamy za republikány, esejista Rafael Gluksmann za socialisty, Nathalie Loiseau za macronovce, Manon Aubry za nepokořené, Florian Philippot od patriotů a další. Vesměs mladé tváře, nejstarší, euroskeptik Asselineau 61 let. Objektivní a kvalitní moderátorská dvojice velkého politického show (viz video).
V prvním tahu měl každý kandidát presentovat symbol EU, nejvíc zaujal Asselineau, který přinesl vězeňská pouta a klíč k nim, bývalá ministryně Nathalie Loiseau od macronovců skleničku hořčice s nápisem evropský produkt, tvrdila, že v boji s Čínou je to úžasná záležitost, všude se Evropa prosazuje, pokud by tam stálo francouzský výrobek, nikdo si toho nevšimne. Celé show excelovala v podobných tvrzeních, z Británie prchají podniky a lid úpí. Filozof Bellamy od republikánů přinesl Homéra s tím, že dnes je kulturní dědictví ohroženo, nejsme schopni se strukturovat do nových výzev. Podle socialistické hvězdy Glucksmana, který přinesl fragment berlínské stěny, se Evropy zmocnili bankéři a technokrati bez duše a je třeba je nahradit bojovníky za Evropu. Socialisté přitom zbastlili nebo se významně podíleli na myriádách evropských regulí a celé bruselské konstrukci.
Celá super show ukázala, že politika je v koncích, nebo jsme dospěli do epochy post-politiky. Televizní formát debaty nemohl nic nového odhalit, jenom oprášit včerejší možnosti. Mladí kápo kromě toho, že jsou půvabní a rozkošní, žádné jiné nezbytné kvality pro velké politické vůdce nevykazují. Jsou velmi znalí administrativních postupů a variant ve Francii i v EU, jsou schopni evokovat co se stalo potom, když se stalo to předchozí. Žádná síla, žádné vize, kromě těch, co známe a které se ukázaly slabými pohádkami o evropskounijním ráji. Až na výjimky a tou je politická hvězda a šéf strany patriotů 37letý Florian Philippot. Síla vize dělá muže a on jediný (s Asselineau) je pro Frexit. Pro rozbití monstra.
Organizační schema celého show bylo špatně zvoleno, logičtější a přínosnější je přece střet teze s antitezí, na jedné straně grupa těch, kteří chtějí setrvat v EU a víc nebo méně ji reformovat a na druhé straně ti, kteří chtějí pryč odtud. Národní stát spolupracující s ostatními. Vadný organigram politické debaty v podstatě zastřel opravdové problémy. Divák nepřekousne nudu z dlouhého opakování téhož, jestli víc nebo méně příslušníků Frontexu nebo víc eur na udržitelný venkov, deset politiků to omílá a než se dojde ke dvěma diametrálně jiným možnostem euroskeptiků, divák se utopí v banálních variantách téhož.
Macronovci, socialisté, republikáni a zelení chtějí jaksi reformovat EU, ale jenom kosmeticky, aby to nevedlo ke stejným problémům jako v případě Brexitu. Konečně nikdo nemůže dnes nechtít EU monstrum reformovat, tak aspoň verbálně. Podle náhledu politiků této politické skupiny Francie nemůže být silnou bez Evropské unie, operuje se argumenty, že už v 1992 to tvrdila Simone Veilová. Vést Evropu k politické alternativě. Co všechno lze říkat na politickém show. Bezalternativní budou tvrdit, že jsou pro alternativu. Lepší podle těchto politiků je dobře hlídat evropskou hranici než se vrátit k národní hranici. Evropská unie musí existovat, protože tu jsou čínské, americké a ruské hrozby.
Bardella z RN, Dupont-Aignan (vzhůru Francie), Aubry od nepokořených (Melanchthon), Brossat od komunistů jsou kritičtí k Evropské unii, reformovali by ji víc než předchozí skupina kandidátů dnes a včera vládnoucích partají. Chtějí významné změny v EU regulích, odbourat evropský soud, který může uložit sankce na suverénní státy atd.
Dva političtí vůdci, Florian Philippot a Asselineau jsou jednoznačně a bezvýhradně pro Frexit. Škoda, že nespojí kandidátku, obě strany mají v průzkumech kolem 2% a malou šanci překročit volební bariéru, která je 3%. Evropskounijní mašinerie dosáhla svého, když sabotovala proces odchodu Británie z EU. Euroskeptické strany přišli o část svých stoupenců, které zastrašila mediální prezentace celého procesu britského odchodu, v komedii strachu hraje důležitou roli britský parlament, který pokrytecky sabotuje rozhodnutí vlastního lidu.
Žádné komentáře:
Okomentovat